V zájmu vítězství se musí Rusko změnit – ideově, psychologicky, sociálně

Tady má smysl trochu odbočit od „hlubinné moci“ a pohovořit o práci posledního, 68. zasedání Bilderbergského klubu 2.-5. června ve Washingtonu.
Mezi 115 účastníky z 20 zemí a jedné mezinárodní organizace bylo 53 anglosasů – z nich 33 z USA, dalších 53 zástupců 14 zemí a 9 Holanďanů. Ty jsem vyčlenil proto, že britští Windsorové a holandská Oranžská dynastie jsou těsně svázání už od konce 17.století, přičemž nejen politicky, ale i ekonomicky. Tak zvaná Slavná revoluce roku 1688, v jejímž důsledku se ocitl na britském trůnu místodržící Wilhelm III., byla jen politickým potvrzením splynutí dvou Východoindických společnost – holandské a anglické. Jinými slovy, je třeba oba státy považovat za jakýsi celek, což ovšem nevylučuje situační vnitřní rozpory.
 
Podívejme se na program 68. setkání Bilderbergerů: – je to v podstatě mapa světa, z níž vyplývá určitý akční program:
1.     Výskyt země – vyvrhele a její označení za nepřítele civilizovaného světa – je to jasně Rusko.
2.     Rozšíření NATO na východ a poskytnutí jaderných zbraní.
3.     Problémy v Číně, analýza experimentů v Šanghaji (jak úspěšně zahánět lidi do lock-downu).
4.     Adaptace obyvatelstva k sociálnímu ratingu a oku „staršího bratra“.
5.     Indo-pacifické změny, vytvoření indo-pacifické zóny proti Číně. Pokus o přemístění výrob, lokalizovaných v Číně do jiných regionů světa.
6.     Rusko – úroveň sankčního působení; podivný charakter Rusů. Možnosti Polska přijímat americkou pomoc pro EU přes Balt v dostatečném množství.
7.      Vztahy mezi vládami suverénních států a globálními korporacemi. (Za sebe poznamenám, že to byl velmi důležitý moment, protože jedním z hlavních úkolů korporací, je postavit státy pod svoji kontrolu
8.     Výskyt systémů výměny bankovních informací, nezávislých na Swift.
9.     Dezinformace – práce s největšími masmédii na správné představě o světových změnách.
10.  Energetická bezpečnost .
11.  Zdraví po pandemii. (Pozn. – oficiálně zaznamenán konec pandemie). Práce s opičími neštovicemi ve vyspělých zemích. Připravenost Ukrajiny na choleru. Pravděpodobnost nové podzimní pandemie nového typu koronaviru.
12.  Posílení role orgánů místní samosprávy. (pozn. – podkopání státu zdola).
13.  Přechodný ústup od principů globální dělby práce – selektivní deglobalizace.
14.  Ukrajina – klíč k další destabilizaci ruského světa; – úderná síla připravující se k novému skoku globalistů. Ukrajině Bilderbergové stanovili tyto úkoly: – maximálně vtahovat RF k jednáním a přechodném zastavení palby; – zajisti bezporuchovou dodávku plynu do EU potrubími; – předat USA veškeré obilí a pšenici nejvyšší kvality z loňské úrody v zájmu zamezení hladu ve světě; – pomocí dodávaných zbraní zajistit obranu černomořských přístavů; – organizoval vojensko-politické provokace proti Rusku.
 
Završením 68. setkání bylo uzavřené zasedání v úzkém kruhu, kde byly vyhodnoceny výsledky Operace pandemie Covid-19. Přitom byly poznamenány chyby, jež je třeba napravit. Silovíci národní státní úrovně ústy Henry Kissingera vyslovili výhrady vůči činovníkům OSN a řadě šéfů korporací z Big Pharmy, některým šéfům Big-Tec korporací a bankéřům, že  zavedení protikovidových opatření v Evropě a USA a nepřipravili půdu, jak tomu bylo v Šanghaji. Jde o systém sociálního ratingu v Číně. V Evropě a Americe se to zavést nepodařilo. Ústy Kissingera si výše uvedení vyslechli obvinění, že špatnou přípravou znemožnili plány a lhůty vytvoření Nového světového řádu.
Zaznamenána byla další závažná věc: – ruská SVO   na Ukrajině neumožnila realizovat úkol ustavení nadvlády korporací nad státy a vrátila se geopolitika.
 
Vraťme se ale k otázce „hlubinné moci“ …
Její institucionalizace v podstatě znamená obrození struktur typu britské východoindické společnost na novém stupni vývojové spirály. Državy kupce, v níž se organicky spojily Koruna – dynastie a stát, aristokracie, tajné služby, kapitalisté, bankéři a zločin. Každý segment měl v celku svou funkci. Pokud mocensko-ekonomické struktury nového typu vystřídají stát, pak tyto státní struktury určené k překonávání státních hranic, v jejich dosavadní podobě nebudou potřebovat. Struktury hlubinného státu jako Východoindická společnost, jsou samy nadnárodní svou podstatou a jsou organicky současně otevřené i uzavřené – princip ledovce.
 
