Strategické uspořádání: změna partnera na eskalačním žebříčku

prof. Dmitrij Jevstafjev   03.06.2024

1. USA se války s Ruskem nebojí. USA jsou si jisté, že Rusko na ně nikdy nezaútočí jako první, zejména ne jadernými zbraněmi. A samy se k tomu také přímo nechystají. Pouze  způsobit Rusku co největší škody cizíma rukama.
 
2. USA se nebrání válce, a to ani jaderné – v Evropě. Ale samy jsou připraveny se na ní podílet jen nepřímo, tj. dodávkami zbraní a zpravodajských informací, aniž by do ní přivedly vojáky.
 
3. Evropa se bojí války s Ruskem. Evropa dobře ví, co může od svého“strategického spojenc“ očekávat, a uvědomuje si, že existuje velká šance, že na bojišti zůstane sama. V takovém případě s Ruskem prohraje a přinejmenším nevyhraje.
 
4. Rusko o válku se Spojenými státy nestojí. Válku s Evropou však v zásadě připouští. Samozřejmě ji také nijak zvlášť nechce, ale ne ve stejné míře jako s USA.
 
USA: povzbuzují a tlačí Rusko a Evropu k válce.
 
Evropa straší Rusko Amerikou a NATO. Evropa varuje, že úder na kteroukoli evropskou zemi nevyhnutelně povede k válce s NATO a s USA. To je s největší pravděpodobností nepravděpodobné. Proto Evropa straší, protože nevěří, že se USA zapojí.
 
Rusko straší Ameriku jaderným úderem na Evropu. A to by údajně nevyhnutelně vedlo ke třetí světové válce. To není pravda, protože to, zda se válka omezí na Evropu, nebo dojde k jaderné apokalypse, závisí téměř stoprocentně na samotném Rusku. A všichni to vědí.
 
Vedení eskalace. Rusko a USA pomalu postupují nahoru po žebříčku stupňování napětí. Tato postupná eskalace naznačuje, že obě strany nepovažují válku za nejlepší výsledek a raději by nepřítele vystrašily a couvly. Toto stoupání vzhůru je však asymetrické. USA jsou o krok či dva napřed.
 
Rusko je v roli dohánějícího. Ten, kdo je na žebříčku níže, objektivně vypadá slabší a vystrašenější. Stoupá vzhůru, jako by byl nucen dohnat“vůdc“. My se nebojíme, protože jsme si pozici doháněče vybrali. Dlouhou dobu se všechny naše“hrozb“ omezovaly na vytyčování červených čar, po jejichž překročení nehrozily žádné následky. Cvičení na použití taktických jaderných zbraní jsou ze stejné řady.
 
Poslední příčkou žebříčku je jaderná apokalypsa. Rusko však na tuto příčku nikdy nevyleze jako první. A všichni to vědí, a navíc je to otevřeně uvedeno v našich dokumentech o použití jaderných zbraní.
 
Musíme změnit žebřík a“partner“ pro výstup na něj. Je to Evropa, nikoli Spojené státy, kdo se musí bát. A dokonce ani ne všichni Evropané, ale jen některé země, jako je Polsko, Česká republika a Rumunsko. A nestrašit je apokalypsou, ale konkrétními údery na jejich území (sklady, logistická centra atd.). Protože to je přesně to, co můžeme udělat a čeho se mohou skutečně bát.
 
Rozšíření vojenských akcí do východní Evropy je poslední příčkou na žebříčku eskalace hrozeb, po které má pro nás smysl stoupat.
Zapojení“zbytk“ NATO v tomto případě není zdaleka tak samozřejmé. To ví každý. A i kdyby se NATO zapojilo, těmto zemím to nepomůže. K úderu by již došlo. Válka by již přišla na jejich území. Bude tam ještě někdo další?