Všichni se vrhají na všechny. Odpověď Ruska?
Sergej Pereslegin 09. 01. 2026
Další ze zajímavých analýz ruského futurologa Sergeje Pereslegina v besedě s jeho spolupracovnicí Natalijí Lukovnikovou:
V případě zadržení našeho tankeru Američany není vcelku co komentovat. Je to velmi nepříjemná situace, je to facka Rusku jako mocnosti a jako velmoci už vůbec. Je třeba ale říci, že to, co říkáme ve vztahu k Evropě nebo Ukrajině, musíme vztáhnout i sami na sebe. Z této porážky logicky vyplyne toto, pak tamto a další…, atd. – a lepší je toto přijmout.
Je směšné brečet kvůli tankeru, jestliže jsme ztratili Venezuelu. Momentem vývozu Madura na území USA jsme ztratili tento tanker i řadu dalších tankerů naší „stínové flotily“, a je to prostě řada ztrát, k nimž došlo proto, že jsme ne dokázali zabránit USA na taktické a operativní úrovni úspěšně dokončit operaci ve Venezuele.
Bylo to i prohlášení americké strany o tom, jak bezmocně vypadala ruská PVO v Caracasu, a také jsme to museli přijmout a utřít si ten plivanec prohlášením, že není jisté, zda byl systém vůbec zapnut (což je ostatně pravda). Jasné je, že nepochybný propadák rozvědky a diplomacie ve Venezuele je těžkou porážkou Ruska, která bude mít důsledky, z nichž ony tankery jistě nejsou těmi nejhoršími.
Co říkáte efektivitě skoro rok probíhajících jednání Putina s Trumpem? Američanům už nelze důvěřovat?
Je to vlastně ještě horší. Nejde o naši důvěru v Američany, na tu se nelze spoléhat nikdy, stejně jako oni nedůvěřují nám. Komu ale v nových podmínkách vůbec důvěřovat lze? Jestliže máme, jak jsme si posledně vysvětlili, „svět–savanu“, tak tam všichni loví všechny. Jakékoli dohody jsou přechodné, nezávazné pro silnější stranu. Z tohoto hlediska se dohody z Anchorage ničím neliší od jakýchkoli jiných dohod. Ruska s Čínou, Ukrajiny s Evropou, Británie s USA nebo s Kanadou, Dánska s Grónskem atd. Tady došlo právě k tomu, že vstupem na území světa-savany nemáme žádné nástroje důvěry v mezinárodním prostředí.
Tady se dopustím malé odbočky k tankeru: – Američané jako důvod jeho zadržení uvedli, že porušil americké embargo na obchod venezuelskou ropou a tím i americké zákony. Americká blokáda Venezuely nemá žádnou oporu v mezinárodním právu, ale Američané si ten zákon momentálně vymysleli v zájmu zajištění svých kroků – podobné zákony přijímaly i proti Německu v 1. a 2. světové válce. A to je to, co nahradilo mezinárodní právo – je to právo silnějšího. Můžeme kritizovat Američany, jak chceme, ale například náš parlament, Státní duma, dělá totéž vůči obyvatelstvu země. Vydává zákony, které nijak nesouvisí s Ústavou a místy jí dokonce odporují a poté začínají trestat lidi za jejich porušení. Přitom u nás, na rozdíl od Ukrajiny není vyhlášen válečný stav, takže k přijímání takových zákonů nemá duma opodstatnění – je to stejné právo silnějšího. Rozdíl je jen v tom, že Rusko nyní má možnost uplatnit právo silnějšího jen vůči vlastnímu obyvatelstvu, zatímco USA mohou nyní uplatnit právo silnějšího vůči komukoli na světě.
Jaké z toho lze vyvodit poučení – co může Rusko a co může Čína?
To ponaučení je nejen nezbytné, ale životně důležité. Navíc pak především spoléhám na to, že zejména USA a Donald Trump to nepochopí tak, že ponaučení z této události si musí vzít jen oni. U nás na internetu píší nyní velmi mnoho blbostí – například, že Američané předvedli, že jsou jedinou supervelmocí, které se nemá kdo postavit a svět je nadále unipolární… Tak tomu ale není:
- Došlo k tomu, že v roce 2020 byla obecná pravidla porušena nadnárodními elitami organizací pandemie COVID a izolací světa;
- V roce 2021 porušilo pravidla Rusko zahájením SVO;
- Nyní pravidla porušily USA. Nebudu se věnovat desítkám případů porušení pravidel Ukrajinou nebo Evropou – protože to nyní není zajímavé.
Pokaždé, když porušíte pravidla, získáváte na jistou dobu převahu, dále musíte útočit pod hrozbou ztráty této převahy.
Transnacionálové se pokoušeli v roce 2021 o „Velký reset“, ale nikdo je nepodpořil dokonce ani v době Covidu. Oni poté velmi mnoho ztratili a mj. prohráli volby v USA.
Rusko nedokázalo v roce 2022 dovést SVO do kapitulace Ukrajiny a nesporného vítězství a byla nucena vést těžký boj, v jehož průběhu sice získalo mnoho z hlediska rozvoje svého průmyslu, ale ztratilo Zakavkazí, pravděpodobně Střední Asii a nepochybně i Latinskou Ameriku.
USA teď rovněž porušily pravidla, získaly rychlý taktický výsledek, také ho začaly využívat, ale také narazily na otázku, co budou dělat dál… Protože jako příští může porušit pravidla Čína, další pak Rusko, a nečekaně uvidíme, že se nám svět jen zdál být unipolárním, protože v tom momentě Američané jen převzali iniciativu, a ta znamená převahu v rozhodování. Oni mohou po nějakou dobu jednat volně bez tlaku ze strany protivníka, který ještě nestihl zareagovat na jejich jednání.
Takže reakce na americké jednání se dá očekávat a bude to reakce mnohostranná – ze strany Ruska, Číny, Evropy a mohou se pro budit i nějaké další síly včetně oné Venezuely. Upozorňuji, že reálné bojové akce na území Venezuely by pro Američany byly velmi obtížné – už z hlediska zeměpisného. Proto není jasné, že je tam vše už skončeno.
Oni přirozeně ještě nějakou dobu budou „zadržovat tankery“ a podnikat podobné akce, na něž jim nepřijdou nějaké rázné odpovědi. Dříve, či později, odpověď přijde a bude pro ně velmi nečekaná a nepříjemná. Ve světě-savaně hrají všichni, všichni agresivně, Amerika v osobě Trumpa je jistě lev, ale bývají případy v savaně, kdy smečka hyen snadno lva uloví.
Proto tvrdím, že Američané, jakkoli provedli skvěle takticky a operativně akci v Caracasu, si zatím nepoložili otázku její strategické ceny. Tou cenou je snížení bezpečnosti všech – včetně USA samých.
Další podivná věta, kterou jsem na internetu slyšel je, Madura zradila partaj Chavéze, pro níž byl příliš měkký, aby nyní mohla rozehrát skutečnou válku s USA. Mám pocit, že lidé, kteří toto říkají, neznají ani historii Venezuely ani její kulturní kód a jeho souvislost se španělským, kde podobné skutky jsou naprosto nepřípustné a vedou k roztržce toho, kdo tak činí s vlastní zemí. V tomto případě Američané přehráli Venezuelu, Rusko, Čínu a určitě využily zrady. Ale určitě to nebyla hra chavezistů proti Madurovi – nic takového.
V historii měla Venezuela vůdce, kteří neváhali vystupovat proti Američanům, ale pochybuji, že nyní se takový vůdce najde.
Znovu opakuji, že z hlediska operativy a taktiky je to vítězství, ale nad strategií je velký otazník. Naše a Čínská porážka tam je faktem, no a Evropa utrpěla porážku tím, že se s ní dokonce ani neporadili.
Pokud jde o Evropu a další kroky USA. Poprvé slyšíme od Evropy slova o červené linii, kterou překračují USA svými záměry s Grónskem.
Co na to říci? Evropa především měla myslet dřív. Velmi mě pobavilo vyjádření dánského vedení, že žádají Ukrajinu o vrácení 680 mld.eur k obraně Dánska před americkou agresí… Začněme tím, že těch 680 miliard prostě UA nemá a ani kdyby měla, by jistě nebyla ochotna cokoli vracet. Ano, měli přemýšlet dřív. Řekl jsem, že Rusko protažením konfliktu na Ukrajině ztratilo Zakavkazí, obdrželo problémy v Centrální Asii atd. Evropa protažením tohoto konfliktu obdržela problémy v Grónsku, ve Finsku, Pobaltí, v Rumunsku a brzy je dostane ve Španělsku a Portugalsku. A žádné varianty tu nejsou. My máme právo kritizovat naše vojenské velení, ale evropské velení se projevilo značně hůř.