Ve smyslu analytickém uvedený proces smaže hranici mezi politologií a konspirologií a objeví se nová disciplína. Podstatnou roli jak v urychlení a rozvoji nové formy mocenské politicko-ekonomické organizaci, tak i v zachování toho, co bylo v kapitalistické epoše státem – silový segment, už v jednom celku – bude hrát válka. Ať už chceme nebo ne, už jsme vstoupili do epochy válečné:
1.     Finále jednoho systému a start a ustanovení jiného, vždy probíhá ve formě války, nebo je jí přinejmenším provázeno.
2.     Vstupy a výstupy systémů a epoch jsou zpravidla zrcadlové. Vstupem do kapitalistické epochy byla třicetiletá válka v letech 1618-1648, což byly čtyři lokální konflikty, nicméně těsně spolu svázané v čase a prostoru.
 
Vypadá to, že svět z kapitalizmu vystupuje a vstupuje do postkapitalizmu, což se rovněž podobá třicetileté válce. Prvními dvěma konflikty jsou Sýrie a Ukrajina. Dále mohou přijít: – Zakavkazí, Arktida, Jižní a Východní Asie. V posledních letech vyšla celá řada prací, jejichž autoři přesvědčivě ukazují, že přestávka mezi válkami končí a řiditelnost světa se ztrácí, a jediným východiskem může být velká válka. Svět ještě neprošel bod nenávratna, je ale vedle ní.
K tomu doplním, že velká válka nejspíš nebude válkou totálně-globální, ale sériově-lokální, a možná, že třicetiletá. V praxi, bereme-li v úvahu každodenní život, tak pokud  úplně nemaže, tak je dělá „vytečkovanou“ hranici mezi mírem a válkou, mezi válečnými a mírovými aspekty a funkcemi života společnosti. Společenskovědní nauku to mění ve vědeckou formu kognitivní války. S přihlédnutím k tomu je nezbytné stavět i celý komplex humanitních věd a především historii  – obsahově, disciplinárně a organizačně. To je ale už jiné téma, které, jakkoli aktuální, ustupuje aktuálnějším, která nestrpí v nynější situaci odkladu.
 
Už jsem hovořil o tom, že slabší klanově-oligarchický režim (RF) nemůže porazit klanově-oligarchické režimy post-západu. Pokud ty vystupují v jednotné frontě. V zájmu svého vítězství se musí Rusko změnit ideově, sociologicky i sociálně. SSSR vydržel ve válce 1941-42 s převažující ho sviní Teutonů právě díky jednotě státní moci a lidu – i při všech problémech – v období zkoušek existence společných hodnot moci i lidu a absence katastrofální propasti v životní úrovni mocných a lidu. V SSSR nebyla situace, kdy by 1% obyvatel drželo 70% národního bohatství. Sovětská vrchnost, obrazně řečeno, hleděla stejným směrem jako lid. Byla to nezbytná, třebaže ne dostačující podmínka vítězství. Vládnoucí vrstva a značný segment aktivní části společnosti, jež má krk obrácen směrem k Západu, je pravděpodobným kandidátem nikoli na vítězství, ale na to, že jí tím krkem post-západ zakroutí. Podstatná část sovětské vrchnosti a jejich služebníků z řad intelektuálů dosud žije v post-západním ideově-hodnotovém poli, v post-západní sféře nastavení cílů, a proto čeká a nemůže se dočkat, kdy vše skončí a bude jako dřív. Ať to skončí jakkoli, jako dřív už nebude.
 
V souvislosti s tím je jedním z nejaktuálnějších našich úkolů – zbavit post-západ a jeho agenturu v Rusku možnosti formovat program v naší zemi v ekonomice, masmédiích, vědě, ale zejména ve vzdělávání. Právně v něm čeká mnoho práce, jak říkali naši předkové, na vyhnání zrady. Tradiční, tedy konzervativní hodnoty jsou správné, ale v dnešním hroutícím se světě začnou efektivně fungovat jen na levicové mocensko-ekonomické bázi. V našich podmínkách se jen ona může stát základem odpovědného vládnutí.
 
Po třicet let jsme měli to „potěšení“ jen s nezodpovědným vládnutím, kde nikoho nepostihovali ani za zlodějnu, ani za chyby a dokonce ani za zradu. Zdůrazňuji, že v této etapě levicově-konzervativní řád není cílem ale prostředkem, který má šanci ne-li na vítězství nad post-západem, tak přinejmenším na čestnou remízu. Ta nám poskytne možnost oddychového času a prostor pro nadechnutí. V momentě, kdy se post-západ hroutí sám od sebe je to velmi důležité. V tomto smyslu je válka na Ukrajině, pokud se ovšem neprotáhne na léta (na to by Rusku síly nestačily), může stát prostředkem zásadní transformace společnosti ve správném směru, s odpovídajícím zájmem většiny obyvatelstva, podstatě a logice naší historie a našich hodnot.
 
