Evropa radí Ukrajině, aby pokračovala ve válce a sama se chystá blokovat naši námořní dopravu – a zatím se jim to docela daří…
Sergej Pereslegin 21. 2. 2026
Řekl bych, že se situace za poslední týden prudce změnila – nikoli v náš prospěch.
Jinou otázkou je, že válka je válka a je velmi pravděpodobné, že tento poslední protivníkův úspěch se může projevit hromadou nepříjemných následků pro něj samého.
Nejdřív se podívejme, co máme:
- Především to, že Ukrajina zahájila protiofenzívu, což samo o sobě je dost divné, protože na to nemá síly a při minimálně správných krocích naší strany by se nikdo, krom ukrajinských médií, ani nedověděl.
Proběhla ale konference v Mnichově a my, nikoli poprvé vidíme, že některé vojenské události doprovází konference – že tedy mají spíš mediální ráz.
Na základě úspěšných akcí Ukrajiny v protiofenzívě, je jejich úspěšnost velmi zveličována. Podstatné je, že důvody k tomuto zveličování byly ty úspěchy, které bylo možné zveličit. Na základě toho Evropa vyčleňuje nové peníze, ne příliš velké a jejich klesající tendence je patrná, nicméně je to před příštím kolem jednání pro Ukrajinu dobré.
- Starmer i Merz nabádají Ukrajinu, aby pokračovala v boji, přičemž Merz prohlašuje, že budou bojovat až do kapitulace Ruska, což takto vyslovil poprvé vůbec. No, a já, jako Rus, velmi dobře chápající, co znamená slovo Němec a s čím se ve mně asociuje, mohu říci jen to, že na místě Ukrajinců bych si velice rozmyslel, jestliže bojovat do kapitulace Ruska radí země, která v posledních cca sto letech kapitulovala v různých situacích třikrát… Mám tím na mysli 1. a 2. světovou válku a poválečné rozdělení Německa.
Rusko je na tom s vlastní kapitulací podstatně lépe. Jistěže studenou válku jsme prohráli a události 90.let kapitulací byly.
Podívejme se, co bylo důležité na vystoupeních Merze a Starmera, přestože neřekli v podstatě nic nového. Vzhledem k tomu, že se změnila situace ve světě, změnila se pozice USA, stejně jako situace na frontě, probíhají mírová jednání – v této situaci je naprosto jasné, že dnešní evropští lídři nespokojení se situací, k níž došlo v 90. letech, kdy byla zničena supervelmoc, rozdělena na řadu částí, z nichž většinu si přisvojil Západ, takže všechny ty ústupky Rusko už dávno provedlo. Jim ovšem nevyhovuje žádné Rusko, stejně jako jim nevyhovoval SSSR a předtím carské Rusko. Nejsem si jist, že by je uspokojilo dokonce i Rusko rozdělené na mezi sebou bojující části.
Proto jsou pro mě ty jejich výroky velmi důležité. Oni prakticky hovořili o tom, že bude buď zničena Evropa, a to jak NATO, tak i EU jako struktury disponující ekonomickou, vojenskou a kulturní sílou, nebo bude zničeno Rusko – v tomtéž smyslu. Jistěže to neznamená, že tam nebude Bulharsko, Itálie nebo Švýcarsko – ale nebude tam hráč schopný nějak hájit svoje zájmy. Bude tam zóna cizích zájmů – amerických, čínských, ruských. V případě rozbití Ruska bude situace podobná – jistě zůstane nějaké Rusko, nějaká Moskevská republika, nějaké Volgovjansko, atd a nějací lidé na území zůstanou, nicméně stejně je budou řídit Američané, Evropané, Číňané.
Mnichovská konference byla přímou odpovědí na Putinovy výroky kdysi pronesené tamtéž o „Evropě od Lisabonu do Vladivostoku“ – ano, ale jen cestou kapitulace Ruska!
Inu, vycházejme z toho, že nás skutečně chtějí zničit a vycházejme z toho, že k tomu budou využity všechny možné i nemožné síly a prostředky.
Vyplývá z toho, že to bylo tajemství?
Obecně vzato to tajemstvím bylo. Po nějakou dobu NATO prohlašovalo, že jeho rozšíření na východ není v žádném případě namířeno proti Rusku, že máme společné zájmy (čemuž v Rusku docela dost lidí věřilo)… To až teď se situace změnila, masky byly odloženy a strany chápou, že jsou nepřáteli. To neznamená, že mezi nimi bude horká válka – podle mého soudu strany k horké válce připraveny nejsou, a velmi dobře to chápou. Proto se Západ snaží válku na Ukrajině protáhnout, aby tam vyčerpával naše síly a aby si na cizím území prověřil některá operativní, strategická i technická řešení – to je jejich přirozené přání.
Rusko musí na své straně rovněž přesně pochopit situaci.