Nyní ke Grónsku: – Grónsko se stalo dánskou kolonií ve světě, který dávno koloniálním nebyl. Přirozeným požadavkem USA vůči Dánsku bude neprodlené poskytnutí nezávislosti Grónsku a okamžitou pomoc při obraně oné nezávislosti Dánskem. Dánsko nebude mít čím odpovědět – nemůže Grónsko bránit a nemůže to ani Evropa, protože na Islandu i v samém Grónsku už jsou americké vojenské základny – na rozdíl od evropských. Ostrov spadá do zóny pokrytí deštníkem amerického válečného letectva námořnictva, což o Evropě říci nelze. Takže otázkou není, zda Grónsko připadne USA, ale v jaké formě:
- Nějakou dohodou s Dány podle zásady: -tady máte cár papíru, můžete se jím utřít. My tam napíšeme, že ostrov zůstává váš a nebudeme se o to hádat. Jen tam nebudou ani vaše peníze, průmysl ani vaši lidé;
- Bude vyhlášena nezávislost Grónska, což s přihlédnutím ke skoro nulové populaci je docela komické – nicméně máme i nezávislé ostrovy Nauru a USA ho vezme pod protektorát podle schématu Portorika, a po nějaké době na základě plebiscitu bude připojeno ke Státům;
- Trump bude chtít mít ještě jedno krásné nekrvavé vítězství – a toto takovým bude – a provede obsazení ostrova s demonstrativním plivnutím na Dánsko a jeho protesty.
Všechny varianty jsou pravděpodobné a záleží jen na Trumpově volbě. Úspěšnou akcí proti Venezuele získal Trump na nějakou dobu naprostou volnost jednání a může si dělat co chce.
Evropa může protestovat, jak chce, ale silou je podpořit nedokáže dokonce ani kdyby zítra uzavřela mír s Ruskem, skončila válku na Ukrajině (a Rusko velmi vhodně mír nabídlo, což oni jaksi přehlédli), nemůže ochránit Grónsko a jediné, k čemu by vedly její kroky tímto směrem by byl neprodlený rozkol NATO.
A Grónsko je pro Evropu už ztraceno a USA skvěle rozehrály kartu uváznutí Ruska a Evropy na Ukrajině a na nic jiného nemají čas a ani sílu. Může z toho Evropa vyvodit nějaké ponaučení a zabývat se sama sebou?
Pokud by Evropa byla schopna vyvodit nějaká poučení, učinila by tak již v roce 2023. Letos je pozdě a dle jejího chování v oněch posledních třech letech soudě, šance na to prostě nejsou. Možná, že posbírá trochu rozumu na souhlas se smlouvou o nenapadení s Ruskem, což by přinejmenším vyřešilo část jejích problémů. Nicméně se obávám, že nejsou dnes schopni ani toho a je docela těžké pochopit, co budou dělat. Jejich prohlášení ke Grónsku jsou sice zajímavá, ale význam nemají žádný. Nemohu, mimochodem, přejít, že při veškeré důležitosti Grónska jako území se zanedbatelným počtem obyvatel, ztráta Grónska zpochybňuje statut Kanady jako součást Britského společenství… Operace ve Venezuele určitě zpochybňuje i statut Mexika jako nezávislého státu. Nutno konstatovat, že se americký operativní článek ukázal být na výši a udělal kyvadlo, kdy tytéž síly využijí i v Grónsku i ve Venezuele. Zkrátka skvělá práce a uvidíme, co z toho vyjde dál…
Co to poskytne ostatním?
Právo na jaderné útoky, na útok proti Tchajwanu, což by teď bylo velmi výhodné, protože Američané nejsou schopni přerušit venezuelskou operaci a nezačít grónskou.
Nicméně ještě minimálně dva týdny budou mít Američané šanci operovat ve volném prostoru, zatímco se Číňané, Rusové a Evropané budou radit, co mají dělat v této nové a naprosto neočekávané situaci. Toto rozhodnutí USA bylo skutečně nečekané a je skutečně málo pravděpodobné, že kdekoli ve světě kalkulovali s podobným postupem.
Rusko, jak očekávám, bude reagovat naprosto přirozeně zvýšením tlaku na Ukrajinu a Evropu, což je v této situaci správné. Vrátit si obrázek Venezuely nemůžeme, proto bude lepší pokrčit rameny a jít dál a spolehnout se na to, že USA budou rovněž s klidem sledovat naše počínání ve východní Evropě.
