Ukrajina nehodlá vyjednávat

Další ze zajímavých analýz ruského analytika a futurologa.
Sergej Pereslegin   30. 04. 2025

Rozhovory Trumpa a Zelenského na papežově pohřbu

Vatikánská jednání nepřinesla vyjednávacímu procesu, který nyní poněkud uvázl, prakticky nic. To naprosto stejně chápou všechny zainteresované strany.

„Ukrajina nehodlá vyjednávat“

Ukrajina není vůbec ochotna k jednáním, dokonce ani uznat Krym, což oficiálně prohlásila (nehledě na to, že bude muset uznat zdaleka nejen Krym) – že to neudělá. 

Postoj USA k ukrajinské válce

Po internetu nyní kolují texty Trumpových návrhů s proškrtáním udělaným ukrajinskou stranou. V Kyjevě vyškrtli 5/6 tohoto textu. Amerika to přijala naprosto jednoznačně, že Ukrajina vůbec jednat nechce. Velmi zajímavá je pozice, kterou Američané nyní publikují. Mluví doslova o tom, že:

1. Zelensky nechápe situaci na frontě;
   
2. Zelensky naprosto nechápe, nakolik je Ukrajina závislá právě na pomoci z USA;
   
3. Zelensky je přesvědčen, že dokonce i když mu Amerika pomáhat nebude (a ona se mu pomáhat skutečně nechystá), tak díky pomoci Macrona si se situací poradit dovede;
   
4. Amerika je ale přesvědčena, že tomu tak není, a že se to změní v těžký problém nikoli už pro Zelenského, ale pro Macrona. Přičemž to bude nejspíš problém vnitřní, protože mu jeho političtí protivníci velmi rychle řeknou: – „Tys slíbil pomoc ale nedokázal jsi ji poskytnout – takže to je porážka Francie. Tys dovedl Francii ze situace, která předtím Francii obecně vůbec neohrožovala – k reálné politické porážce Francie. Co s tím chceš dál dělat?“. 

 Toto je pozice, kterou dále vykládá Amerika a bude v tom nejspíš pokračovat, o čemž jsme už tady i dříve hovořili:

• Vše, co jsme mohli pro záchranu Ukrajiny udělat, jsme udělali;
• Teď  ať si Ukrajina poradí sama… – přičemž je to důležitá situace i pro Rusko, protože my (USA) jsme pro Rusko také udělali, co jsme mohli, ať si tedy poradí, jak umí.

K osvobození Kurské oblasti a ruské ofenzivě

Pro Ameriku je to výborný tah, a dál tu hru bude hrát, Ukrajině zbydou pouze pokusy o zadržení ruské ofenzívy a Rusko bude muset tu ofenzívu organizovat – mimochodem, díky završení bojů v Kurské oblasti nebudou Ukrajinci už vázáni boji o toto, pro ně velmi nepříjemné nástupiště. Podle toho, co vím, nebude pro ně problém najít si v blízké době nástupiště nové, přičemž ne nutně na ruském území. Oni chtějí postupovat aktivně a proto se aktivitu budou snažit demonstrovat. My už chápeme, čím to skončí. Takže pro Rusko to rovněž jednoduchá situace není.

Je možný sedmiletý takt války?

Nejsložitější je situace Evropy. Evropa už pochopila, že ji Amerika v tomto konfliktu nepodporuje. Pokud má Zelensky naději, že protáhne konflikt do sedmiletého taktu, který se přirozeně skončí s novými prezidentskými volbami v USA, které, jak Ukrajina věří, samozřejmě vyhrají Demokraté a transnacionálové (mimochodem, v komentářích k tomu chybují jak oni, tak Evropané), tak Evropané přitom chápou, že na 7 let konflikt nevyjde. Že je to konflikt dvouapůlletý a dál ho protahují uměle a dříve či později, podle známého ruského vtipu „dáme ještě po panáku“ jednoduše skončí, protože ho udržovat prostě nebude možné – a odsud začíná problém v Evropě.

