Čím Evropa zaplatí za válku v Baltském moři a co se stane s velkoměsty na Ukrajině po SVO?
Geostrategie – Andrej Školnikov 23. 2. 2026
Andrej Školnikov, expert na geostrategii a geopolitiku, v pořadu Ukrajina.ru o současné globální politice Západu …
Proč USA neopouštějí Evropu a jaké plány má Amerika ohledně Íránu:
Jde o proces, který se nevejde do jednoho roku. Mluvíme-li o trendech neznamená to, že se o stane letos. Konflikt s Čínou bude nezbytný v rozmezí 2027-2030. Může být rozprostřen nebo komprimován v čase. Navíc, mluvíme-li o „válce trojského typu“, nemáme na mysli, že se Američané sami zlikvidují. Nejspíš to bude znamenat, že si nebudou moci užívat vítězství – dokonce i kdyby ho dosáhli. Naším úkolem je, aby Čína neprohrála a Amerika nevyhrála, aby nikomu nezbylo sil na to, aby se stal světovým hegemonem. Proto se právě probíhající události vejdou do trendů. Pozorované je dlouhý a složitý proces, kdy USA se zbavují periferie, přičemž z ní vytahují zdroje a aktiva pro posílení toho, co je třeba zachovat v centru. Vidíme, jak se oslabují na jednom místě a současně posilují na jiném. Jednou to bude posílení, jindy zase oslabení – viz Latinská Amerika, která pocítí obojí.
To v příštích letech uvidíme.
Plus to, co sledujeme kolem Iránu, kde probíhá koncentrace sil pro další takt boje – boje s Čínou. Klíčovým úkolem v Perském zálivu je jeho zablokování, aby odtud ropa a plyn nešly ani do Číny, ani do Evropy – k tomu nyní budou k tomu Irán tlačit. Je zřejmé, že po dalších několika taktech se tam budou snažit zničit i těžební a zpracovatelské systémy, aby v dalších 7-10 letech nebylo možné to ani teoreticky obnovit. Čína těch možností k získání ropy moc nemá. Druhou největší je Rusko, ale to Američané nechají na pokoji (už s ohledem na náš jaderný deštník), ale už udeřili na Venezuelu a Nigérii.
Logický běh událostí:
To, co se nyní děje, je naprosto logické. Nemohou se jen tak zastavit a odejít. Všichni si pamatují jev, jakým byl útěk z Afghánistánu. Proto je nutné to celé vyšperkovat: – vytvořit motivaci, důvody, záminky. To, co se nyní děje kolem Ukrajiny, ta podivná jednání, kdy se kyjevský režim chová naprosto šíleně, jakoby nechápal, co se na Zemi děje, nechápal politické události, plácající všemožné nesmysly… – a oni ho nenapomínají a jedou s ním stejnou linku. A tak se postupně další a další města na Donbasu stávají „nestrategickými“ a VSU se „stahují do předem připravených, výhodnějších pozic“…
Vše spěje k tomu, že Američané řeknou „dost!“, dáváme o vás ruce pryč. Jistěže to mohli udělat už poměrně dávno. Pak by ale nejspíš došlo k prudké destabilizaci. Takto postupně, elegantně odehrávají věci přesně tam, kam potřebují.
Když se jim něco nepodaří, ustoupí, přičemž to dělají šikovně tím, že zaplňují mediální prostor bůhvíčím, přičemž Trumpova demonstrativní radost ze života, je v jeho věku úctyhodná – ale paralelně s tím probíhají důležité věci. Profláknuté Epsteinovy spisy představují faktickou filtraci celé „elity“. Oni nyní do toho bláta odhodí všechny, kdo jsou amorální. Svět se smrštil, a proto se musí smrštit i elity. Takových věcí se děje souběžně víc. Zda se podaří nebo ne, lze zatím těžké říci. Protože tam budou i otázky kartelů i Latinos, atd…
Takže hlavním hybatelem těch událostí je plán na zastavení rozvoje Číny cestou jejího zbavení přístupu k energiím, přičemž iránský jaderný program ve skutečnosti nikoho nezajímá. Bude-li mezi Iránem a Izraelem přibližná parita v jaderných zbraních, nebude to neštěstí, spíš to přispěje stabilitě v regionu. Bude se řešit i otázka Gazy jako „Středovýchodní Riviéry“ atd. Stěžejní je ale ropa a plyn – to je hra velmi vysoké úrovně.
Postoj Ruska k Íránu:
Vrátím se ke zmíněným „hrám“: – zmínil jsem se o nejvyšší lize, pak jsou to příběhy druhé, třetí ligy. Tady máme jasnou dominanci. Díváme-li se na umělecká díla, počínaje například obdobím renesance, jasně vidíme existenci hlavního dominantního příběhu, vidíme Itálii. Stejně tak i my – díváme se na celek a neděláme z toho chaotickou mozaiku.
V geopolitice vidíme jako klíčový vtah Čína vs. USA – pro ně je ta opozice existenciální. Bude opět úder na Irán s nezbytností zvýšení sázek Iránem a přistoupení k tvrdým krokům.
Kolikrát bylo možné jen od podzimu 2023 se zklidnit a smířit. Irán nejednou, a ne jen desetkrát, signalizoval, že se chce dohodnout a mnohé strpěl. Mnohokrát na něj udeřili a on odpověděl přesně stejně, aniž by přitvrdil a oni útočí stejně dál a opakovaně – protože strategickým úkolem není porazit Irán, ale uzavřít Perský záliv. Vzpomeňme si na rok 2014 v Kyjevě, kde bylo vše poměrně v klidu, až se objevili tajemní ostřelovači… Stejně tak – pokud se bude Irán bránit příliš silně a tvářit se, že neví, o co jde… – pak se tam objeví „snajpeři“.
My potřebujeme zachování Iránu. Velmi ho budeme potřebovat ve druhé polovině 21.století :
- Ve 30. letech to bude výstavba severojižní magistrály Rusko-Irán-Afrika jako transkontinentální pevninská magistrála;
- Z hlediska spojeneckého pak v polovině a druhé polovině 21. století. S Iránem jsme schopni být přáteli po několik generací, kdy bude mezi námi průsečík zájmů a výhod;
Toto je náš strategický cíl: – Irán musí obstát a zachovat se, přičemž nemáme na mysli Irán „šachovský“, který by se rychle rozpadl. My potřebujeme semknutý Irán, který na sobě bude zadržovat sunitský arabský svět, stát, s nímž bude možné se dohodnout. S dnešním teokratickým Iránem, hluboce ponořeným do metafyziky procesů toho dosáhnout lze.
Z hlediska hry na více tahů je pro nás výhodné i zachování Izraele. V příštím desetiletí bude Rusko nejspíš jedinou zemí schopnou zaručit zachování Izraele na mapě světa. Nikdo jiný na to nebude mít zdroje, Amerika z východní polokoule odejde a nikdo jiný Izrael nepotřebuje.
Izrael není sám o sobě, ale je součástí velkých mezinárodních židovských elit, od nichž lze mnohé získat. Tyto elity mohou zaplatit za to, abychom přikryli a zachovali Izrael jako stát. Jistěže to bude jeden z momentů, o nichž se můžeme dohadovat s USA. Tady nejde o to, kudy povedou hranice Ukrajiny – celá východní a střední Evropa se ocitne pod vlivem Ruska naprosto přirozeně – geografie je pro ně osudem. Oni to nechtějí… – ale koho zajímají a kdo se jich bude ptát – těch mládenců? Ukrajina bude časem úplně pod vlivem Ruska a ti, kterým se to nebude líbit, prostě odjedou. Nebude to území, které si zabereme pro sebe – bude to sféra našeho vlivu. Kudy povede hranice je věc podružná, věc píáru, výstavby infrastruktury – takové otázky dnes znějí.
Otázkou je, nakolik budeme pomáhat Číně, na jaké úrovni.
Ne více, než ona pomáhala nám.
Další otázka: – jak bude probíhat demontáž dolarového světového systému? To je důležité, protože jakmile se objeví zúčtovací systém nezávislý na dolaru, dolar mizí a Amerika se hroutí. To může být za rok-dva, to je věcí převodu mezinárodních práv a dohod – to bude předmětem budoucích jednání.
Další otázkou je Arktida s ohledem na to, že moře přestávají být přístupná pro normální plavbu, protože se bezpilotní čluny rozlezou po celém světě, a protože při existenci bláznů na břehu u vás nějakých 300-400 km průlivy nic jen tak nepropluje. Takových otázek je velmi mnoho a když se začínáme dívat na celý ten rozsah, jak se například budeme bavit s onou Evropou. Oni ji loupí nyní, my ji budeme loupit později? Nebudeme kreslit na mapě hranice, ale rozdělíme ji časem. Takže když to shrneme, máme na čem pracovat – a mimochodem, to, co nyní domlouvá Dmitrijev, je právě z tohoto soudku.
Washingtonu je kyjevský režim naprosto ukradený, oni mají své cíle tvrdě racionální, cynické a pochopitelné. Oni mají problémy vnitřní: kartely, narkotika, migranty, takže potřebují decentně odejít z problémů vnějších.
Takže obraz je mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Je to hra na léta dopředu.
Írán a Čína: co závisí na krocích Ruska?
Pokud se někteří budou chtít zabít a začít přímou válku s námi na Ukrajině…, mají k tomu vůli i možnosti. Protože to množství letadlových lodí a vojenská síla, kterou mají, je silou 20.století! Po objevení se hyperzvukových raket to přestalo být armádou 21.století, takže jsou to zdroje, které je možné spálit, protože by je potom stejně museli demontovat a likvidovat. Takže se klidně mohou rozhodnout, že je smění za potřebné výsledky a preference. Z hlediska 20.století to bude velmi nevýhodné řešení – co všechno ztratili – ale z hlediska budoucnosti, kolik to bude stát za 10-20 let, to bude velmi výhodné řešení. Naším úkolem je maximálně zúžit koridor. Proto náš vojenský svazek se Severní Koreou, který ji vytahuje z opozice mezi Čínou a USA, což je velmi silný tah. Něco podobného nejspíš je ve vztahu s Vietnamem. Jakmile jsme to oznámili, bylo hned jasné Indii, že je zbytečné zaujímat stranu s Čínou nebo proti ní. A zapomněli na organizaci AUKUS, když mohou být neutrální.
Tím jsme zase významně zúžili onen koridor možností pro Čínu i pro USA, protože náš jaderný deštník nemůže nikdo ignorovat. Stejně jako chápání toho, že „Svět bez Ruska nepotřebujeme“ – jak bylo několikrát řečeno.
Pravděpodobnost blokády Baltského moře:
Víte, s blbci je těžké se domlouvat a plánovat nějaké strategie, protože v rozsahu jejich chápání je pravděpodobnost jakékoli události 50/50 – jako u blondýnky setkání s dinosaurem. Oni si proto mohou myslet, že kdejaká blbost dopadne 50/50 a že si mohou cokoli dovolit – ale za každou hloupost se musí platit. A existence takových věcí povede k tomu, že se pod to Amerika podepisovat nebude. Ona to vše nepotřebuje a není ochotna nyní válčit skutečně proti Rusku, takže to bude probíhat skokově, a to tak, že tam, kde bylo možné obsadit během pár let smírně, budeme muset zasahovat tvrději a bolestivě – a nikdo se za ně nepostaví. Jistěže to nebude nejefektivnější varianta, pro nás nepříjemná. Nicméně cíle dosáhneme a oni dojdou k sebevraždě, bez šancí na jinou variantu. Po dobrém jsme je mohli jen vykázat do patřičných mezí – ale takto …
Budeme doufat, že aspoň u jejich „šéfů“ za vodou zvítězí racionální uvažování – zatím to tak vypadá. Poslední mírová jednání začali navštěvovat američtí vojáci, kteří jim jasně ukázali postavení tu i onde a dál pak člověk s aspoň minimálním vojenským vzděláním pochopí, k čemu ty jejich snahy povedou. Že všechny ty výkřiky zaměřené na publikum, jsou jedno, zatímco skutečná situace na mapě je jiná. Takže pokud očekávají podporu, tak bude jen „morální“.
Z jejich vlastních modelů vyplývá, že pokud by Evropa chtěla rovnocenně válčit s námi, pak by musela zvýšit svůj potenciál řádově – na což nemá.
Má Rusko zdroje na konfrontaci s Evropou?
Supervelmoc porazit nelze – ta se může jen vzdát – ta snese tak maximálně remízu, což je vzájemné zničení. Oni by stáli proti zcela jiným zbraním z úplně jiné ligy, takže by prohráli v každém případě – pokud začneme skutečně válčit. Jistěže se i u nás objevují názory, že k tomu nikdy nepřistoupíme… Ale tam nepůjde o Ukrajinu, území, které budeme muset po obsazení v potřebné míře dříve či později obnovit. Tam to bude území cizí, které nepotřebujeme. Proto budeme zasahovat přesně a tvrdě. Výsledek pro ty tupce bude žalostný.
O úderech ozbrojených sil Ruské federace na energetiku Ukrajiny.
Ta města dokonce ani teoreticky nebude možné ani za několik let zrekonstruovat – tady platí technologické mantinely. Takové tepelné elektrárny bude nutné zbourat a postavit znovu tak za 3-4 roky každou (oni je stejně po desetiletí příliš neudržovali), rozvodny tak 1,5-2 roky – v závislosti od kapacit výroby technologie. Tu výstavbu neurychlíte, protože není dost výrobních ani personálních kapacit. To vidíme jen magistrální měřítko. Přejdeme-li do regionů, pak městské sítě, domovní sítě – to je generální oprava celého města! Na to potřebujete zdroje, peníze, lidi, technologie – odkud? Kdo to bude platit? – Správně: – nikdo! Ani Evropa, ani Amerika, ani OSN, ani ligy neznámých menšin. Nikdo se tím vážně zabývat nebude – oni vykonali své a dále je to nezajímá.
Ta města, která tím, že z nich kyjevský režim udělal pevnosti a tím je odsoudil k zániku, nikdo nepotřebuje. To jsou města, kde se nedá žít – bez kanalizace, vytápění, světla, vody, komunikací. Nějaké dotazy…?
Podívejte se: – když v létě 2024 kyjevský režim záměrně začal bombardovat naše ropné rafinerie a terminály, jsme je mnohokrát varovali, ať to nedělají, že bude odveta. Nebrali to vážně, stejně jako to nebrali vážně tupí soudruzi v Evropě a v Londýně. Nicméně oni usoudili, že si mohou dovolit všecko a nic se jim nestane. Tak mají, co mají. Jistěže to všechno nyní nějak v těch dosud úplně nezničených městech přežívá, aby lidi nezmrzli, ale s oteplením se to vše začne sypat a města se změní v krabice bez komunikací, bez základních podmínek k žití. Všechny ty generátory a topidla jsou poháněny čím?… No, a oni si usmysleli, že vyřadí ropovod Družba – sami si podřezávají větev, na níž sedí. Takže bude velké území bez měst…
A co lidi odtud – přestěhujeme je na Dálný Východ?
Proč? Tady se pravidelně stávají atentáty a diverze od lidí z té strany. Stále se ještě objevují výzvy, abychom je všechny přijali, protože to jsou přece „naši lidé“. Přátelé, to nejsou naši lidé. Z těch území, kdo mohl, odjel k nám nebo na západ.
Pokud po válce bude někdo chtít přejet k nám, projde přísným filtrem. Brát všechny se nám hrubě nevyplatilo. Množství „spáčů a krtků“, kteří nás nenávidí a nenávidí i sebe, nás vychází dostatečně draho. Takže všichni ostatní mohou jet do Evropy, což ona přece velmi chtěla…
Takže dál bude následovat zavedení pořádku, demilitarizace, což znamená jen místní policii řízenou pracovníky z Ruska, ale žádnou armádu, s denacifikací a lustrací všech s tím jakkoli spojených. Zahynulo příliš mnoho lidí a oni musí ještě pochopit, kvůli komu to vše bylo. Nikoho nebudeme přemlouvat, aby se stal Rusem. Oni odešli ze světa, kde platilo „vy musíte platit za to, že jdeme s vámi“ do světa, kde „oni musí platit za ochranu“.
Budou muset dokázat že nám za to stojí. A to bude praxe v celém světě.
Svět reálpolitiky je krutý, cynický a racionální – jinak to nepůjde.
Zdroj: https://dzen.ru/video/watch/69974df2c7b96a7e8524fcaa
Preklad: St. Hroch, 26. 2. 2026
