Úpadek úrovně řízení v Evropě – bude potřeba úplně jiný typ lidí
Prof. Dmitrij Jevstafjev 25. 10. 2025
Události k diskusi samozřejmě jsou. A dokonce i pár s skrytým významem.
Ale zatím se ještě nevyprofilovaly do jasné linie. Nemohu však opět nezmínit Trumpovo nevhodné váhání ohledně invaze do Venezuely. Myslím, že do tohoto okamžiku zbývá už jen velmi málo času, ale samotný průběh „procesu“ s formováním vojenské „pěsti“ a přijetím konečného rozhodnutí ukazuje, jak se Amerika změnila za posledních ani ne 50, ale zatím jen 20 let. A je velmi patrné, jak moc se Trump bojí, že ho „podrazí“. Stále více mám pocit, že „sedí na zradě“, a to i ve vztahu ke svému „týmu“. Nejsem si jistý, zda jsou všechny jeho obavy opodstatněné. Je to teď jasné?
A teď politicko-filozofická odbočka. Doporučuji dnešní zajímavý text M. L. Chazina. O zvláštnostech chování různých vrstev moci. Je umístěn na soukromém kanálu, ale dovolím si vytáhnout jednu myšlenku do otevřeného přístupu: efektivita řízení systémů moci (skutečné, ne veřejné) klesala všude a už dlouho. A to viděli všichni. Ale problém „zalévali penězi“ a převáděním různých „řídících uzlů“ „na outsourcing“. A pak „zalévání“ problému přestalo. Protože „zalévat“ se musel stále větší prostor. Přečtěte si to. Myslím, že je to velmi důležitý text. Jako obvykle ho trochu doplním z hlediska politických, respektive sociálně-politických procesů.
„„Manažeři“ usoudili, že „mají právo“ mlsat stejně jako „akcionáři“. A to nejen, a ani ne tolik materiálních statků, jako spíše toho, čemu se říká „moc“ (i když to není vždy klasická „moc“, tedy právo na organizované násilí)“.
To, co se stalo v Euroatlantické oblasti, na jejímž příkladu popisuje situaci vážený Michail Leonidovič (ve skutečnosti má tento proces univerzální charakter),:
„Je to pirátské převzetí systému řízení a poté i moci byrokracií (její „nejhladovější“ částí – nadnárodní byrokracií)“.
Nadnárodní byrokracie v Evropě byla rekrutována (kooptována, mimo jiné z korporátních struktur) z „druhé“, ne-li „třetí“ ligy národní byrokracie a korporátních manažerů. Tedy z těch, kteří prostě neměli šanci získat významné pozice na národní úrovni (a s nimi i přístup k reálným penězům). V důsledku toho se dialektickým přirozeně-umělým způsobem vytvořila jakási „politická vrstva“ (která neměla přímý přístup k majetku a zdrojům), složená z „gangsterů“. Jak z hlediska neprofesionality, tak z hlediska ochoty uchvátit co největší kus za každou cenu. Dokud byly národní elity relativně schopné, tato vrstva se držela „v mezích“. Ale stárnutí národních elit, včetně byrokracie, vytvořilo vakuum, prostor k zaplnění, což se v posledních 10 letech děje „lavinou“. Pro mě je „bod zlomu“ zvolení F. Hollanda prezidentem Francie, protože už nebyl nikdo jiný.
A zde je důležitá nuance (a bod mírného nesouhlasu s M. L. Chazinem): – nejde jen o vyplnění vakua, ale o nahrazení jednoho typu vztahů jiným typem. V rámci tohoto „nahrazení“ bude dříve či později adresována „akcionářům“ (nebo, jak říká M. L. Chazin, „nebeským bytostem“) ve své desakralizující podstatě posvátná fráze: „A kdo jste vy?“ A tady to všechno začíná. Konkrétně antagonický konflikt mezi globální nadprostorovou mocí a „mocí“ v místě, tedy mocí prostorovou, ve které jsou „akcionáři“ v každém případě „nadbyteční“.
Poznámka „k vedení“. Zítra text nakonec bude. Nejde o recenzi, ale i o pokus o filozoficko-politickou úvahu o moci. Tak nějak to vyšlo. Například o tom, že „prezident Trump“ je fixací nového typu vztahů v metropoli americko-centrického kapitalismu. Která se snažila chránit sama sebe před tendencemi, které předtím sama spustila. Promluvme si také o vnitřních ruských tendencích. Je to palčivé téma….
