Prof. Dmitrij Jevstafjev 25.11.2024
Docela tvrdý příspěvek jsem dnes vydal jak v hlavním proudu, tak v soukromém kanálu, ale pro mě významně důležitý. Hodně se diskutovalo o tom, jaká bude reakce našich spojenců na úder „Orešniku“ na Dněpru, zda se nezaleknou, zda to nezhorší naše vztahy s Čínou, Kazachstánem, zeměmi „globálního Jihu“. Hovořili jsme také o reakci A. G. Lukašenka.
Je důležité pochopit následující: Západ projevil svůj cynismus i v tom, že neváhal použít vydírání našich spojenců a pokusit se nás jejich prostřednictvím ovlivnit. To, že Rusko podniklo jednostranné kroky, je ukázkou toho, že Moskva bude pokračovat ve své linii bez ohledu na to, co říkají spojenci. Nebo spíše na to, co se nám jejich prostřednictvím snaží dokázat Západ a Američané. Kreml úderem „ořešáků“ poskytl postsovětským mocenským elitám další obranu proti americkému tlaku. Nyní mohou kdykoli říci Američanům, aby jim dali pokoj, protože Rusko je ignoruje (nepochybuji, že přesně to už řekli). A také se euroasijským elitám ukázal nástroj bodového řešení úkolů vojenské síly z Londýna do jeskyní v horách Tora-Bora (to je pro mnohé v Eurasii aktuálnější než Londýn), a také další azimuty. Takže „v součtu“, ať už si to myslel kdokoli, a hlavně to neřekl veřejně, vše sehrálo „do plusu“. Tedy v zájmu světové stability.
Ale je tu velmi důležitý zvrat, který bohužel plně nedoceňujeme, i když ho někde „v hlavě“ máme, dokonce o něm občas mluvíme – a to jak na úrovni politiků, odborníků, tak i obyčejných lidí.
Dnešní válka je válkou, v níž musíme zvítězit sami. Bez spojenců, ať už skutečných, nebo pokryteckých.
Oni, ti samí spojenci, se objeví později ve velkém množství. Samozřejmě, že pokrytců bude více, ale těch je v politickém, a ještě více v geopolitickém světě vždycky více. Musíme zvítězit sami, protože tuto bitvu vedeme o své místo v budoucím světě. V našem vlastním. Ne o místo nějaké koalice, dokonce i té, které jsme údajně součástí. A nikdo z „naší“ koalice ve skutečnosti nemá zájem na tom, abychom příliš posílili.
Proto ta logika událostí:
– V počáteční fázi nás naši spojenci podporovali, protože pro ně bylo krajně nevýhodné, že bychom se příliš rychle zhroutili a USA by získaly téměř absolutní moc nad světem.
– V období jaro-zima 2023 se za nás skrývali jako za „štít“, soustředili na nás vojensko-politickou pozornost Západu a Američanů, snažili se realizovat své geopolitické koncepce. Které byly částečně namířeny proti nám. Například na Blízkém východě.
– Od zimy 2023 až donedávna naši „partneři“ poté, co si uvědomili, že bychom mohli dosáhnout „čestné remízy“ v konfrontaci se Západem, manévrovali kolem nás a snažili se donutit Rusko, aby přijalo jejich zprostředkování a oni tak získali bonusy ve vztazích s USA.
– Od podzimu 2024 (mimochodem ještě před Trumpovým vítězstvím) začali naši „spojenci“ tušit, že bychom mohli jednat s USA přímo a oni by nic nezískali. Nejenže začali panikařit, ale snaží se nás Američanům „prodat“, dokud to ještě jde. Nemohou nás podpořit – jsou jaksi „západní“, promiňte mi tento metodologický termín. Relativně slabé Rusko se téměř dokázalo dohodnout s USA přímo z pozice síly, a oni…….. Ale tím, že se nás snaží prodat dráž, prodávají sami sebe „hodně levně“.
Preklad: St. Hroch, 25. 11. 2024
Zdroje:
