Prof.Dmitrij Jevstfjev 12.11.2024
Ilustračný obrázok: zdroj
D.Peskov, mluvčí prezidenta Putina.:-)
My, kolegové, bychom si tady v Rusku měli zvyknout na to, že v USA vstupujeme do velmi specifické politické éry, v níž se všechno mísí: Trumpova touha zapsat se do historie, navíc s tím, že je druhým prezidentem v dějinách USA zvoleným do tohoto úřadu na dvě nenavazující období, a touha Joea Bidena, aby se na něj ve zbývajících 70 dnech jeho prezidentství vzpomínalo jinak než na neschopnost a „palácový převrat“, kdy byl – opět poprvé v americké historii – zbaven statusu prezidentského kandidáta vládnoucí strany. A pak je tu odpor liberálně-globalistických kruhů, které ustoupily, ale nezlomily se. Především je třeba si uvědomit, že žádné skutečné „stínové“, tajné dohody se skutečnými USA nejsou možné. Současné politické prostředí v USA je „cedníkem“, kde nic nedrží pohromadě.
Těžko si dovedu představit normalizaci systému rozhodování v USA za takových podmínek. Nebo si to spíše nedovedu představit vůbec, abych byl upřímný.
Velmi lehce na závěr přejdu podivný, ale jen na první pohled podvržený příběh v deníku The Washington, Post týkající se telefonického rozhovoru mezi Vladimirem Putinem a Donaldem Trumpem. Příběh je samozřejmě poněkud extravagantní, ale ve skutečnosti není ničím výjimečný a je třeba ho brát výhradně jako danost. A také jako důkaz, že v Americe ještě nic neskončilo. Našemu Donaldovi prý poslali signál, když spal.
K tomu se moc vyjadřovat nebudu. Materiálu dnes bylo hodně. Aniž bych opakoval, co jsem řekl, poznamenám toto:
Jde o jasné pochopení chronologického rámce události. Včera jsem psal, že pro Trumpa je důležitý podmíněný „čas“, pro nás podmíněný „prostor“. Tuto hypotézu rozhovor vlastně potvrdil.
- Bod jedna: Putinova veřejná gratulace, pronesená na Valdajském mezinárodním fóru Trumpovi k vítězství, která je sama o sobě velmi kuriózním žánrem a symptomatickou politickou praxí, není osobní telefonickou gratulací z jeho vlastní iniciativy, ale gratulací z veřejné tribuny, kde je zvolení nového-starého amerického prezidenta jen jedním z témat. A ano, byla to jakási „studená sprcha pro amerického prezidenta, který se snažil začít mluvit ani ne tak s Ruskem, ale osobně s Vladimirem Putinem, a to ani ne tak z pozice síly, ale z pozice ‚hrubé kokotiny‘. Zopakuji, co jsem napsal: signál jménem Moskvy, ty, milý muži, samozřejmě dobře, že jsi byl znovu zvolen. Ale je tu nuance – dožít se inaugurace a vytvořit tým.
- Bod druhý: Trumpovo veřejné oznámení, že Mike Pompeo, muž z „deep state“, který kdysi Trumpa zradil, než se z něj stal mainstream, do administrativy nenastoupí. Aha, koneckonců – uvažovalo se o postu šéfa Pentagonu a dokonce ministra zahraničí. A právě tento fakt napovídal, pod jakým tlakem je D. Trump a jaké kompromisy musel s „deep state“ udělat, aby mohl znovu „vjet“ do Bílého domu.
Zde někde mezi tím leží falešný „rozhovor“ Trumpa s Putinem…
V Německu žijící analytik doktor Sosnovskij celou historku přirovnal k vtipu, kdysi kolujícímu v Německu:
„Bismarcka se kdysi zeptali, která ruská raketa by mohla doletět do Spojených států? První, – “ suše poznamenal kancléř a šel si před spaním vyčistit zuby…“
Vezměme také v úvahu, že WP vlastní Jeff Bezos, globalista, který se nemá kam zařadit. A ten nyní může jednoduše shromáždit zbytky „klanu Clintonových“ a působit jako předvoj „nové opozice“.
Ale můj text je jen pár krátkých odstavců. Jen spekulace, ničím nepodložená, jak to mám ve zvyku. Chcete-li, myšlenková hra jednoho profesora ex offo, který vyrostl na předměstí Moskvy…
Preklad: St. Hroch, 12. 11. 2024
Zdroje:
