Zpackaná protiofenzíva …. – a co dál?

Sergej Pereslegin            
 
Bez ohledu na to, že řeknete, že se nic zásadního neodehrálo, nicméně se rozvíjí situace na frontě – jak vidíte situaci?
Dynamiku sleduji velmi důsledně, i když jsme měli teď náročnou akci v Petrozavodsku, přesto ale je nutné všecko sledovat. Máte pravdu v tom, že hlavní zprávou je absence nových zpráv, a přitom probíhají velmi těžké boje. Podívejme se, co se podařilo definovat za uplynulou dobu.
 
·        Je to, samozřejmě, ofenzíva, ať si vykládají představitelé ukrajinské strany, co chtějí. Existují všechny hlavní příznaky skutečné protiofenzívy a ta probíhá už více než týden.
·        Přitom je to s hlediska obou stran jedno z rozhodujících střetnutí války a strany pochopitelně napínají své síly a vznikají lokální krize, které se tak či onak řeší a těžké boje budou pokračovat.
·        Naše (ruské) zdroje – ačkoli je dnes nemožné pochopit, kde jsou čí zdroje, kde je v médiích Rusko proxy-Ukrajina a kde je Ukrajina proxy-Rusko. Přitom zdroje, jež mi připadaly jako ruské, říkají: – kdepak, nic není rozhodnuto, protože protivník ještě neaktivoval své hlavní síly, mohou přijít krize a Ukrajinci mohou dosáhnout úspěchu. K této pozici jsem velmi skeptický, protože všechny poziční útoky mají buď úspěch hned, nebo ho nemají vůbec. S výjimkou situace klasické výměny, tedy bitvy do vyčerpání, do níž Ukrajina jít nemůže. Ukrajina jistě bude vyhledávat šance, měnit taktiku atd., ale vcelku s každým dalším dnem a každým dalším odraženým útokem, se možnost úspěchu jejich dalšího útoku stále snižuje.
 
Ofenzívu často srovnávají s bitvou u Kurska (ve 2.SV). Když jsem v dávném dětství četl jeden z klasických románů o sovětské rozvědce, tak tam byla situace: – k našemu rozvědčíkovi přichází jeho německý přítel a říká, že „je to hrůza, když poslední, rozhodující ofenzíva, na niž tolik sázeli, se nedaří“. Na to mu sovětský kolega (jakkoli vnitřně spokojen) odpověděl, že „podle svodek přece už obsadili tuto, tu a další vesnici“. Němec mu odpověděl: -„tys do války nastoupil později, ale já si pamatuji, jak to všecko začínalo, kdy jsme se ráno dověděli, že překračujeme hranici a večer už jsme obsadili město vzdálené 70 km. Tomu říkám ofenzíva, zatímco to, co probíhá teď, je jen poziční přetlačování, v němž my úspěšní být nemůžeme, protože je nás méně“…
 
Toto je stejná situace a probíhá poziční přetlačování a každý následující den snižuje pravděpodobnost úspěchu. V tomto, případě si dokonce dovolím říci jednoduchou myšlenku:
 
1.      pokud my nebudeme mít vnitřní problémy v řízení vojsk – přičemž žádné drobnosti, ale vnitřní konflikt, kdy jedno velení podrazí druhé a obnaží mu křídlo – i takové věci se ve válce stávají. Pokud k ničemu takovému nedojde, je velmi malá pravděpodobnost protivníkova úspěchu.
2.      Pozorně jsem si prohlédl situaci a hypotéza, již jsem vyslovil před časem, se zjevně potvrzuje. Ukrajinci se vůbec nepokouší prohmatávat naši obranu v mnoha směrech. Oni jasně určili důležitost Tokmaku jako klíčového bodu propojení jižního směru a různými způsoby na něj útočí. To je správná myšlenka. Jim rychle došlo, že samotný útok na Tokmak úspěšný nebude a v důsledku toho je schéma ukrajinské ofenzívy velmi pěkné:
·        Úder na jihu na Tokmak
·        Úder na severu mezi Doněckem a Luhanskem, který je méně nebezpečný než na Tokmak, ale pro nás velmi nepříjemný.
·        A hlavní schéma: – využívat vnitřních linií k rychlému přesunu vojsk oběma směry a k destabilizaci obrany v obou místech.
 
Ze strategického hlediska tedy provádějí dobrou operaci.
Nepříjemné pro ně ale je, že v takovém schématu určitě potřebují taktické úspěchy na obou směrech, nebo přinejmenším, aby jejich ztráty na obou směrech byly souhrnně nižší než ztráty naše. Přičemž nikoli absolutní ztráty, ale v poměru k počtům zúčastněných vojsk. A tady jsou na tom Ukrajinci velmi zle. Jinak řečeno: – opět jasně vidíme, že to není nemoc Ukrajiny ale NATO a jeho válečné školy – neúspěch střední úrovně. Takticky Ukrajinci vůbec nebojují špatně, strategické schéma je krásné a správné – ale operativní úroveň, tj. vystavění operace, neumožňuje úkol řešit. Ohromnou roli tu hraje pevnost a organizace našich vojsk. Ale pravda je i to, že nic pěkného nevidíme na střední úrovni, tj. brigádní útoky kryté drony. Standartní téma v této válce, nic nového.
 
Vzpomeňte si, že jsme tu před časem mluvili o tom, že nelze překonat pozičnost války (nemáte-li převahu v silách 10 : 1 po celé frontě) jen tím, že zapojíte nové zbraně, nejsou-li to zbraně nové generace – sice lepší, ale stejné třídy. Vzpomeňte  si na ty řeči, že stačí Ukrajincům zapojit do boje Leopardy organizované podle norem NATO, a ruská obrana se zhroutí… Tomu věřili jen Ukrajinci a jistě tomu věřilo velení NATO, a možná i polovina vojenských korespondentů naší země. Leopard je sice dobrý tank, ale je to jen tank a je to zbraň téže třídy, která pozičnost konfliktu překonat nemůže. Přiznali to sami Němci, zatímco Kyjev dále tvrdí, že pálíme jen kombajny…
 
Co lze očekávat:
Nevidím (z ukrajinské strany) nic pěkného. Zastavit operaci Ukrajinci už nemohou z důvodů politických, ale i protože jsou do operace už vtaženy velké síly, takže budou nadále pokračovat v onom „kyvadle“. Pokud si připomeneme kurskou bitvu, na centrální frontě průlom dosáhl k Ponarám a na jižní, voroněžské frontě dosáhl průlom skoro Obojani, a to byl značný průlom. Je třeba ale přiznat, že Němci tehdy dokázali přetlačit strategickou obranu a byli rozbiti až zapojením našich strategických rezerv.
V našem případě za skoro stejnou dobu tu nemáme dokonce ani průlom taktické zóny obrany. Já bych dokonce neznervózněl ani v případě přiblížení se protivníka k Tokmaku, což se určitě projektovalo v obranném schématu.
Znamená to, že Ukrajinci budou nuceni pokračovat v operaci se spíše zápornou šancí na její úspěch.
 
Dobrý tah oni vlastně ani nemají. Zajímavé bude, co udělá na své straně Rusko. Pokud jsem správně pochopil náš strategický plán, musí mít Rusko to, co se v kurské operaci nazývalo „Stepní“ fronta. To je silná skupina vojsk o cca 200 tisících mužů, dosud nezapojených do boje a připravených k útoku. Takže s každým dnem na ruské straně roste pokušení reagovat na ofenzívu protiofenzívou. Připomínám, že během kurské bitvy velitel skupiny Kluge začal napovídat Hitlerovi, aby postup zastavil, aby jeho tanky a mužstvo bylo aspoň nějakou překážkou při naší následné ofenzívě.  Takže teď se prověří operativní mistrovství stran – zda ruská strana správně zvolí moment k zapojení svých rezerv. Nesmí to být ani příliš pozdě ani brzy. Ať to zní jakkoli divně, v tomto případě je dosavadní značný neúspěch ofenzívy Ukrajinců pro nás spíš minus, protože pokud by prošel útok v každém z obou směrů, byl by zřejmý kritický bod, kdy musíme zahájit protiofenzívu. Zatím to vidět není a já mám silné nutkání, aby se to nedělalo vůbec.
 
Může se vše vrátit k poziční válce?
To nejlepší, co by dnes mohli Ukrajinci udělat, by bylo mávnout nad ofenzívou rukou s tím, že to bylo jen tak, dosáhli jsme velkých úspěchů a budeme čekat na další příznivý okamžik. Zelensky už ale prohlásil, že jsou naladěni optimisticky a vyřizují Putinovi, že jsou připraveni postupovat kupředu… On teď nemůže operaci přerušit, jakkoli by to bylo potřeba.
 
Mají samozřejmě další variantu: – bitvu do vyčerpání. Na to ale nemají síly. A co to je tratit do vyčerpání čerstvě zformované brigády si už vyzkoušeli u Bachmutu. Takže jim zbývá jediné: – útočit v naději na náhodný úspěch…