Nepříliš dávno provedlo NATO zajímavou hru o boji o Kaliningrad a Pobaltí. My jsme už mnohokrát tady říkali, že pokus o realizaci takové hry znamená pro NATO ztrátu Pobaltí, ale při správné hře NATO může být výsledek přesně opačný. U nich ta hra dopadla neúspěšně. Poté proběhly v Estonsku i skutečné manévry, které podle výroku jednoho estonského důstojníka dopadly takto: „Měli jsme tu operaci provádět s vědomím, že to pro nás nebude lehká věc – a jim se to povedlo“.
Pro nás se teď vytváří nepříznivá situace na jihu (Ukrajina), stále více krizí na severu, kde skutečně prohrává několik válečných her za sebou. Právě severní směr bude směrem hlavního úderu protivníka.
Postupně se začíná měnit pozice Polska, kterému postupně dochází, že se snaží zachránit EU, zatímco velká válka s Ruskem je pro něj, při jakémkoli finále, nejlepší způsob, jak se EU zbavit.
Obecně je situace velmi složitá a mnichovská konference nám tuto situaci silně zkomplikovala. Přitom je třeba mít na zřeteli, že otázka blokády vůbec nebyla stažena z programu, ale naopak jasně předložena. Jsou tu dvě varianty:
- Rusko dělá, jakoby se nic nedělo (jak si obvykle i počíná)
- Rusko – bohužel – zahájí válku. Protože pokus o proražení námořní blokády je formálním vyhlášením války.
Podstata problému je v tom, že blokáda nemůže být vyhlášena při absenci války. Jediný výstřel znamená, že válka je už v pohybu. Zda to bude jen námořní válka, nebo se rozšíří i na pozemní střetnutí, zatím jasné není.
Nicméně Západ, jakkoli je k válce připraven méně než my, považuje vzniklou situaci za pro sebe příznivou a nemyslí si, že za půl roku bude situace pro ně podobně příznivá. Proto bude příští týden velmi důležitý. Existuje zajímavé (neoficiální) prohlášení USA, že strany konfliktu (Rusko a Ukrajina) se už dohodly na zastavení a urovnání konfliktu, přičemž není urovnána budoucí pohraniční linie…Pokud situace skutečně tak vypadá, pak zastavení palby v dnešních podmínkách pro nás bude velmi nepříznivé rozhodnutí v nesprávnou dobu. Při veškerém mém přání co nebližšího ukončení konfliktu – aspoň kvůli tomu, aby se strany mohly připravit na válku příští tak, aby se případně i mohly bez ní obejít. Proto jsme se nyní ocitli v nečekaně kritické situaci. Řeknu rovnou, že protivníkova protiofenzíva na jihu je mnohem nebezpečnější než u Kupjansku, a to je nebezpečnější než jeho úder na Kursk, o němž všichni tak dlouho a moc mluvili. Pro nás je nepříznivý ten souběh politických a vojenských událostí. Poprvé od léta 2023 jsme, pokud neztratili iniciativu, tak k tomu máme blízko.
A co pozice USA? Na jedné straně výrok Lavrova o výsledcích Anchorage, které Trump nedodržuje, a na druhé straně informace o různých návrzích Ruska Americe o obnově pohybu zboží a financí počítaný v dolarech, atd – tedy ústup…
Především musím říci, že ústup od dříve dosažených cílů bude na obou stranách – a potom – situace nyní vypadá docela pragmatičtěji. Vztahy s Evropou se v dohledné době nezlepší – zejména po Merzově výroku o naší kapitulaci se s nimi nemáme o čem bavit.
V této situaci je pro Rusko přirozené zlepšení vztahů s USA. I s přihlédnutím k tomu, že se zhoršil Trumpův vztah nejen k nám, ale i k Evropě. Rusko může hrát na rozporech uvnitř Západu, ale jen dílčích – například mezi Maďarskem a Německem nebo Francií v rámci EU – oni jsou stále spojenci, ale mají mezi sebou vnitřní rozpory. S USA je situace jiná, ony nejsou nyní součástí jednotného velkého Západu, protože vedou nacionální politiku, zatímco Západ transnacionální. Potřebují USA Rusko jako spojence? Odpověď zní – potřebují – minimálně proto, že se nachází na jiném kontinentu a jeho tlak na Evropu je pro Ameriku výhodný a jejich spojenectví proti Evropě je dokonce i možné. Z tohoto hlediska je Lavrovovo prohlášení tichým náznakem Američanům, že mohou být našimi spojenci nebo protivníky. V druhém případě nebude mít Rusko k dispozici jinou hru než velmi těsné spojenectví s Čínou.
Pro Rusko je nyní žádoucí nemít velmi těsné vztahy ani s USA ani s Čínou, ale mít dobré vztahy s oběma – na úkor Evropy. A na tom se staví dnes politika – což je obecně správné.
Preklad: St. Hroch, 23. 2. 2026
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=XaAWtqdzgEY&t=13s
