Kdyby existovala sebemenší příležitost odejít od plnohodnotné celní války se všemi, Trump by to udělal.
Dmitrij Jevstafjev 07. 04. 2025
Je triviální tvrdit, že Trumpovo rozhodnutí o clech je politické rozhodnutí, které není plně ekonomicky propočítané (myslím, že nikdo ani neuvažoval o ekonomických důsledcích v druhém a tím spíše ve třetím kroku). Je zřejmé, že toto rozhodnutí má za cíl vyhodit do povětří situaci v euroatlantickém prostoru, zatímco kompromis s ostatními obchodními partnery je docela dobře možný (zejména se zeměmi Jihovýchodní Asie, které jsou pro izolaci Číny rozhodující). Řeknu ještě něco: Trumpovo rozhodnutí o clech bylo součástí určitého kontextu odrážejícího značnou komplikovanost pozice jeho týmu.
Ano, datum „uvolnění“ bylo stanoveno předem. Kdyby existovala sebemenší příležitost odejít od plnohodnotné celní války se všemi, Trump by to udělal.
Z hlediska jeho logiky „dohod“ by bylo správnější zastrašit jednoho člověka (myslím, že s Kanadou se pro tuto roli počítalo – každopádně s ohledem na Ottawu vypadala politika zastrašování nejkomplexněji), aby pak v tichosti dorazil všechny ostatní.
Situace však nedala Trumpovi sebemenší možnost manévrovat.
To je vlastně celý smysl Trumpovy současné politiky: jednat ve stále se zužujícím „koridoru příležitostí“, který je nucen rozšiřovat stále radikálnějšími kroky, jež ničí systém. A ano, na rozdíl od řady jiných odborníků se domnívám, že si Trump plně neuvědomuje důsledky toho, co dělá. Důsledky každého konkrétního kroku. Vidí cíl a vidí i prostředky k jeho dosažení.
Ale je tu, jak se říká, nuance: Trump věří, že náklady jsou nezanedbatelné. A ano, souhlasím s některými kolegy: skutečná organizační kapacita Trumpova týmu je mnohem menší, než je třeba i k prostému řízení všech těch procesů, které Trump „uvedl do pohybu“. Krize Trumpova týmu, které jsme nyní svědky, je krizí z přetížení úkoly.
Existují faktory, proč se Trump rozhodl vyhodit euroatlantickou základnu do povětří právě teď:
- Za prvé, jak již bylo zmíněno, drastické zúžení manévrovacího prostoru na domácí scéně. Zejména nemožnost ignorovat soudní rozhodnutí v domácí politice. Trump se o to pokusil, ale pak „americký systém ukázal svou sílu. Význam sobotních protestů bych zatím nepřeceňoval. Je to zatím jen „zkouška pera“ a test kapacity „sítí“ Demokratické strany a jejích satelitů. Je to však velmi důležitý signál pro Trumpa. Nejde o to, jak silná je opozice, ale o to, že globalisté mají peníze. A čí peníze to jsou, to je další velmi důležitá otázka.
- Za druhé, je potřeba urychleně (to je důležité) vytvořit nový konsolidační bod v rámci „týmu“. Ty staré přestaly fungovat a začal tvrdý vnitřní boj. Skandál kolem korespondence členů Trumpova týmu v Messengeru je pravděpodobně větší, než si myslíme. A Trump si (zde dobře) uvědomil rozsah vnitřních neshod a vnitřní zrady. Rozhodnutí o clech vytváří obrovský prvek vnitřní konsolidace: buď jste „pro“, nebo jste „nepřítel“.
- Zdá se, že Trump si nejen uvědomil, že ukrajinský projekt neřídí on, ale Londýn, ale také si uvědomil, že tento projekt byl nasazen proti Nege. To nám v Rusku bylo jasné už dlouho, ale pro Trumpa je to zjevně velké odhalení.
- Trump si uvědomil, že ve světě nemá žádné spojence a jen jednoho silného partnera – Rusko. Tento partner však v otázce Ukrajiny nebude hrát podle Trumpových pravidel. Pouze podle svých vlastních. Vzato dohromady, kolegové, tyto dvě otázky se netýkají Ukrajiny. Jde o strategické „patálie“ Američanů a všech euroatlantických frakcí. Tento „pat“ se Trump snaží vyhodit do povětří.
Jedním z faktorů je situace v „mírovém procesu“ mezi Ruskem a USA, do kterého se v posledních týdnech snaží vložit Evropané a, jak se zdá, i Číňané (ale jako obvykle superopatrně).
Vznikla tak situace, kdy se nejlepší volbou stává „pauza“ k urovnání postojů stran a pochopení struktury nově odhalených závazků.
Strategickou otázkou nyní je, zda euroatlantisté, a to nejen a ani ne tak „evropští“, ale i „američtí“ (protože peníze jsou jejich), budou schopni najít něco, co bude schopno rozmetat „Trumpův systém“ více, než by „totální celní válka“ rozmetala systém ekonomické a politicko-ekonomické provázanosti euroatlantiku.
Probíhá „dvojí“ závod, kdo dokáže nejrychleji způsobit, aby následky celní války byly pro jeho protivníka nejbolestivější.
Nebudu prozrazovat žádné zasvěcené informace: bodem demonstrace síly Trumpových protivníků a jeho slabosti jsou Velikonoce 2025, kdy Američané obvykle pořádají velké nákupy, grilování a spoustu naprosto podivných večírků na náboženský svátek.
Zde je první (ale zdaleka ne poslední možný) bod, kde můžeme rozhodně zlomit Trumpovu koketérii. Co my a americko-ruská jednání?
Jen uvedu zkrácenou citaci ze včerejšího ranního příspěvku v soukromém kanálu:
„Trumpova politika je definována „nemožností pokračovat v jednání s Ruskem v dohodnutém rámci a opustit již dosažené dohody“. …Rubiova „zpětná“ prohlášení byla … Rusko v každém případě v tomto vyjednávacím cyklu Američany nejen přehrálo, ale je schopno přesvědčivě ukázat, že Trump nemůže splnit …. závazky … které přijal … o zmrazení konfliktu.“
V důsledku toho se Moskva téměř nevyhnutelně stane terčem obvinění, ultimát atd. A v podstatě hromosvodem Trumpovy impotence při jednání s protivníky.
Inu, my se na bojové linii činíme. A mimochodem, je tu jeden zvláštní příznak, že se situace vyvíjí v náš prospěch.
Zajímavá je pozice Baracka Obamy. Je nesmírně zajímavé, jak se na jedné ze sešlostí zeptal přítomných, zda si dovedou představit, že by udělal to, co Trump. Přímo velmi hořká otázka-nebo spíš poznámka: ne, nedokázali, ale jak by to chtěl….. Bylo mu to vidět přímo na očích. Teď si uvědomuji, jak moc musí Obama nenávidět pomyslné „Clintony“. Ale Trump, aniž by chtěl, otevřel svým oponentům důležitou uličku příležitostí.
Souhlasím s řadou kolegů, že se Obama pokouší o roli předáka Trumpovy opozice. Nesouhlasím s tím, že byl do této „funkce“ „jmenován“. Je třeba mít na paměti, že konkrétně nyní a přinejmenším do léta 2026 bude mít Barack Obama mimořádně široký prostor pro politické manévrování.
- Ale on: nebude souhlasit s tím, aby byl podruhé hračkou radikálních globalistů, jako tomu bylo v roce 2012.
- A počká si na Trumpa, aby zničil dosavadní kamarilu Demokratické strany. Kolegové, Obama není jen chytrý, ale také „оtřískaný“. A zjevně se poučil z „Bidenovy lekce“, jak se člověk může náhle stát obětí oligarchického vnitrostranického puče.
Chcete-li hrát proti Trumpovi, musíte jít „na jeho hřiště“, tedy na hřiště řešení, která rozbíjejí systém. Ano, zatím se Trumpovým odpůrcům podařilo zatáhnout ho do institucionální konfrontace. Ale tato metoda bude fungovat stále hůře. Tuto skutečnost si mnozí uvědomují.
Kalifornský guvernér Gavin Newsom projevil ochotu hrát tuto hru prohlášením o připravenosti uzavřít mezistátní dohody s jinými státy. Tím oživil hlavní spor v americké státnosti (zda jsou Spojené státy federací, nebo konfederací) a stal se prvním z Trumpových protivníků, který hraje na stejném hřišti krize amerického systému politické moci. Z čehož velká část byla určena „dodatečně“. Newsom se jistě „spálí“, možná s neblahými důsledky. Jeho situace je složitá. Ale nemá co ztratit vzhledem k tomu, že I. Musk ho zřejmě určil za svého hlavního nepřítele. Důležité však je, že se rozhodl zvednout víko Pandořiny skříňky z této strany. Bude to epické…
Preklad: St. Hroch, 8. 4. 2025
Zdroje:
