Andrej Školnikov 16. 7. 2026
Dokážeme rozšiřovat zónu SVO a ničit základny NATO v Evropě, nebo vystačíme se zónou odpovědnosti, kterou V.V.Putin vyznačil Donbasem a částí Záporožské a Chersonské oblasti – tedy Novoruskem?
Po více než čtyři roky my tady říkáme, že je to válka se Západem, a na strategické úrovni je to válka v logice obchodně-ekonomických válek. SVO je operativní a nikoli strategická úroveň. Vše, co se děje na území bývalé Ukrajiny, to není kyjevský režim – to je konflikt se Západem. USA z toho bordelu úspěšně vylézají a distancují se, tváří se, že vše je o.k. Nedávno tu na srdeční záchvat, či na co, zemřel senátor L.Graham – jinak též extremista, terorista. Logické je, že extremistou a teroristou byl za osobní vklad do rusofobie jako zjevný rusofob a tvrdý odpůrce všeho ruského, ale krom toho i představitelem u nás zakázaných organizací LGBT. To vše se s ním stalo hned po návštěvě Kyjeva, kde se potuloval a nořil se do hloubi kyjevského politika. Dál ho křečovitě kvapem převezli do USA, kde se stihl 15 minut před smrtí spojit s Trumpem a zemřít… No, a pohřbí ho v uzavřené rakvi na žádost podivné bytosti, nazývající se v souladu s americkou jurisdikcí rodinou. Tak nějak…
No, později bylo oznámeno, že na něj doma v posteli spadl jakýsi velký lustr, uvolnění po zkratu… – ale to už je kolorit. Později se na podporu toho objevili i jacísi svědkové, ale to už není důležité.
Nesčíslněkrát jsme je varovali, ať tam nelezou… Já jsem jen zvědav, za jak dlouho budou zase západní politici do Kyjeva zajíždět a kdo další dostane ránu. Ono existuje znamenité pravidlo: „Umožni blbci, aby se projevil“. Netřeba je zastavovat, protože jsou situace, kdy je třeba jim umožnit uskutečnění jejich hloupého záměru – aby poté nevznikaly otázky „Za co?“ a „Proč já?“.
Po několik týdnů jsme sledovali, jak NATO zvesela až s hysterickým vřískotem prostřednictvím některých utečenců od nás – vyjí, jak každou chvíli všecko poletí… Po celou tu dobu se Rusko připravovalo a nyní začínáme sledovat kobercové ničení všeho možného tak, jak tomu mělo být už dříve. Nežijme v maloměstské logice boxu, kde rána vyvolává hned protiúder. Strategie nespočívá ve výměně úderů. Rusko není globální dominantou, která si může dělat, co ji napadne. Máme mnoho citlivých bodů, které lze zasáhnout, jakkoli to není kritické, ale jsou situace, kdy je nutné hrát na mnoha hracích stolech s velkým množstvím variant s kalkulací možných následků.
K tomu otázka: – a proč USA mlčí při představě, že jsme v té Grahamově záležitosti zamícháni – a Trump tam dokonce nominuje sestru nebožtíka na jeho místo v Senátu…
Jak dlouho už říkáme, že Amerika musí ve vlastním zájmu vypadnout z konfliktu na Ukrajině. Oni chytře předsunuli na své místo Evropu. Teď nemluvím o konfliktu Ruska s jednotným Západem, ale o opozici Ruska a Evropy. Jestliže jim Amerika řekla, že jim dá technologie a licence, aby si zbraně vyráběli sami, tak případná realizace toho záměru si vyžádá řadu let. Samy USA kompletují jen omezené množství raket nikoli proto, že nechtějí, ale protože jde o celý výrobní cyklus, který zatím v ruce nemají. Všechny ty součástky a bloky vyrábí stejný okruh dodavatelů po celém světě. A přenechání části jejich kapacity Ukrajině-Evropě, by znamenalo omezení produkce ve Státech samých – oni padlí na hlavu nejsou. Ta nabídka zní krásně, ale společného s realitou nemá nic. Krom toho, je třeba poznamenat, že náš systém PVO s tímto druhem raket „pracovat“ umí…
Dnešní problém je problém stovek dronů, proti nimž se nevyplatí zasahovat něčím velkým a drahým – takže se systém přenastavuje a současně se vytvářejí v Rusku možnosti násobného zvýšení startů našich prostředků. Takže se bude dít zhruba totéž, co poslední 4 roky. Stále stejná panika – že oni teď najdou onu zázračnou zbraň… – byly to Bairaktary, Javeliny, Tři sekyrky, anglické, německé rakety… Teď nasadí i letectvo a bůhvíco ještě. Ke všemu tomu budou nalezeny klíče. V každém systému je určité procento nezastavených zbraní. Pokud máte, jako PVO Moskvy přes 90% úspěšnost zásahů, pak je to velkolepý výkon. Vždycky ale něco „uteče“.
Podívejte se, z druhé strany nám přišla hrozba 30 dní hrůzy. Já už nedokážu spočítat, kolikrát naše rozvědka hlásila pochytané agenty, kteří se pokoušeli přivézt drony výbušniny, připravovali teroristické útoky – systém se na tom učí a je stále úspěšnější v eliminaci nebezpečí. A celá ta hysterie vyznívá do prázdna, protože se hraje na více šachovnicích. Plus k tomu zajímavý moment: – teď vyšlo komické interview britského média s ruským miliardářem Melničenkem, které působí dojmem, jakoby ho interpretovali lidé s tak mizerným novinářským vzděláním, že si ani neumí porovnat fakta a jen reprodukují. Místo aby se podívali na kontext, s jakým příjemcem tato informace kalkuluje. To přece nebylo určeno nám, ale západnímu auditoriu. Už sama stavba otázek činí z Ruska jen objekt, s nímž se nedohadují a jen představují čtyři scénáře, z nichž nám má být velmi špatně až hrozně. A vyzývají, abychom se tedy smířili nikoli proto, že Rusko vyhrálo, ale proto, že další varianty jsou jen horší. Oni začínají psychologicky připravovat veřejnost na uzavření toho systému a rozšiřují si okno možností – to dělá Londýn. V době, kdy se Evropa hystericky zakopává v Londýně, aby 3,5 roku po Trumpovi nakonec zjistili, že jejich chlívku chybí jedna stěna. A teprve začínají zpracovávat varianty pro případ, že by se museli z toho podniku stáhnout. Dosud jen sledovali, jak se všecko, včetně ekonomické situace zhoršuje a spoléhali se jen na porážku Ruska, a že se na jeho úkor následně „zahojí“. Oni se dopustili strategické chyby na počátku roku 2022, pak se začaly odtahovat USA, a Londýnu dochází, že je třeba si podestlat „travičku“, aby bylo kam upadnout.
Bude hůř…
Neštěstím Londýna je to, že hlavní finanční sázky na porážku Ruska vsadili v City na všechny papíry s tím spojené, a další ty podivné kapitály ti hloupější vrazili do bubliny neurosítí. A teď je nutné to vše uzavírat, což znamená zhroucení všeho – nikoli krachu finanční pyramidy, ale velmi závažných ztrát v aktivech. A proto vytvářejí historku (nikoli pro nás) a připravují City na to, že bude nutné ten konflikt uzavřít ve scénáři pro Londýn naprosto nečekaném a nevýhodném. Bez vítězství, bez dárků, reparací a dalších fantazií, ale v logice, že je to jedno, protože by to stejně nevyšlo…Kdyby tak přemýšleli ve čtrnáctém roce, bylo by to výborné, ale takový už je jejich pohled na problém se zjištěním, že teď musí něco udělat.
Proto skutečnost, že se Evropa stále hlouběji vtahuje do konfliktu, poskytuje jejímu vedení jedinou variantu k vlastní záchraně: – pokusit se zachránit cestou vyprovokování Ruska, aby mohli předstírat že jsou ve válce a v souvislosti s tím inkasovat zásahy objektů, ztratit Pobaltí a začít mobilizaci vnitřních sil a zdrojů v představě, že stačí málo, aby se stali největší armádou světa (sice nebojující, ale proč ne?). A naši hemžící se frontoví novináři, „experti“ na ekonomiku, klima, virologii a řadu dalších věcí, vykládají, že tomu, co je tam na Západě napsáno, je nutno věřit.
Proč si nic neověří? Ukáže se například šéf Rheinmetall a prohlásí, že vyrobili miliony granátů… – otevřete jejich výkaznictví a tam nic takového není – jen přirozený růst. Od roku 2019, odečteme-li inflaci ve výrobě, zvýšenou rentabilitu atd. – vidíme růst 10-15%. O čem to tedy mluví, co tam zvýšili? Ano, začínají se specializovat na válku dronů – a co, kromě paniky to má vyvolat? Vzpomeňte si, jak docela nedávno byly v Turecku vystoupení a nepokoje a experti vážně rozumovali o tom, že Erdogan každou chvíli padne? A co?
Ano u nás není zdaleka všechno v pořádku s ekonomikou, ale není to žádná hrůza. Je to pod kontrolou a nastartovat její růst lze poměrně snadno, během několika měsíců. A žádné další snížení základní bankovní sazby nutné není, protože by letěly hypotéky, spotřebitelské úvěry a bůhvíco, aby se otevíraly nové kavárničky atd. – netřeba, jsme ve válce!. Sazbu je třeba držet, ale strategická odvětví musí mít přístup k levným úvěrům. Je třeba pouštět peníze do strojírenství, mikroelektroniky, některých směrů zemědělství – ale musí to být úvěrování cílené, s jasnými pravidly bránícími úniku těch peněz do spekulací na finančním trhu. A uvidíme roční růst ekonomiky 7-10%, přičemž to bude růst přirozený, a nebudeme-li tlačit na předčasné snížení sazeb, pak nehrozí ani růst inflace po minimálně příští 3-4 roky.
Podmínky války si vyžadují jiné přístupy. Musíme počítat s dlouhotrvajícím konfliktem s Evropou. Naším úkolem je ji zlomit a vyrazit a neposkytnou jí možnost cokoli získat. Oni se budou snažit Ukrajince podléhající branné povinnosti hnát zpět na Ukrajinu (protože vše skončilo), a my budeme sledovat, jak se ti občané budou snažit porůznu poschovávat, utéct před tím…
Poslední otázka: – takže my vlastně pomáháme USA nějak vyskočit z konfliktu v zájmu vyrovnání pozic. Nezdá se Ti, že ona evropská Koalice ochotných nám může docela vážně zaškodit v Kaliningradu, Skt. Petěrburgu a na dalších místech?
Kaliningrad je chráněn Leningradským vojenským okruhem. Ten bude v případě útoku na Kaliningrad prorážet koridor ze Pskovské a Leningradské oblasti přes Lotyšsko, Litvu, a přibere i Estonsko. Jako odpověď na jakoukoli provokaci. Pokud jde o přání USA se toho všeho účastnit… – podívejte se na nebožtíka senátora: – Jestli oni prohlásí, že ho zabili zlí Rusové na území Kyjeva. Jaká bakchanálie začne! A oni mohou něco udělat? Kdepak – oni se od toho naopak distancují a tváří se, že se nic neděje. Jednoduše proto, že další eskalaci nepotřebují.
Pokud jde o tu „pomoc Americe“… – my pomáháme především sobě, aby se USA nezapojily do konfliktu s námi. Amerika se znamenitě připravuje na konflikt s Čínou tak, že ze svých blízkých plánů vyhazuje Perský záliv. A proč bychom jim v tom měli překážet? Oni mají kontrolovaný ventil, přes nějž upouštějí část napětí vytvářením potřebného prostředí. Naše cíle se nyní lokálně shodují. Oni potřebují ve střednědobém horizontu vypadnout ze všech evropských záležitostí a soustředit se na Čínu. Nám se to hodí, tak proč jim překážet?
Když u nás opět začínají pobíhat s nářky, že nás opět převezli, odpovězme si na otázku, zda kromě slov něco konkrétního bylo. My svou politiku nějak měníme? Copak jsme skutečně plánovali vytvoření skleněné pouště až k Lisabonu? Ne. Jednali jsme tak, jak jsme plánovali – v podstatě nad těmito scénáři. My nejsme dominantou světa a musíme brát v úvahu zájmy – počínaje našimi údajnými spojenci, jako Čínou, Indií a dalšími, kteří mají svoje představy, a konče tím, abychom netransformovali konflikt s USA institucionálního režimu. Jistěže můžeme dovést situaci do stavu, kdy nás budou považovat za hlavního nepřítele. Proč bychom to dělali, jestliže víme, že máme řadu citlivých míst, kde nás mohou bolestivě zasáhnout, ale na druhé straně víme, že jsme jedinou zemí schopnou USA zničit – a přitom dokonce přežít. Máme to ale zapotřebí?
Vždycky, když navrhujete nějaké razantní řešení, propočítejte si alternativy, co se pak stane a jaké následky poneseme. Ty následky bývají zpravidla velmi nepříjemné. Například, že ti, kteří nás dosud podporují, se mohou ocitnout na druhé straně, že to, co považujete za neměnné, takovým najednou přestane být. Takže to chce oprostit se od emocí a uvažovat a jednat racionálně. Platí, že pomsta je pokrm podávaný za studena.
Všechna ta hysterie, alarmizmus, běží už 4,5 roku. My ale bojujeme proti bloku zemí řádově větších ekonomicky i s hlediska možností – ale v hlavách to srovnané nemají. A my jsme nervózní, že v podmínkách takové války naše ekonomika neroste… A nyní si představte to, co jsem uvedl výše, že v těch podmínkách naše hospodářství poroste o 7-10% ročně. A to je reálné i v podmínkách světa, který tou dobou zvesela stagnuje a tam, kde uvádějí „nevelký růst“, lze s klidem odečíst 5-7%, protože i je zasáhly krizové jevy. Podívejte se jen na cestovní ruch, a leteckou přepravu…
Ve světě se vše silně mění, všechno se sype, vše padá.
Strategie nevyžaduje běžet na čele všech, ale nepřekážet jiným v pádu.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=gv3iXjOppSI
Preklad: St. Hroch, 20. 7. 2026
Pridaj komentár