Propuknou závody ve zbrojení?

Ilja Kramnik, 20240629
Smlouva RSMD skončila před pěti lety z iniciativy americké strany a její rozpuštění de iure oživilo celou třídu systémů, které Rusko a USA přestaly vyrábět, testovat a vyvíjet podle podmínek dohody podepsané v roce 1987. Po vypovězení smlouvy v roce 2019 vyhlásilo Rusko jednostranné moratorium na rozmísťování raket středního a kratšího doletu, ale na nedávném setkání se stálými členy Rady bezpečnosti RF Vladimir Putin prohlásil, že akce USA, které začaly rozmísťovat pozemní řízené střely, vyžadují odpovídající reakci:
„Rusko může zahájit výrobu raket středního a krátkého doletu (RSMD) a následně je i rozmístit jako odpověď na kroky USA“.

Jaká by to mohla být odpověď?
 
Je třeba poznamenat, že na rozdíl od Spojených států si Rusko navzdory platné smlouvě zachovalo důležité kompetence v řadě hraničních systémů, včetně operačně-taktických raketových systémů, mobilních pozemních raketových systémů s mezikontinentálními střelami, víceúčelových podvozků s vysokou prostupností a dalších, což usnadňuje v případě potřeby pohotově znovu vytvořit příslušný arzenál.
 
Jaký může být tento arzenál?
 
Jako nanejvýš logické se jeví, že se brzy objeví další modifikace kvazi balistických raket 9M723 systému Iskander, jejichž hmotnostní a rozměrové charakteristiky podle odborníků umožňují vytvořit na tomto základě raketu s doletem výrazně přesahujícím 500 kilometrů.
 
Prakticky nezpochybnitelný je osud střel s plochou dráhou letu odpalovaných ze země, u nichž bude možné s plnou autoritou provést odvetný úder přidáním námořní střely Kalibr k Iskanderu-K s doletem přesahujícím 2 500 kilometrů pro jadernou variantu této střely. S největší pravděpodobností dostane šanci i další armádní index po stávajících 9M728 a 9M729.
 
Zajímavější otázkou je možný vznik raketového systému středního (prodlouženého) doletu, který by byl moderním nástupcem raketových systémů 15P645/RSD-10″Pioný“, obecně známých pod indexem NATO SS-20 Saber.
 
Počátkem roku 2010 se objevily zprávy, že Rusko vyvíjí perspektivní systém RS-26 Rubež s lehkou mezikontinentální střelou s doletem až 6 000 kilometrů. Tento systém vyvolal určité znepokojení ve Spojených státech, které v jeho vývoji spatřovaly potenciální porušení Smlouvy o RSMD, která zakazuje vývoj raket s doletem 500-5 000 kilometrů.
 
V roce 2018 bylo sice oznámeno, že „Rubež“ byl vyřazen ze státního zbrojního programu, ale za nových politických okolností může tato raketa dostat druhou šanci jako systém“středníh“ doletu – terminologie přijatá na Západě zahrnuje rakety vyššího středního doletu v rozsahu 3000-5500 km.
 
Politický význam takové rakety je v současných podmínkách zcela jasný: v situaci rostoucí konfrontace s blokem NATO se skupina raket středního doletu schopná zasáhnout cíle na evropském kontinentu bez odklonu prostředků strategických jaderných sil stává velmi žádanou a nezbytnou především v roli“flinty visící na stěn“, která má odradit obzvláště horlivé západní politiky od příliš prudkých pohybů.
 
Samostatně je třeba poznamenat, že vytvoření těchto systémů s největší pravděpodobností nebude možné rychle kompenzovat vlastními analogiemi na Západě. Historie vývoje nových pozemních systémů pro rakety Tomahawk v USA vypovídá spíše o degradaci kompetencí v této oblasti: obrovské tahače, neschopné pohybu mimo silnice s dobrým zpevněným povrchem a vyžadující zvláštní „udělátka“ pro leteckou přepravu, vypadají jako jasný krok zpět ve srovnání s kompaktním a mobilním systémem BGM-109G Gryphon, vytvořeným v době studené války, vyrobeným právě pro ony Tomahawky. Skutečnost, že Spojené státy dnes a v blízké budoucnosti nebudou mít v tomto rozsahu co nabídnout kromě Tomahawků (nejaderných), je otázka jiná.
 
*) Výzkumný pracovník Centra pro studium strategického plánování IMEMO RAS, autor kanálu @kramnikcat
 
***
Pokud jde o obnovení výroby raket středního a kratšího doletu.
Replika prof. Dmitrije Jevstafjeva ze 30.06.2024
 
Domnívám se, že tento termín je nesprávný. Zdědili jsme ho z dob studené války. Tehdy byla základem pro tento druh klasifikace specifická geografie zaměřená na konfrontaci se Spojenými státy. Odtud všechny ty“středn“,“menš“ a další dolety. Nyní je geografie, včetně geografie takových konfliktů, zásadně odlišná.
 
Proto si myslím, že by bylo správnější nazývat je“prostředky substrategického dosah“, nicméně nadále je oddělovat od raket taktického a operačně-taktického dosahu.
 
Mimochodem, operačně-taktický dosah již není stejný jako v době studené války. Rozhodně to není 300 kilometrů. Obecně platí, že změna“geografie vojenských záležitost“ vyžaduje co nejhlubší zamyšlení.
 
Můj názor …
 
Rozhodnutí obnovit výrobu zbraní středního a kratšího doletu, především raket, je naprosto správné.
 
Myslím si však, že by se nemělo jednat pouze o balistické rakety. Mělo by jít o celou škálu zbraní, včetně těch, které jsou dnes považovány za zastaralé.
 
Například balistické rakety vzduch-země. Kdysi byly formálně zakázány (možná se mýlím, ale myslím, že na základě dodatečného protokolu ke smlouvě INF2, ale na něco takového se dnes už obecně ani nevzpomíná).
Mimochodem, nyní je na téma těchto ABM hodně živo – renesance spojená s miniaturizací a možností umístit ne 1 takovou raketu, ale“balí“ na jeden nosič.
 
A mimochodem, nový bombardér středního doletu je naléhavě potřeba nahradit Tu22M3 (Tu26). Potenciál těchto bombardérů, zvaných v NATO“Backfir“ je vyčerpán a zbývá jich jen několik desítek…
 
Je jasné, že jde o složitou záležitost a rozpracovanost s největší pravděpodobností nemáme (a nejde o postsovětskou historii – tento směr byl v omezení už v sovětské éře).
 
A za druhé: všechny systémy by měly být NEJPRVE vyvinuty v jaderné a nejaderné verzi. S celou škálou typů bojových hlavic.
 
To vytvoří efekt“pružného odstrašen“ a schopnost zasáhnout cíle hluboko v prostoru (nikoli obranném, ale“kosmické“!) pravděpodobného nepřítele, aniž bychom se dostali na pokraj jaderné války.

Krátka poznámka k účasti Slovenska v osobe ministra Juraja Blanára.
Účasť Slovenska je dobré rozhodnutie. Slovenskú suverénnu zahraničnú politiku je potrebné systematicky artikulovať na podobných podujatiach. Zvlášť teraz, krátko po atentáte na premiéra, aby bolo zrejmé, že Ficov deklarovaný postoj nie je jeho osobný názor, ale postoj celej vlády, a nestojí ani nepadá na osobe premiéra. Príležitosť na to bude, sám som zvedavý, ako ju minister Blanár zužitkuje.