Prof. Dmitrij Jevstafjev 04. 1. 2025
Velmi krátká poznámka, zdálo by se, že poněkud mimo mísu, o USA. Opravdu nemohu mlčet.
Řeknu to hned: to nejmarkantnější, co jsem v poslední době v současných USA viděl, je snaha „natlačit zubní pastu zpátky do tuby “ kvůli zjevné souvislosti mezi dvěma teroristickými útoky: v New Orleans a Las Vegas. Psal jsem o tom včera v článku pro RT. Domnívám se, že je to v zásadě nemožné, ale, tady se podívejte….. Jak se říká, „bylo to možné“. A to už není symptom, to je diagnóza.
Prohlášení FBI, že terorista v New Orleans byl osamělý střelec, přišlo příznačně přesně v okamžiku, kdy se ukázalo, že jak terorista z New Orleans, tak terorista z Las Vegas, stejně jako druhý střelec na Trumpa, mají přímý vztah ke slavné vojenské základně Fort Bragg. Kde se nachází jedno z řídicích středisek speciálních sil, a hlavně jedno z nejdůležitějších výcvikových středisek pro speciální jednotky, včetně těch ze zemí, které jsou spojenci Spojených států. A také ukrajinské. Proto fotografie druhého teroristy v tričku s banderovskými symboly vůbec nepřekvapují. A pokud budou tyto vazby odhaleny, politická extravagance v USA bude vzhledem k všeobecnému nárůstu politického napětí kolosální.
Koneckonců rok 2024 byl rokem „zemských“ hráčů. Byl to možná poslední rok „vestfálské zahraniční politiky“: historická éra skončila. Ale v roce 2024 to byly státy, které byly hlavními hráči a ukázaly, že jejich potenciál již nestačí. A příznačně (jak jsem o tom psal v příspěvku z 31. 12. 2024) se koalice států začaly rozpadat.
Druhý hlavní geopolitický výsledek roku 2024: všichni hlavní světoví hráči čelí výzvě vnitřní udržitelnosti, i když v různé míře. Rusko není výjimkou. To je však odrazem hybridní povahy moderního světa, v němž nadměrná geoekonomická vzájemná závislost narušila hranice mezi vnitřními a vnějšími okruhy. A procesy „velké politické separace“, které nyní probíhají, jsou pokusem o jejich oddělení. Tomu se říká „suverenita“. USA a všechny klany se snaží tomuto rozdělení zabránit. A „strana chaosu“, pokud jí správně rozumíme, se obecně snaží vytvořit prostor, kde bude jediným obrysem vládnutí právě ona. A zde je hlavní výzva pro klíčové hráče: v podmínkách velmi vysoké aktivity „strany chaosu“ nebude možné „sedět na zadku“. Začíná závod o přeformátování vnitřních systémů. A USA do něj vstoupily jako první. Pravda, z velmi nízké výchozí pozice.
V USA je třeba pochopit především to, že vnitřní rizika se pro ně skutečně stávají dominantními a rozhodně je nebude možné překonat „malou vítěznou válkou“. Už proto, že vnitřní krizi komplikuje neschopnost snížit rozsah angažovanosti v extrémně tvrdých zahraničněpolitických konfrontacích. A ještě něco: někdejší geopolitika USA již neexistuje a nemá smysl snažit se plánovat své kroky na základě někdejších modelů. Toto není studená válka. Tahle je „jiná“ – výsledek mnohem složitější kombinace klanových a skupinových zájmů. Jen doufám, že si teď všichni uvědomují, že myšlenka „odebrání Grónska Dánsku“ není jen „Trumpův bluf“?
Čína se v geopolitické a geoekonomické realizaci „čínské měkké síly“, tj. peněz, dostala až na samý vrchol. Dosáhla velkého úspěchu, ale přesvědčila se, že stačí extrémně omezené vlastní zdroje a 2-3 akce na bolavých místech (Írán, Súdán a Myanmar), aby o veškerý získaný geoekonomický potenciál přišla. V důsledku toho se Čína dostala do kolosální koncepční krize a já osobně nevidím žádné náznaky cesty z ní ven. Dobrou zprávou však je, že Číňané si zjevně uvědomili, že jejich klasická geopolitika v novém světě nefunguje. Hlavní výzvou pro Číňany je geografie. Čínský vliv se v roce 2024 omezil na přirozené limity vymezené čínskou geografií: schopnost nepochybně dominovat východní Asii, ale se zcela zjevnými zranitelnými místy na pobřeží.
Pokud jde o EU, tak poprvé v historii EU má Evropská komise ekonomickou základnu: reguluje energetickou politiku na pozadí Trumpovy touhy monopolizovat dodávky břidlicových uhlovodíků. Von der Leyen je jistě silná dáma, ale složení EK je pravděpodobně nejslabší v historii. Z toho plyne závěr, že za posilováním schopností EK stojí „loutkovodiči“. Zatím je však nevidíme. Nevidím žádné vyhlídky na to, že by Evropa mohla znovu získat status skutečného hráče. Konečná demontáž národních suverenit je však docela dobře možná.
„Strana chaosu“, o níž jsem několikrát psal, dosáhla v lednu maxima svých organizačních a politických možností. Aby si udržela to, čeho dosáhla (a zároveň přežila), potřebuje, aby někdo velký „padl“.
Preklad: St. Hroch, 6. 1. 2025