Začátek problémů v Evropě

Tady je třeba mít na zřeteli pár věcí:

1. Že Anglie se nachází ve stavu bezrizikovém: – ona především už oznámila, že vojska do Evropy nepošle kvůli vysokým rizikům. Můj komentář k tomu je, že důvodem je naprostá absence těchto vojsk, takže poslat nemají koho a kam.
2. Proti Anglii přirozeně nikdo táhnout v nejbližší době nebude, a tak může vykládat, jak dlouho chce, že všichni musí bojovat rukama Ukrajinců až do úplného vítězství nad Ruskem, přičemž ona sama to neudělá a nepošle na Ukrajinu ani svoje vojska, ani zbraně, a to opět ze stejného důvodu – nemá je.
3. To Francie vlezla do konfliktu po hlavě i s lidmi, a snaží se do něho lézt i dál, protože Macron prostě jinou hru k dispozici nemá.
4. Velmi zajímavý a důležitý je tu výrok Lavrova o tom, že pravidelně šeptem slyší od Francie, že Macronem vyhlášená politika není pozicí Francie v tom smyslu, že to není ani pozice francouzského zamini, ani dokonce francouzského genštábu a tím méně francouzského byznysu. Lavrov dodává, že to ale říkají jen šeptem a velmi potichu, takže Rusko na to nemůže reagovat, jakkoli chápe, že Francie považuje Macronovu hru za mimořádně nebezpečnou a hlavně neperspektivní.
5. Německo z této hry postupně začíná odcházet… – no, ono bude mít jiné problémy.

Mimochodem, u nás došlo k události jak špatné, tak současně i dobré. Špatné v tom smyslu, že jsme zaznamenali úspěch Číny ve světové jaderné energetice, což pro Rusko je i méně pozitivní, a sice, že Čína postoupila na první místo ve stavbě jaderných elektráren, jejich zprovoznění a počtu fungujících JE. Čína tuto událost oslavila, v Německu začalo její posuzování, přičemž okamžitě přilétl okřik ze strany vládních „zelených“, že o jaderné energetice v Německu se jednat nebude, že se bude zabývat svými problémy… – a tady začaly hádky, že řešení pomocí zelené energetiky už jaksi nezní a když řeč zašla na plynové elektrárny, vyvstala otázka, odkud brát plyn. Takže, v podstatě, jaderky nebudou a plyn lze brát jen z Ruska, protože zelená energetika nefunguje…

Velmi zajímavá je změna pozice Polska, o němž víme, že vždycky zaujímalo protiruskou, protisovětskou a zase protiruskou pozici. Poslední dobou si ale začalo vést nejen tišeji, ale přišlo i s prohlášením, že je třeba se dohodnout. Kdesi jsem zaslechl vtipnou poznámku, že Ukrajina skončila, takže vyčpělá Západní Evropa potřebuje nový štít proti ruským lidožroutům. Tato pozice se Polákům moc nelíbí, což je pravděpodobné.

Prohlášení Polska o nutnosti vyjednávat

Nedávno bylo v jejich Sejmu opět velmi ostře protiruské vystoupení, takže nějaké vnitřní kolize tam jistě jsou… – ale ve srovnání s výroky například Pobaltů, kteří se dokonce i na pohřbu Papeže Františka pokusili opravit jeho výrok, že se pokoušel bojovat za mír v době, kdy se musíme chopit zbraní na záchranu západní civilizace… Napadá mě otázka: – co mají Pobalti společného se západní civilizací, aby ji zachraňovali? Ale z tohoto hlediska, bez ohledu na ostrá vystoupení v Sejmu, Poláci dobrého půl roku neprotestují proti úletům úlomků čehosi na jejich území, jakkoli tam zalétají jako dřív, jen to nezdůrazňují.

Co z toho všeho plyne:

Takže se dostáváme k závěru, že nejtvrdší pozici bude zaujímat Anglie. Ale ta pozice bude do značné míry platonická. Bojovnou pozici může zaujmout Francie a to právě z důvodu, že jiný tah – konkrétně Macron – k dispozici nyní nemá. Zbytek Evropy bude zaujímat protiruskou pozici, ale dost akurátně, protože jim dochází, že pokud nyní vzdají Ukrajinu, tak se její obnovy ujme Rusko. A představí-li si Evropa, co zainvestovala a investuje do posledního Ukrajince a situace se pro ni bude vyvíjet ideálně a Ukrajina svých výsledků dosáhne, tak její obnova bude úkolem Evropy – která má, ovšem dost jiných úkolů.

Vcelku se skláním k závěru, že jsme se nepřiblížili k míru prohlášením Trumpa, ani reakci Zelenského, ale proto, že strany postupně vyčerpávají zbytky své míry svobody. Vcelku nevidím, co by nyní mohly udělat.

Rusko ještě má v zásobě velmi silný tah začátku nové ofenzívy a zůstal mu neméně silný tah stálého strašení právě ofenzívou, aniž by ji zahájilo.

Ani Evropa ani Ukrajina hru nemá, a pokud jde o Trumpa a Ameriku vůbec, přikláním se k myšlence, že brzy uvidíme krásnou evangelickou scénu nazvanou podle výroku Pontia Pilata:

„Myji si ruce. Ne já, ale vy jste ho odsoudili“

A tak tomu bude…

Preklad: St. Hroch, 1. 5. 2025

Zdroje: