Ilustračné foto Anita Jankovic @ Unsplash
Prof Dmitrij Jevstafjev
Při pohledu na nedávná prohlášení Washingtonu k událostem kolem Ukrajiny se nelze ubránit dojmu, že hlavní smysl těchto prohlášení se omezuje na větu“My jsme to nebyl“…
Stalo se tak po útoku na Krymský most, po bombardování Severních proudů a nedávno po útoku na Sevastopol leteckými a hladinovými drony, které kyjevský režim nějakým způsobem získal. A způsob, jakým Američané popírají“špinavou bomb“ kyjevského režimu, se zapíše do dějin krizové komunikace na světové scéně. Jediným případem, který se stal jakousi výjimkou z pravidla, byl krach obilné dohody, kdy Washington všem bezostyšně ukázal, že klíč k ní mají USA, když omezil vstup ruských potravin a hnojiv na světové trhy. Zajímavé však je, že jakmile se situace vyhrotila – tak se Američané začali od situace distancovat.
To je jistě poněkud zvláštní chování pro stát, který o sobě tvrdí, že je“jedinou velmoc“. Je možné, že Washington i s ohledem na složitý“morálně-psychologick“ stav nejvyššího vedení USA nechápe, že snahou distancovat se od nejvýznamnějších událostí ve světě vlastně přiznává, že ve světě existují síly, které jsou schopny provádět vojensko-velmocenské akce, které mění geoekonomický obraz celých regionů a světa, aniž by se USA ptaly. Co je to potom za“jedinou velmo“…?
Samozřejmě, že ano. A jednají na základě celkem rozumné logiky, která se skládá ze tří bodů.
· První. USA skutečně nemohou kontrolovat všechny globální procesy, a zejména akce“roninských*) mocnost“ v horkých oblastech světa. I když mají americké pasy. USA nemohou kontrolovat ani kroky“hluboké Británi“, která je v nejhlubší krizi britského státu stále agresivnější. Obecně lze říci, že vznik velkého počtu“volných radikál“ z bezpečnostních složek různých zemí v důsledku rozpadu monopolárního světa, z nichž někteří se již projevili na Ukrajině, se může stát jednou z hlavních výzev pro USA při budování“světa pravide“. Tito lidé, kteří se skutečně považují za soudce Dredda**), si totiž pravidla určují sami.
· Druhý. Spojené státy sice neustále mluví o zachování starého světového řádu, ale ve skutečnosti vsadily na jeho zhroucení, dobrou zprávou pro ně je, že svět se zhroutí daleko od Ameriky. Američané však nechtějí být těmi, kdo se rozpadají – chtějí být těmi, kdo vytvářejí něco nového a zajišťují si tak své místo na vrcholu, možná o něco méně pohodlné než dosud. Výjimkou jsou vztahy s Čínou, kde se Washington neostýchá hrát si na jedničku. A je jasné proč: Čína je příliš silnou geoekonomickou hrozbou, bez jejíhož odstranění nebude možné vybudovat“svět pravide“ v ekonomice. Jinak vše směřuje k tomu, aby Spojené státy byly vnímány jako síla, která je stále schopna konstruktivní angažovanosti, ačkoli je pro celý svět stále obtížnější tomu uvěřit.
· Třetí. Pro Ameriku je domácí situace stále důležitější, a to nejen před listopadovými volbami. Ve Washingtonu si to uvědomují a snaží se průměrného Američana od špatných zpráv izolovat. Pro Američana jsou samozřejmě nejdůležitější domácí zprávy, ale nechce slyšet, že se jeho země, kterou skutečně považuje za velkou, opět zapojila do nějakého konfliktu na straně pochybného spojence. A pochybnosti o spojencíh v Kyjevě jsou až příliš zřejmé. A republikáni jsou ve střehu a neustále připomínají, že Ukrajina je toxický“kufr bez držadl“ – a také osobní kufr Bidenovy rodiny.
Proto se Washington rozhodl tak nejednoznačně distancovat od mediálně barvitého dění na Ukrajině. A poskytování vojenské a hospodářské pomoci je stále méně veřejné,“zákulisn“. Za hromadou polských, ukrajinských a rumunských vojenských osobností, stejně jako britských sabotérů, jsou však příliš vidět“uš“ amerických bezpečnostních sil, štábů, zpravodajských a technických poradců.
*) Ronin – deklasovaný samuraj feudálního období v Japonsku (1185-1868), který nedokázal zabránit smrti svého pána , ztratil tak čest a stal se pouhým žoldnéřem. Téma oživil stejnojmenný film Johna Frankenheimera s Jeanem Reno a Robertem de Niro.
**) Soudce Dredd – komiksová postava policisty, žalobce, soudce a zároveň vykonavatel v jedné osobě.
Jak je to vlastně s tím obilím…?
Preklad: St. Hroch, 31. 10. 2022