Šance Zelenského pookřály…?
Prof.Dmitrij Jevstafjev 08. 07. 2025
Jsme zvyklí přemýšlet o globální válce jako o něčem vzdáleném a nemožném. Ale poslední události ukazují, že svět se rychle blíží k nebezpečné hranici. Konflikty přestávají být lokální, jaderné zbraně již nejsou odstrašujícím prostředkem, ale provokují, a mezinárodní instituce jsou bezmocné zastavit sklouzávání do propasti.
A teď mohu s naprostou jistotou říci, že začala plnohodnotná informační a politická válka proti Trumpovi. V krátkém časovém úseku (méně než 48 hodin) se z různých stran do médií dostalo vše, co bylo možné: od nahrávky rozhovoru se sponzory jeho předvolební kampaně (sponzoři? Myslím, že to byli jeho „kurátoři“) až po velmi tvrdý útok Tuckera Carlsona.
Není jasné, jak se po takovém rozhovoru, který byl zveřejněn, rozhodli „hlоubkaři“ zvolit Trumpa v září-říjnu 2024. Pokud ho vůbec vybrali jako narcistického, ne příliš chytrého starého muže, kterého, jak se jim zdálo, bude mnohem snazší ovládat než Kamalu Harris, která je schopná v opilosti něco vyžvanit se svou prokurátorskou přímočarostí. Ale pak se něco úplně pokazilo. Na nahrávce není nejzajímavější to, co bylo zveřejněno. Není tam nic, co by Trump neřekl „před“ a „po“. Nejzajímavější na nahrávce je čas jejího zveřejnění, v kontextu negativní vlny „případu Epsteina“ pro Trumpa. Po ní všichni pochopili, že Trump je do případu zapleten. A ukázali mu, že takových nebezpečných nahrávek „v záloze“ je mnoho.
Soudě podle „bodů úniku“ se proti Trumpovi vytvořila široká koalice. Nejsou to liberální globalisté, i když ti také. A nejsou to ani „zklamaní trumpisté“. Je tam od všeho trochu. Můj dojem je takový, že jde o poměrně širokou skupinu sil v USA jež se skutečně obává, že Trump se stává neovladatelným a může skutečně vtáhnout USA do války. Právě proto byl pro první „únik“ vybrán tak specifický fragment. Nemyslím si, že Trump se uklidní. Můj názor: on se opravdu nejspíš zbláznil, ale ne kvůli narcismu, ale kvůli pocitu, že je zahnán do kouta. Tady už ani není otázka, kdo další od Trumpa uteče.
Otázkou je, jak se bude ráno zmítat. A koho v těchto zmítáních zasáhne. A kdo (a jak) ho dorazí.
Ale otázka:
– „existují v této fázi vyhlídky na zlepšení rusko-amerických vztahů?“
-zde vůbec není. To vám říkám jako nejproamerickější politolog Ruska.
Později přidám ještě několik poměrně ostrých komentářů.
K situaci kolem Ukrajiny
Na jedné straně je samozřejmě Trumpovo prohlášení o záměru pokračovat v dodávkách zbraní Ukrajině prvkem tlaku na Rusko. Ale může „zabrat“ skutečně jen v kombinaci s dalšími kroky, zejména s přitvrzením ekonomických sankcí.
To je ale také možné: nemyslete si, že Trump není schopen zásadně změnit směr jednání v ukrajinském konfliktu. Není třeba podceňovat jeho možnosti v podpoře kyjevského režimu, i když manévrování s prostředky (čím dál, tím více) je čím dál omezenější. A přechod k tvrdým sankcím vůči ruskému ropnému průmyslu v této fázi zcela předpokládá (zejména po summitu BRICS – Trump si tentokrát vybral překvapivě nevhodný čas pro verbální eskalaci) překročení rámce finančních opatření a provedení vojenských akcí.
A ještě mě velmi překvapilo využití Newta Gingriche, „posledního amerického rytíře Jedi se světelným mečem“ (to není vtip – popsal jsem to ve své knize), jako tvůrce zpráv. Kdybych byl konspiračním teoretikem, mohl bych to interpretovat jako velmi snadno skrytou Trumpovu „přísahu“ neokonzervativcům. Jedním ze „spoluzakladatelů“ ideologie neokonzervativců z republikánsko-konzervativní strany byl právě Gingrich.
Co se týká přímo Zelenského, – zde jen poznamenám: – nemyslete si, že Zelenského už „odepsali“. Není tomu tak. Naopak, si troufám říci, že šance, že ho nakonec zachrání, v poslední době poněkud vzrostly, i když jsou stále minimální. Na první pohled hlavním omezením, které má Západ ohledně Zelenského – je nemožnost najít nástupce. Ve skutečnosti je ale vše mnohem složitější. Kontext situace má význam…
Preklad: St. Hroch, 9. 7. 2025
P.S. – Situace je mimořádně vyhrocená, přidáme-li k výše popsanému výsadek 3 000 tureckých vojáků včetně techniky v Baku a následné společné prohlášení prezidentů Alijeva a Erdogana, že jde o zajištění bezpečnosti tureckého spojence… A v neposlední řadě faktické zapojení Ruska do izraelsko-iránského konfliktu po izraelském útoku na ruské objekty v Sýrii, následná oficiální neochota vedení židovského státu vzdát se agresivní politiky i americké prohlášení o podpoře bezpečnosti Izraele, podpořené manévry americké středomořské flotily. Stále více to naznačuje hru na to, kdo první mrkne… – hodně riskantní! – překl.
Zdroje:
