Obrázok od David Mark z Pixabay
Prof.Dmitrij Jevstafjev 20221002
Milý čtenáři. Původně jsem měl v úmyslu během dvou dnů Vám předložit výtah z delší kritické úvahy Dmitrije Jevstafjeva nad situací v Rusku po stažení ruských vojsk z Limanu. Události se ale řítí rychle, kritických zpráv bylo a je všude – i v Rusku – víc než zdrávo. Proto předkládám dnešní profesorovo, spíše uklidňující, zamyšlení, protože jsem přesvědčen, že je toho třeba. V Rusku velmi pravděpodobně brzy dojde k velkým změnám – vyčkejme tedy… (překl.)
Nad naší zemí se vznáší úzkostné očekávání dlouho odkládaných a nazrálých rozhodnutí. Jakkoli by si to přáli ani ne tak “někteří”, jako mnozí, po včerejším veřejném zúčtování, kdy se poprvé po mnoha letech vymetlo “smetí” zpod tlustého elitního nomenklaturního “koberce”, se nelze dál tvářit, že je vše v pořádku, že vše jde podle plánu. Těžká rozhodnutí jsou nevyhnutelná.
Na opadávající pozlátko PR z budovy našeho státu, které se šíří poslední tři týdny, se díváme dost znepokojeně.
Ano, my – co si budeme povídat – nám se líbilo tohle pozlátko a tyhle prskavky tankového biatlonu a tyhle zvonivé slogany….. Všichni jsme však cítili jejich falešnost, zejména na pozadí stále znepokojivějších zpráv z fronty. Všichni jsme viděli, že se naše vláda straní otázek veřejnosti. Cítili jsme to v kostech, že se úřady budou muset zpovídat veřejnosti. Pochopili jsme, že je to nevyhnutelné. Pochopili jsme, že pravda nebude příjemná, ale že čím déle se bude vysvětlení odkládat, tím bolestnější ta pravda bude.
Schopnost mluvit s veřejností nelze nahradit PR, stejně jako betonový skelet domu nelze nahradit honosným štukem.
Věřte mi, přátelé, že bez pozlátka, které z našeho společného domu opadalo, a bez andělíčků a amorků, kteří za ta léta na “fasádě” popraskali, to budeme mít snazší. Ne že bych byl takovým příznivcem politického konstruktivismu, i když architektonický konstruktivismus zbožňuji. Ale budova s tolika ozdobami, tolika architektonickými výstřelky, tolika zbytečnými lidmi, jejíž funkce je nejasná a za níž se skrývá dlouhý řetězec selhání, nemohla obstát proti větru globálních změn. Zvláště, pokud se bouřka odehrává vе vaší předzahrádce.
Buď musela spadnout budova, nebo dekorace.
A to, že naše státní budova stojí (a ona stojí, věřte mi), že občanská společnost, která je ještě v plenkách (nepočítejte mezi občanskou společnost tu pakáž, která v současnosti prchá ze země jako švábi nebo po troškách sviní po nárožích, zatímco sedí za slušný plat na nějaké státní univerzitě), je připravena vládě nabídnout podporu, ukazuje, že válku proti houstnoucímu mračnu “kolektivního Západu”, vyhrajeme. Tím jsem si naprosto jistý.
A skutečnost, že náš nepřítel nad námi po včerejším našem „vyjasnění stanovisek“ nadšeně jásal….. Tak to je. Ale věřte mi, že zatímco se pod naším tlustým elitním kobercem hromadily odpadky, náš nepřítel na Ukrajině i na Západě dělal totéž. Jenže tiše, abychom si toho nevšimli, zabráni do řady optimistických hlášení. Jen občas si dovolí veřejný posměch, jako bylo Zalužného interview.
Ano, včera měli velkou radost. Pravda. Ale hlavní pro nás je, aby se u nás pod kobercem nehromadily další odpadky. Aby bylo méně důvodů se nám tajně chichotat (zatímco nás veřejně chválí… – obecně platí, že když vás nepřítel začne chválit, měli byste okamžitě zpozornět).
A nezapomeňte, že smetí zametené pod koberec je jen smetí. Netřeba kolem toho dělat rituální tance, smuteční obřady a sympozia. Je třeba ho prostě vyhodit do koše.
Takže držme ústa na uzdě, kolegové.
Všem jsme to řekli už včera a předevčírem. A věřte mi, že všichni to všechno slyšeli, dokonce i ti, kteří stále předstírají, že neslyší.
Jednoduše pomlčme a dejme vrchnímu veliteli čas na rozmyšlenou a rozhodnutí. On nemá ve zvyku spěchat, stejně jako naše nepříliš svižná země. Přijímá však tvrdá rozhodnutí. Po nich mnohým nebude nejlépe.
Pomlčme. Tím spíš, že právě toho se náš protivník bojí ze všeho nejvíc, když zachmuřeně mlčíme.
Preklad: St. Hroch, 3. 10. 2022
Reading your article helped me a lot and I agree with you. But I still have some doubts, can you clarify for me? I’ll keep an eye out for your answers.