K teroristickým útokům posledních dvou dnů

Moskva si uvědomuje, že tento útok je více než jen teroristický útok.
Dmitrij Jevstafjev             20240919

Teroristický útok 17. září 2024 v Libanonu, při němž byly použity vybuchující pagery, otřásl politickou krajinou nejen v tomto regionu. Vzhledem k evropské stopě se nelze ubránit úvahám o pravděpodobnosti podobných událostí nejen na celém Blízkém a Středním východě, kde se komunikace pomocí pagerů stále těší oblibě, ale také v Evropě (například mezi islámskými aktivisty), v Íránu, kde se evropské gadgety těší velké oblibě, a v dalších zemích, které nejsou formálně zapojeny do víru blízkovýchodního konfliktu.

Je však tak nečekaný? Těžko.
 
1. Za prvé. Situace je již nějakou dobu „těhotná“ novým, tvrdším kolem eskalace než ta předchozí. Čím více se na Západě a v arabském světě hovořilo o tom, že strany konfliktu v Gaze směřují k jakémusi jeho zmrazení, tím více se ukazovalo, že ve skutečnosti je zmrazení v Gaze zajímavé pouze pro Bílý dům a osobně pro Joea Bidena, který má šanci odejít do důchodu jako mírotvůrce, a pro část arabských zemí, kterým by se ulevilo od bolesti hlavy ohledně osudu 1,5 milionu Palestinců. Zmrazení však nepotřeboval ani Izrael, ani islámští radikálové, ani zákulisní loutkovodiči, pro něž je vír blízkovýchodního konfliktu jen byznysem. A ani optimisté neměli nápady, jak zmrazení zafixovat.
 
2. Za druhé. Představa nové libanonské války, která by se na rozdíl od, slovy A. Tvardovského, „neznámé“ války v Gaze měla definitivně stát „vítěznou“, vedoucí v určité fázi k zapojení Íránu a jeho následné porážce bez jakéhokoli omezení použitých prostředků, se pro izraelské vedení skutečně stala posedlostí. Přes veškerou snahu Teheránu, který vede delikátní jednání s EU a Bílým domem o obnovení jaderné dohody a hospodářské spolupráci, dát najevo svou neochotu k eskalaci. Dříve či později se toto jaro eskalace muselo odvíjet. A to i přes excesy pachatele.
 
3. Za třetí. Je patrný i určitý rozpor. Ano, izraelská stopa není zpochybňována, což vypovídá o nejhlubší izolaci vlády B. Netanjahu. Ponechme stranou, že už samotný fakt, že západní mainstreamová média jsou zcela jednotná, je podezřelý. Objevilo se také mnoho falešných zpráv (například o ztrátě oka íránského velvyslance, což íránská strana později popřela), aby se zvýšil tragický účinek události. Ale konkrétně nyní a v podobě, v jaké byl proveden, je teroristický útok v Libanonu hoden Donalda Trumpa – posledního člověka, který měl osobní sympatie k B. Netanjahu. Je nepravděpodobné, že by Trump po tom, co se stalo, dokázal zaujmout podobně proizraelský postoj. To znamená, že to, co se stalo, nepřímo nahrává K. Harris a jejím loutkovodičům.
 
4. Za čtvrté. Utváří se strategický trend: při každém novém kole pokusů o eskalaci konfliktu na Blízkém východě se zdůrazňuje ústřední role Íránu a jeho odpovědné postavení. Dokonce i největší kritici Íránu se již přesvědčili, že mír na Blízkém východě spočívá pouze v neochotě Teheránu nechat se zatáhnout do eskalačních eskapád Izraele a radikálních islamistů. To je však více než jen ukázka umírněnosti současného íránského vedení. Je to strategická legitimizace Íránu jako vedoucí mocnosti, která již není jen regionální mocností.
 
5. Za páté. Zvláštní, i když náhodnou shodou okolností se dnes v Ankaře mělo konat dlouho odkládané bezpečnostní setkání Turecka a NATO. Nyní se bude konat ve zcela jiné atmosféře, která opět staví R. T. Erdogana před potřebu demonstrovat alespoň „verbální sílu“ a protiizraelský postoj.
 
Kolegyně a kolegové, protože to hlavní, co jsem mohl veřejně říci o Blízkém východě, jsem v různých verzích řekl již včera, nebudu toto téma „roztahovat“. Uvedu pouze několik zásadních bodů:
 
a) Izrael sám by nemohl provést čin takového rozsahu. Máme co do činění s koalicí elit a klanů, které vsadily na velkou subglobální válku a upřímně věřily, že ji lze zvládnout „před“ přechodem na globální jadernou úroveň. Ne, Netanjahu není „obětí“. Je spoluviníkem. Ale zdá se, že i on byl obehrán a tvrdě obehrán, a to s využitím psychologie „krysy zahnané do kouta“ (doporučuji přečíst si slavný úryvek z Vladimira Putina, kde o tom hovoří – vysvětluje to mnohé nejen v chování ruského vedení, ale i v současné světové politice) a eschatologického vědomí velmi seriózní části jeho okolí. V uzavřeném kanálu k tomu následně vyslovím jednu domněnku.
 
b) Chápeme, že takový masový nevybíravý teroristický čin by Izraelci nebo ti, kdo pod nimi pracují, mohli provést nejen v prakticky kterékoli zemi na Blízkém východě – od Dubaje po Alžírsko -, ale také v Evropě proti islámským radikálům. Zasáhne však mnohem širší okruh lidí. Bude to megateroristický útok. A nebude maskován jako „kriminální výpad“, jako například nedávno v Kolíně nad Rýnem nebo v Bruselu. A bude to destabilizace v Evropě tohoto rozsahu… Je možné polemizovat, proč byla taková hrozba označena právě nyní, ale důležitá je jiná věc: Evropa, přičemž relativně „západní“, je náznakem označena za hlavní „pole destabilizace“. Mimo jiné proto, že tam nejsou elity schopné této hrozbě čelit. Všechny jsou ve hře.
 
c) Vyplývá z předchozího. Nejde o Hizballáh, o Libanon ani o Blízký východ. Jde prostě o to, že situace kolem Libanonu se koalici radikálních globalistických klanů, která stojí za Moore-Burnsovým memorandem, zdála být nejvhodnější platformou pro testování nových metod destabilizace, které jsou docela dobře použitelné i jinde. Například v Íránu, Číně, Rusku. A tady je velmi důležitá věc: jsme schopni správně vyhodnotit signály, které nám radikální atlantisté v reakci na naši „diplomatickou eskalaci“ v posledních dnech vyslali, a přijmout opatření, abychom si hrozbě čelili, anebo se tvářili, že nic. Soudě podle včerejšího jednání u prezidenta, zůstanu zatím v pozici historického optimismu.
 
d) Vládnoucí politický Washington jistě tušil, co Izraelci a radikální atlantisté připravují. Ale rozsah, brutalita a rychlost eskalace byly zjevně nečekané. Oficiální Washington však nyní nemůže nic dělat. Pouze to popírat. Pak, zvláště pokud se příjmení amerického prezidenta jmenuje „Harris“, začne „velká pomsta“. Ale do té chvíle musí všichni ještě vydržet. A to už není vtip.
 
Jsme na prahu velmi významných událostí. Vrátím se k tomu, čím jsem začal: vlna teroristických útoků a válka v Libanonu se vůbec netýká Blízkého východu. Týká se téměř celého světa. A každý, kdo je schopen něco pochopit, už pochopil všechno. Otázkou nyní je, kdo z těch, kteří pochopili, je schopen jednat.