Nestačí ale hrát jen na svém území, protože se světové hry vyhrávají, nebo minimálně remizují, jen na světové scéně, ve světovém měřítku. V tom byla síla SSSR. Logika událostí diktuje Rusku strategii obklíčené pevnosti. To je normální. Ale jsou nezbytné výpady, vyrážející nepříteli dech a zbavující ho rozhodné jistoty.
 
Co může Rusko nabídnout světu?
V ekonomickém smyslu máloco. Ale v politickém rozhodně nemálo. A to zejména suverenitu, její podporu a ochranu. Vojenskou pomocí, s hospodářským doplňkem může Rusko velké množství států na globálním jihu v jejich boji o centralizaci moci v boji s post-západními dravci a jejich místními poskoky. Pokud jde o vlády těchto státy, není třeba si dělat iluze. Ale takticky, situativně, jsou našimi spojenci, protože, stejně jako nás, i je post-západ odsoudil k vymazání z historie.
 
V situaci obklíčené pevnosti se dnes nachází i Čína. Vytvoření mezinárodního svazku „obsazených pevnosti“, hájící suverenitu vlastní i dalších států proti ultraglobalistům a jejich bioekoetnofašizmu. Reálným úkolem, jehož jedním z cílů je zrušení obklíčení pomocí exportu suverenity a zahnání nepřítele do obranné pozice. Posledně zmíněné vyžaduje nejen hru na světovém poli, ale konkrétně na poli samého nepřítele, v jeho týlu. Tam jsou naším objektivním spojencem vrstvy, jež se ultraglobalisté chystají zaříznout. Je to především střední třída pos-západu, jejíž mnozí představitelé navíc dosud vyznávají tradiční hodnoty. Při vší slabosti a konformizmu této vrstvy, přitom, že podstatné její části vymyli mozky antirusizmem, má smysl se s nimi pokusit pracovat v rámci programu „MiddleIntern“. Vůbec není nutné, aby se střední třída post-západu stala proruskou – hlavní je, aby kladla odporu globalistům, oslabovala je.
 
Znovu opakuji, že třemi hlavními nebezpečími globalistů na cestě k Novému světovému řádu Klaus Schwab nazval:
1.     Odpor obyvatelstva;
2.     Vystoupení jedné ze tří největších zemí světa z projektu;
3.     Nedostatek času. (Poznámka: – časová tíseň omezuje prostor pro konání protivníka – sužuje ho)
 
Jak poznamenal velký šachista Z.Tarosz, když analyzoval na příkladu jedné z partií Capablanky a Marshalla, strategii šachové partie: – „Jakékoli stísněné postavení už má v sobě zárodek smrti“. Právě kognitivní válka a úspěch v ní, posiluje pozici v závodě s časem, klíčovém faktoru v dnešních podmínkách. Vedení kognitivní války vyžaduje neodkladně zásadní změny v oblasti společenských věd a vzdělávání – což, jak opakuji, je jiná otázka.
 
V závěru chci poznamenat následující: – v osobě Pánů nynějšího post-západu se střetáváme se světovým zlem, útočícím nejen na sociální, ale i na biologické přetvoření lidstva, s vybrakováním jeho většiny – v první řadě Rusů. Nynější boj s tímto zlem je bojem nejen o normální společnost, ale i o zachování lidstva jako biologického druhu. Sociální a antropologický rasizmus Britů, umocněný tezí protestantizmu – maximálně judaizované verze křesťanství o vyvolenosti na rasově-majetkovém základě – dostalo tomu odpovídající formu v nové normálnosti ultraglobalizmu.
 
Máme co dělat s nepřáteli lidstva. Pro ty, kteří o tom ještě pochybují, uvedu citát z práce jednoho ze zakladatelů „Římského klubu“ Alexandra Kinga:
 
„V hledání společného nepřítele, proti němuž se můžeme sjednotit, jsme došli k závěru, že znečištění životního prostředí, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hlad, atd., je právě on. Ve svém souhrnu a spolupůsobení tyto jevy představují obecné ohrožení, s nímž musíme bojovat všichni společně. Když ale označujeme tato nebezpečí za nepřítele, dostáváme se do pasti, před níž jsme už čtenáře varovali – právě, když mylně považujeme symptomy a příčiny. Všechna tato nebezpečí jsou vyvolána zásahy člověka do přírodních procesů, kterým můžeme zamezit jen prostřednictvím příslušných ustanovení a chování. Skutečným nepřítelem je tedy samo lidstvo.“
 
Byla publikována ve sborníku „Globální revoluce“ v roce 1991, kdy už SSSR de-facto přestal existovat, a nebylo třeba skrývat tesáky za falešným úsměvem a hlásáním o tom, jak zušlechťovat lidstvo.
 
Pokud ale ultraglobalisté označují za nepřítele lidstvo, musí lidstvo označit za svoje nepřátele je. A s nepřítelem se jedná podle pravidel válečné doby a pravidel chování v přifrontovém pásmu. Jak říkal jeden z největších činitelů sovětské historie: – „Kdo nespí, ten vidí…“ . Za sebe dodávám: – nepřítel je za vraty a my jsme ho nezvali. On přišel sám a uctívá ďábla… Takže je nutné ho k němu poslat.