A pomaličku se začíná prokreslovat ono makroregionální rozdělení světa – tři hlavní a dva doplňkové – čínský, ruský a americký makroregion.
S tím, že na Indii a Turecko nyní nikdo sahat nebude.
Nebude to normální a přirozený přechod k režimu makroregionů, třeba i přes regionální války. Bude to přechod k režimu makroregionů jako mezikrok k další chaotizaci světa. Situace je tedy horší než loni, ale za to o krok blíže k velmi závažným momentům fázové krize.
Řekněme si víc o Evropě, která už nemá šanci na vybudování vlastního makroregionu, nicméně si na sebe, po nedávném zasedání v Paříži, chtějí naložit závazky v souvislosti s obnovou Ukrajiny a po skončení konfliktu tam nechat svoje vojenské základny…
Ty výroky je třeba brát jen jako výroky, které nepřinášejí nic nového. Příjemné je, že už myslí na zastavení války a na obnovu, takže jim zřejmě začíná docházet, že vyhrát tuto válku nemohou a v podmínkách krize kolem Grónska a perspektivně kolem Kanady na ni ani nebudou mít pomyšlení. Domnívám se, že zdroje na obnovu Ukrajiny nemají (nepočítáme-li ruská zablokovaná aktiva, která jsou jen elektronickými, ničím nezajištěnými penězi). Pokus o vybudování vojenských základen na Ukrajině nevyvolá pozitivní reakci u Ruska, což stačí k tomu, aby tam nebyly, ale navíc nevyvolají pozitivní rekci ani v Číně ani USA. I v případě, že se do toho pustí a nikdo jim nebude překážet, pochybuji, že budou něčím krom velmi perspektivních a pohodlných cílů v případě jakéhokoli konfliktu.
Před tím rozhodnutím Evropané postupovali vcelku rozumně, když prodávali Ukrajině techniku, ne oficiálně i obsluhující odborný personál a na jakékoli útoky odpovídali, že je to čistě problém Ruska a Ukrajiny a jejich občané tam nejsou. Po dvou týdnech se objevil článeček o tom, že ten či onen generál nebo plukovník zemřel při autonehodě, při potápění nebo při horské tůře, a obyvatelstvo nemělo důvod k protestům. Totéž kdysi USA dělali ve Vietnamu a nazývali to „vietnamizací války“. Takže Evropany zahájená „ukrajinizace“ války byla, z jejich pohledu, docela rozumná. Teď chtějí přejít ke klasické podpoře Ukrajiny svými ozbrojenými silami – v nanejvýš nevhodnou dobu.
Kde je v současných podmínkách a s touto perspektivou lepší zůstat: – v Srbsku nebo v Kanadě?
Nedomnívám se, že obsazení Kanady povede k nějakým bojovým akcím a stejně se domnívám, že Evropa bude mít úplně jiné problémy k řešení než ty srbské. Ale právě proto, že ani Evropa ani Rusko nebudou mít náladu na řešení srbských problémů, může vést k tomu, že si Srbsko způsobí problémy samo sobě na naprosté rovince – v podobě protestů obyvatelstva, voleb a kontravoleb, atd. Přitom to obě strany budou nazývat pokusem druhé strany o barevnou revoluci. Takže odpovím následovně: – bezpečnější bude zůstat v Kanadě, ale zajímavěji bude v Srbsku – ostatně, jako v celé východní Evropě.
A ještě něco bych rád zmínil: – Evropa se nedávno vyjádřila, že se stala tragickou figurou, že ji čeká strašná tragédie, že se snaží vést si správně, ale na jedné straně hrozný Putin a na druhé neméně hrozný Trump, takže nelze vymyslet nic jiného, než jít vlastní cestou k hroznému konci…
Komentář: – při vší mé i naší kritice našeho vlastního systému aspoň na nikoho nesvádíme svoje vlastní chyby. Evropa vede mnoho let naprosto chybnou vnitřní i zahraniční politiku, migrační i vojenskou, průmyslovou, energetickou i zemědělskou – a bylo by nanejvýš podivné, kdyby mnohaletá chybná politika prováděná po vzájemné dohodě stále stejnými silami, dříve či později nevedla k tragédii.
A netřeba tu hledat viníky v podobě Ruska, USA nebo Číny.
Viníky jsou evropské elity vládnoucí kontinentu posledních 25 let.
Preklad: St. Hroch, 10. 1. 2026
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=Vvk5i-TbKRM
