Putin v Baku…

Logika geopolitiky
Sergej Pereslegin             23.08.2024

Dnes také proběhla významná událost, když Putin navštívil Baku, kde nebyl, jak říká, 6 let …
 
Inu, taková událost nevýznamnou být nemůže – a vůbec je tu hned několik vrstev, které vidíme:
1. Putina zřejmě vůbec neznepokojuje stav v Kurské oblasti, jestliže v té situaci klidně na dva dny odjede do Baku a vede tam jednání s Alijevem na nějaká jiná, ne zcela vojenská témata.

Nojo, ale právě to mu někteří vytýkají…
No, tito lidé se zřejmě domnívají, že prezident musí bez ustání sedět ve stavu bojovné meditace s pohledem na  on-line mapu Kurské oblasti. Upřímně si myslím, že ti nespokojenci ne zcela chápou úkoly prezidenta, jako vedoucího nejen vojenské oblasti, ale všeho.
 
2. Nejednou jsem mluvil o tom, že Rusko ztratilo Zakavkazsko. Ale protože je Turecko nyní velmi těsně spojeno s Azerbajdžánem a on s ní, a důsledkem tohoto spojenectví byl zánik Náhorního Karabachu, Pašiňan sebe i Arménii přeorientoval z Ruska na svazek v Británií, s Gruzií vede velmi opatrnou politiku jen aby se nikdo nevměšoval do jejích věcí (a ochotníků by byla celá řada), tak v této situaci vliv Ruska v tomto regionu prudce zeslábl. Přitom je to velmi důležité území ve všech ohledech a především pak z hlediska kontroly Kaspického moře jako důležitého centra Euroasie.

Tak v této souvislosti je Putinova návštěva v Baku novou a silnou změnou situace. A Vladimír Vladimírovič provedl vše ideálně, včetně návštěvy vily  svého azerbajdžánského kolegy, včetně jednání v různých formátech (včetně návštěvy  „Bílého města“ а pravoslavné katedrály), tak se jedná o následující:
 
a) Tak, či onak je to svazek Ruska s Azerbajdžánem, a to, mimochodem znamená, že se Rusko dokázalo dohodnout i s Tureckem. Rusko určitě uznalo turecký vliv v Azerbajdžánu a Turecko recipročně uznalo zvláštní historické vazby mezi Azerbajdžánem a Ruskem, odsud zájem Azerbajdžánu o vstup do BRICS, což se mj. může stát zajímavým signálem i pro Turecko samé.
b) To nejpodstatnější ale je, že Rusko uznalo Tureckou převahu v Azerbajdžánu a recipročně bude muset Turecko jít na určité ústupky, a já jsem přesvědčen, že tyto ústupky budou velmi úzce souviset s ukrajinskou krizí.

Jinými slovy je to zabezpečení zakavkazského křídla Ruska a z druhé strany je to řešení velmi konkrétních politických úkolů. Připomínám tu velmi vysokou aktivitu Erdogana vůči konfliktu Rusko-Ukrajina.
Dodám k tomu, ještě velmi důležitou situaci: – ano, Pašiňan se přeorientoval na Británii, ale když nyní Rusko jasně naznačilo svou připravenost významně pomáhat Azerbajdžánu a přijímat pomoc od něj, hned se ukázalo, že Rusko a Azerbajdžán společně s Tureckem jsou daleko reálnější situací na frontě než Arménie a docela platonická přání Británie jí pomoci. Británie je totiž nyní až po uši v ukrajinské válce a pro Arménii nic reálného udělat nemůže. A to znamená, že Pašiňanova jednání skončí ničím a mír bude muset být podepsán v nejbližších týdnech za čistě azerbajdžánských podmínek. A toto uzavření míru v Zakavkazsku bude velkou porážkou Británie, velkým úspěchem Azerbajdžánu, ale také významným úspěchem Ruska…
 
Mimochodem, když se tato otázka řešila v expertním společenství, tak někteří z ukrajinských expertů říkali, že pokud Putin pojede do Baku a podaří se mu tam uzavřít smlouvu (což se nyní stalo), tak to povede k velmi rychlému konci války na Ukrajině s naprosto nevýhodným výsledkem pro Ukrajinu – to je jejich pozice, nikoli moje, já ji jen reprodukuji.