Historie se opakuje.
Andrej Fursov 12. 05. 2025
Dokonce ani po skončení konfliktu na Ukrajině nic neskončí…
V polovině 90.let nebylo nutné být prorokem, ale stačilo znát historii a logiku rozvoje sociálních systémů. V té době jsou vstup i výstup u různých sociálních systémů zrcadlové. Vstupem do epochy moderny byla třicetiletá válka, která byla jistě světovou válkou, nicméně ne takovou, jaké byly ve 20.století, kdy se střetly dva mohutné bloky. Byla rozložena do 4 lokálních konfliktů roztažených na 30 let mezi 1618-1648 rokem.
V 90. letech jsem předpokládal, že východiskem z moderny kapitalizmu bude rovněž třicetiletá válka rozložená do několika lokálních konfliktů. Ona začala válkou v Sýrii, druhou je stále ještě válka na Ukrajině. Kde ale bude ta třetí, zda v Pobaltí, Arktidě, Střední Asii, lze těžko předpovědět. Nicméně Američané před třemi lety přetáhly z Pákistánu dvě brigády džihádistů k Tádžické hranici – proč? Protože afghánští džihádisté nechtějí bojovat za hranicemi své země a navíc Talibové, kteří se dostali k moci, chtějí mít dobré vztahy s Ruskem. Takže mě vůbec nepřekvapí, pokud po skončení ukrajinského konfliktu dostaneme cosi ve Střední Asii.
Někdy v roce 2014, ještě před SVO jsem poskytl rozhovor novinám „Kultura“ pod názvem Úděl těch, kteří nemají ideologii, že skončí na krajnici historie. Načetl ho Nikita Michalkov a dokonce tam ukázali i mapu. Já jsem tam řekl, že jednou frontovou linií může být východní Ukrajina, pak přejde přes Zakavkazí do Střední Asie a odtud na Blízký východ…
Praxe posledních dvou měsíců ale ukázala další formu válečných akcí, jež existuje. Tou je teroristická válka…
Vznikají konflikty. Kdo je to Trump? Je to státní úředník, ale jsou tu obří společnosti jako Blackrock, Vanduard, kterým patří velký kus Ukrajiny…
Mimochodem, tři největší americké investiční fondy – Blackrock, Vanguard a State Street, jsou nyní hlavními Trumpovými sponzory. Je třeba zdůraznit, že investiční fondy, které dřív byly jen fondy, se nyní mění v cosi nové a na této cestě se stávají protivníky toho, co se nazývá „staré peníze“. Je to vlastně zápas kostlivců nad propastí… V této souvislosti Zelenskému není co závidět, protože je mezi dvěma ohni, kroutí se jako užovka na pánvi, protože ho může zlikvidovat kdokoli, včetně Britů, kteří ho hlídají a jeho konec svedou na nás. On by třeba i vyšel vstříc Trumpově snaze o mír, ale nemůže, protože má v zádech bodáky, stejně jako celá vrchnost kyjevského režimu. Má-li se tam něco změnit, musí oni všichni odejít.
Je jeden hráč, kolem něhož se vše točí, jsou různé skupiny hrající proti sobě. Je přece naprosto jasné, že Trumpův plán na Ukrajině, je jedním z úderů na Evropu, které mají první, druhé, třetí… dno.
- Prvním cílem západního konfliktu na Ukrajině bylo oslabení Ruska;
- Druhým cílem Američanů i Angličanů je znehodnocení Evropy. Za ty tři roky je Evropa vytlačována z jádra kapitalistického systému na poloperiferii – a už se do jádra nevrátí – bude se propadat do stále větší závislosti na Američanech.
- Dalším zainteresovaným hráčem je Vatikán, který má pro východní Evropu naprosto odlišný plán než Britové. Jestliže Britové mají na mysli novou „Rzecpospolitu“, tak bez Běloruska jim to nemůže vyjít. Vatikán má plán „Intermarium“ – obrození něčeho jako Rakousko-Uhersko (v menším měřítku). Jde tu o „zápas pavouků ve sklenici“ (Anglie, Vatikán, USA). Jakkoli existují letité spory mezi Habsburky a Vatikánem, nyní je historicky krátké období, kdy se zájmy Vatikánu a s ním spojované aristokracie stýkají se zájmy sil stojících za Trumpem.
Soudruh Stalin by tomu dnes zatleskal…
On ale udělal jednu málo známou věc. V roce 1949 nadiktoval Berijovi dvě stránky poznámek. Po vraždě Roossevelta totiž pochopil, že je Západ nyní jednotný, zdrojově i vojensky silnější než SSSR a jemu že se nepodaří sehrát na protikladech… – a že může dojít i k porážce SSSR a konci jeho existence. Na oněch dvou stránkách poznámek se Stalin zamýšlel, jak to udělat, aby se Západ zlomil vlastní vahou. Ještě předtím, v roce 1947 vytvořit „Výbor pro informace“ s úkolem analyzovat veškeré dostupné informace o možnosti vedení války nevojenskými způsoby. Nyní se to, nepříliš správně, nazývá hybridní válkou. V čele výboru byl Berija až do svého zatčení a zastřelení. Poté výbor zakonzervovali a obnovili až za tajemníka KSSS pro obranu a bezpečnost Šeljepina v podobě nevelkého oddělení prognóz ústředního výboru strany.
(Mimochodem právě za Šeljepina byli zabiti Bandera a Trockij a Šeljepin byl jedním z hlavních iniciátorů odstranění Chruščova od moci – pozn. překl.)
Když jeden z lidí tohoto oddělení, jistý Galicin, utekl na Západ, vzal s sebou tyto papíry, kde vstoupily ve známost jako „Šeljepinův program“. Šeljepin totiž vzal ony dvě Berijou zapsané stránky a napsal na jejich základě svůj plán. Pokud je mi známo, na Vysoké škole KGB v roce 1970 byl tento materiál převeden z kategorie „Přísně tajné“ do kategorie „Pro služební využití“. Šeljepin přemýšlel o tom, jak to udělat, aby západní politici, aniž by cokoli tušili, vedli západní systém k zániku.
Další osud materiálu je neméně zajímavý. Přes jednoho z čínských důstojníků (později se stal generálem), kteří byli na stáži v SSSR, se dostal do ČLR, on podle něj koncem 80. let napsal knihu „Neomezená válka“, která se dostala do Ameriky, a gen. McCristall a Cohen z finanční rozvědky USA nechali oněch 290 stran přeložit. Na základech tohoto textu Američané vypracovali svoji doktrínu „Pěti zón, sedmi sfér“ …
Podívejme se, co se nyní se Západem děje …
Západní politici Západ skutečně boří, ale já si nemyslím, že je to podle Stalinova programu. Oni ho boří ve vlastních zájmech: – vytvoření nového systému, kdy se hroutí tyto balvany.
Naším minimálním programem musí nyní být nepadnout pod ně. Programem maximum v tomto světě budoucnosti bude zaujmout místo, odpovídající jaderné mocnosti.
Poslední otázka k Vám nikoli jako k historikovi, ale k otci: – Vy už jste částečnou prognózu dalšího vývoje vyslovil, ale lidé u nás v Bělorusku a nejen tam si pokládají otázku – co když bude 3.světová válka a přímé střetnutí s NATO?
Na poslední otázku odpovídám takto: – pokud USA odejdou z NATO, pak naše střetnutí s NATO bez USA bude znamenat do týdne zničení Evropy, což oni velmi dobře chápou. S hlediska Američanů mě nepřekvapí, jestliže v nějaké komplikované situaci se pokusí odejít z natovské hry, aby nás vyprovokovali. Oni vědí, že Evropa nepřežije, ale Rusko vyjde oslabené a oni se pak budou moci pustit do Číny. To je už ovšem z oblasti politicko-vědecké fantastiky.
K Vaší otázce, co si mají počít prostí lidé… Především existují jednoduchá tři pravidla, podle nichž mě vychovával můj otec:
- Nejsi pupek Země a svět se kolem tebe netočí, protože jsou důležitější věci než ty sám – například vlast;
- Služebnictvo bylo zrušeno v roce 1917, tak si musíš všecko udělat sám;
- Chlap stojí tolik, kolik stojí jeho slovo.
Dobrý je princip: – „Neveř, neboj se, nepros!“ a abys přežil v dnešním světě, musíš mít vůli a rozum k pochopení, co je dobré, co špatné, kdo je přítel a kdo ne a jak je postaven tento svět.
Totéž platí o našem vztahu k Západu.
Za posledních 400 let jsme tloukli Západ tolikrát, takže máme dobrou zkušenost z vítězství. A je tu ještě věc, která ve mně budí sice zdrženlivý, nicméně optimizmus:
Rusko vždy dokázalo vyskočit z historických léček, když na Západě byla krize. Například:
- Začátkem 17.století v „období zmatku“ bylo možné přijít a vzít si Rusko holýma rukama. Ale na Západě začala Třicetiletá válka, která skončila v roce 1648 a Rusku se dostalo prostoru k nadechnutí, takže už v roce 1667 mohlo uzavřít smlouvu s Polskem. Dostali jsme mj. Kyjev, který oni po dvou letech chtěli zpátky, ale my jsme byli silnější…
- Počátkem 18.století po Severní válce a reformách Petra I. bylo Rusko v zoufalé situaci, nicméně Evropa byla zaměstnána válkami za španělské, polské následnictví, my jsme dostali oddechový čas a už v polovině padesátých let bylo možné zazpívat písničku „Jedou, jedou po Berlínu naši kozáci…“, když jsme obsadili Berlín a Fridricha cvrnkli do nosu.
- Po občanské válce Tuchačevskij a Frunze prohlašovali, že je třeba rozpustit tu sebranku Rudé armády. My jsme sice porazili Bílé, ale rozpadla se i naše armáda a Rusko opět bylo možné vzít holýma rukama, obsadit je přesunem půlmilionu bělogvardějců z Evropy sem. Nicméně se spolu potýkali Evropané a Stalin toho využil…
My jsme třikrát vyskočili z historické léčky v období krize. Krize je vlna, kterou surfaři musí využít, ale k tomu, abychom my dnes byli úspěšní, je třeba, aby se naše státní moc cítila být surfařem a pocítila, že kolektivní západ nejsou našimi „partnery“ ale nepřáteli.
Autor: St. Hroch, 15. 5. 2025
Zdroje:
