Co lze očekávat od setkání obou lídrů na Aljašce a může případ Epsteina zničit celý politický systém USA?
Prof. Dmitrij Jevstafjev 10. 08. 2025
„Trump zná Rusko 90. let a upřímně věří, že jsme se příliš nezměnili. Nechápe, s kým ve skutečnosti má v podobě RF co do činění. Myslím si však, že postupně dochází k poznání, že Rusko je aktivum, ke kterému nemá žádný vztah,“ – uvažuje politolog a amerikanista Dmitrij Jevstafjev. – zkrácená verze (překl.)
„Úkolem setkání Putina a Trumpa je zastavit sklouzávání situace k velkému geoekonomickému chaosu.“
Sankční politika v podobě, jak ji interpretoval Trump, je taková, jaksi zdlouhavá… Zdánlivě dává možnost provádět jednostranné kroky, ale ve skutečnosti to nejsou vůbec jednostranné kroky, ale kroky s odloženým „odvetným účinkem“.
- V souhrnu to vše vede k narušení mezinárodních multilaterálních režimů ekonomické spolupráce. Nikdo Donaldu Trumpovi v prvním funkčním období takové úkoly nestanovil a ani stanovit nemohl.
- Druhým momentem, který odlišuje toto možné setkání (stoprocentní šance, že se uskuteční, zatím není, navíc příliš mnoho lidí by ji chtělo zmařit nebo přizpůsobit svému formátu), spočívá v tom, že v prvním funkčním období Trumpa všichni vycházeli z toho, že Euroatlantik představuje jakousi konsolidovanou a vzájemně integrovanou entitu. A prezident USA je ve skutečnosti nejen hlavou Spojených států, ale i celé euroatlantické oblasti. Ano, samozřejmě musí kolegiálně diskutovat o záležitostech se svými euroatlantickými partnery a brát v úvahu jejich připomínky, ale to vše nemění nic na jedné skutečnosti: v tomto světovém společenství je hlavou on.
Dnes však vidíme naprostou nerovnováhu v euroatlantické oblasti. A jeden z Trumpových scénářů spočívá v tom, že zcela vyřadí evropské spojence z otázky Ukrajiny a obecně z „ukrajinské diskuse“, a to v co nejtvrdší formě. O tom v letech 2016–2019 nikdo ani neuvažoval.
- Třetí moment. V minulých letech byla Ukrajina jedním z významných témat k diskusi na úrovni bilaterálních rusko-amerických vztahů. Kromě ní se Trump zajímal o mnoho různých otázek, zejména o možnost vzniku plynárenského kartelu. Nyní Ukrajina zřejmě zůstává jedním z témat, ale všichni si dobře uvědomují, že diskutovat o čemkoli bez zohlednění „ukrajinské otázky“ je velmi obtížné. Proto je hlavním průběžným cílem setkání vytvořit podmínky pro návrat k vyjednávacímu procesu bez zprostředkovatelů v široké škále otázek. Bez alespoň symbolického pokroku v otázce Ukrajiny to však není možné.
Mimochodem, to je velmi důležitý rozdíl. V roce 2016 ještě existovaly určité formáty jednání. Ano, již neexistovaly žádné formáty spolupráce, ale formáty jednání byly nějakým způsobem stále udržovány, alespoň setrvačností. V současné době takové formáty prakticky neexistují, pokud nepočítáme konzultace o výměně odsouzených zpravodajců, zajatců, zabitých a tak dále. Proto i vstup na nějakou vyjednávací dráhu, která v současné době zcela chybí, lze považovat za výsledek.
Pokud snad někdo z EU navrhne uspořádat summit vedoucích zemí EU a Ruska, bude výsledkem zahájení jakéhokoli vyjednávání. Musíme však pochopit, že bez pokroku v ukrajinské části tohoto vyjednávání budou mít rozhovory stěží významnou perspektivu. Pokud jde o rozhovory s euroatlantickou oblastí jako systémem…– tam není o čem.
Je třeba si uvědomit, že pro americkou politickou scénu je Donald Trump vynucenou realitou. V klasickém stavu rovnováhy a stabilního bipartajního konsensu v USA by se Trump nemohl vyskytnout ani v Bílém domě, ani v jeho okolí. A to ani v roce 2016, ani v roce 2025. Proto jako výchozí bod pro svou odpověď zvolím konstatování skutečnosti, že v klasických termínech je poměrně obtížné uvažovat na téma „čí je Trump?“. Dříve, před 12–15 lety, by takové úvahy vypadaly přirozeně. Řekněme, že je přibližně jasné, čím prezidentem byl Barack Obama. A obecně není žádný problém odpovědět na otázku, čí prezidentkou by se mohla stát Hillary Clintonová, kdyby vyhrála volby. Ale jeden z těch, které jsme zmínili, již přestal být prezidentem, a Clintonová volby prohrála, a stěží někdo z těch, kteří jsou považováni za členy „klanu Clintonů“, bude moci zaujmout místo v Bílém domě.
Mluvím-li o Donaldu Trumpovi, používám v některých svých hodnoceních dnes již polozapomenutý termín „bonapartista“. Těm, kteří znají marxistickou historii, může tento termín mnoho říci – používali ho Karl Marx, Friedrich Engels i Vladimir Lenin. A netýkal se zdaleka chování Napoleona Bonaparta, který napadl Rusko v roce 1812, ale francouzského císaře Napoleona III. (prvního a jediného vládce Druhé francouzské říše v letech 1852–1870, synovce Napoleona I. – pozn. red.). Kdo je politik bonapartistického typu? Obvykle je to politik, který nemá za sebou pevné stoupence a pod sebou žádné pevné základy. Nezbývá mu než balancovat mezi různými elitními skupinami. Myslím si, že pokud přistoupíme k Trumpovi s touto osvědčenou metodickou základnou, vše bude více méně srozumitelné.
Donald Trump jako politik je zřejmou koalicí tří velkých a mnoha malých sil:
- První velkou silou jsou samozřejmě američtí těžaři břidlicového plynu, kteří se při volbách v roce 2020 stali posledními, kdo Trumpa zradili, a kteří z velké části z tohoto důvodu velmi utrpěli za vlády Joea Bidena. (Není divu, že heslo „Vrtej, baby, vrtej“ – „Drill, Baby, Drill“ – se stalo jedním z hlavních sloganů předvolební kampaně Trumpa v roce 2024.)
- Druhou skupinou lobbistických struktur je samozřejmě vojensko-průmyslový komplex. V roce 2020 byli prvními, kdo zradili Trumpa. Pod Bidenem příliš neutrpěli, ale cítí, že s návratem Trumpa mohou posílit. Sotva se dostanou na úroveň velikosti z dob prezidentů Lyndona Johnsona nebo Richarda Nixona, kdy doslova řídili všechno a dělali, co chtěli, ale od Trumpa dostali solidní investiční „doping“.
- Třetí skupina je nová: jsou to digitální experti. Ne digitální experti starých globálních systémů, ale digitální finančníci. Co je na tom zajímavé? Trump se s nimi pravděpodobně pohádal hned po svém druhém příchodu do Oválné pracovny Bílého domu. Proč? Protože smyslem jejich příchodu do Trumpova týmu bylo, že měli vytvořit Trumpovi jakousi alternativu k Federálnímu rezervnímu systému (FED) USA. To se jim nepodařilo – přesněji řečeno, něco mu navrhli, ale 47. prezidentovi Spojených států se to zdálo naprosto nezajímavé. Proto je nyní snad nejvýznamnějším rozporem Trumpa s FED, který nemá žádné zřetelné finanční zdroje.
Tyto tři velké skupiny do určité míry podporovaly Donalda Trumpa. Dále začíná poměrně složitá spletitost a kombinace různých lobistických týmů. Například, proč se domníváme, že všechny židovské skupiny v USA podporují Benjamina Netanjahu? Někteří ho možná podporují, jiní nikoli. Zdá se, že skóre již není v Netanyahuův prospěch. Dobře víme, že v Izraeli je, obrazně řečeno, „na pět lidí sedm stran a současně asi dvanáct lobbistických skupin“. Proto by bylo velkým zjednodušením spojovat je všechny s podporou Trumpa a současně s Netanyahu.
Trumpova základna je, jak jsem již řekl, velmi mozaikovitá struktura, ale právě to mu dává možnost cítit se relativně svobodně. Nicméně zde bych změnil formulaci: – to mu dávalo možnost cítit se relativně svobodně, dokud situaci nepřivedl do vážné slepé uličky. Dnes téměř všechny skupiny, které ho dříve podporovaly, začaly pociťovat, že mohou hodně ztratit v případě neúspěchu jeho politiky a velké krize ve světové ekonomice. Ano, zástupci zbrojního průmyslu ztrácejí asi nejméně, ale těžaři břidlicového plynu riskují, že ztratí hodně. Donald Trump sice podepsal dohodu o spolupráci v oblasti energetiky s Evropou a doslova před několika dny s Arménií a Ázerbájdžánem. Nyní se snaží prosadit na čínském trhu. Přitom ale nemá k dispozici ani zdaleka takové množství ropy, k jakému se zavázal. S digitálními technology se pohádal. Na Blízkém východě samozřejmě všechny porazil, ale experti (prakticky všichni, i když ještě před dvěma týdny se vyskytovaly pochybnosti) dnes vycházejí z toho, že obnovení války na Blízkém východě v té či oné formě je prostě nevyhnutelné. Trump tak využil svou proměnlivost jako zdroj vlastní svobody manévrování, přičemž – ne příliš kompetentně. A nyní se blíží okamžik, kdy musí předložit nějaký výsledek, ale on žádný výsledek není…
A zde je hlavní otázka: jaká bude kombinace skupin, které si uvědomují možnost prohry a budou posilovat podporu Trumpa, a těch, které – jako tomu bylo v roce 2020 – od něj ze strachu utečou.
Mám na mysli konflikt Donalda Trumpa s digitálními technology a také jeho veřejnou hádku s Elonem Muskem, ale hlavně s Jeffem Bezosem (zakladatel internetové společnosti Amazon, majitel vydavatelství The Washington Post – pozn. red.) a Peterem Thielem (zakladatel platební systém PayPal – pozn. red.). Digitálních podnikatelů je poměrně hodně a velmi se liší svými ambicemi a cíli. V tomto ohledu není Elon Musk ve skutečnosti nejvlivnější postavou ve srovnání s penězi, které se točí kolem Thiela a Bezose. Můj názor je, že Musk je v americké politice spíš náhodnou postavou.
Proč náhodnou?
Elon Musk je člověk, který nemá vlastní zdroj kapitálu uvnitř USA, kromě kapitálu státu. Je to člověk, pro kterého je americké občanství třetím v pořadí všech jeho občanství (po Jižní Africe a Kanadě – pozn. red.). A konečně, je to člověk, který nemá sociální základnu, s výjimkou sociálních sítí – realizuje se nikoli v sociálním, ale v informačním prostoru. Jeho vliv není prokázán v prostoru reálné politiky, je virtuální. Ano, nyní to funguje (zde se vracím ke své tezi, že dříve by se Trump nemohl ani přiblížit k Bílému domu), ale přesto je to ukazatel krize amerického politického systému.
Nyní trochu odbočím:
Lidé bez zakořeněné dlouholeté základny v americké společnosti a elitě – Donald Trump, Elon Musk, Marco Rubio a, ale v mnohem menší míře, Jeff Bezos – jsou novým jevem v americké politice. Je to vůbec jakýsi nový model formování významného politika. Ale zatím koexistuje s politikou klasickou, a to dokonce i uvnitř Trumpova týmu.
I když se v aktuálním politickém cyklu objevili lidé, kteří se pokoušeli vystoupat na americký Olymp a měli za sebou poměrně silnou socioekonomickou základnu. Zejména Vivek Ramaswamy (americký podnikatel indického původu, jeden z vůdců konzervativního hnutí proti „wokismu“ – pozn. red.), který se ucházel o kandidaturu v primárkách Republikánské strany před posledními prezidentskými volbami. Někdo možná může Ramaswamiho také považovat za náhodného člověka, ale z hlediska sociální základny se opírá o obrovskou sílu lobbistické skupiny.
Řeknu vám víc:
-ano, Kamala Harris byla velmi komická figura, ale přesto měla v americké politice určitou sociální základnu. Více se podobá obrazu moderní Ameriky. Harris je člověk s nejistým rodinným statusem, barevná, Američanka první generace, téměř zcela pohlcená svou kariérou. V jistém smyslu by byla logičtější volbou pro Bílý dům než Trump. Pokud jde o současného prezidenta USA, ten pochází, jak je známo, z Queensu, čtvrti v New Yorku. Abychom si rozuměli: podle moskevských měřítek je Queens něco jako její předměstí Ljubercy.
Demokraté viní Trumpa, že brzdí vyšetřování případu Epsteina, kde objem kompromitujících informací je takový, že by mohl zničit celý systém. A oni čekají, že Trump zvedne ruce a vzdá se. A Elon Musk tvrdí, že na něj cosi má…
On ale nikdy nezvedne ruce: – prostě řekne, že je to všechno falešná zpráva a podobně. Další otázkou je, že dříve Donaldovi Trumpovi věřili, ale teď mu věří mnohem méně. Nicméně, řeknu to takhle: do případu Epsteina je pravděpodobně zapletena většina amerických politiků – alespoň ti, kteří jsou starší 45 let. Všichni, kdo se pohybovali v těchto kruzích, a tak či onak přišli do styku s Epsteinovým prostředím (nemuseli nutně jezdit na jeho ostrov v Karibiku, ale prostě měli co do činění s uvedenou bandou lobbistů, pasáků, dodavatelů specifického zboží), mohli jistě zanechat stopu v trestním řízení.
Jsou do něj zapleteny téměř všechny významné osobnosti západního establishmentu. A Trump je do něj zapleten po uši – to je už naprosto všem jasné. Vždyť on a Jeffrey Epstein byli přátelé. Mimochodem, třetím kamarádem v této skupině nebyl nikdo jiný než Barack Obama (s ním měl Trump také přátelské vztahy, i když v menší míře). Tak či onak, všichni se točili kolem tohoto „showbyznysu“.
Proto se domnívám, že objem kompromitujících informací v případu Epsteina a zřejmě i v dalších souvisejících případech kuplířství (z čehož byl Trump již obviněn, ale nic se nestalo) je takový, že pokud by se všechny najednou zveřejnily, mohlo by to způsobit pád celého systému. Bude to Watergate na druhou. Watergate se přece jen týkal určité zcela bezohledné skupiny americké elity, kterou se pokusili „vyloučit“, ale mimochodem se jim to nepodařilo. Jeden z účastníků této kauzy, Alexander Haig, dokonce nějakou dobu pracoval jako ministr zahraničí za Ronalda Reagana.
Rozdíl v případě Epsteina však spočívá v tom, že v něm, jak jsem již řekl, jsou zapleteni téměř všichni. A v současné politické situaci může být pád prostě kolosální. Tak či onak, Elon Musk rozhodně „něco má“, ale hlavní vlastníci kompromitujících informací v případu Epsteina a v dalších případech zatím vyčkávají.
O čem tedy bude Trump mluvit na schůzce s Putinem?
Určitě bude mluvit o Ukrajině, ale hlavně bude mluvit o Íránu – to ho zajímá mnohem víc – Trump rozhodně chce vyskočit z války na Ukrajině.
My jsme své cíle stanovili již v únoru 2022. Ze strany Trumpa kromě toho, že to „není jeho válka“, že ji zdědil po Bidenovi a chce ji co nejdříve ukončit, nezaznělo nic srozumitelného.
On racionálně chápe, že Ukrajina je aktivum, které se velmi rychle stává ztrátovým a toxickým, a že je lepší se ho „zbavit“. Myslím si však, že Trumpa chybně hodnotíme. Vnímáme ho jako velkého podnikatele. Velký americký podnikatel by ale toto aktivum už dávno odepsal a šel dál. Ale Trump je podnikatel střední. Takový člověk nemůže jen tak obětovat aktivum. Je to čistě psychologický moment. Kromě toho jsou všechna aktiva, která má průměrný podnikatel v Americe, již dávno zastavena a refinancována, jsou na ně získány úvěry, vydány akcie atd. Proto je pro něj nemyslitelné se jednoduše aktiva vzdát, i když je toxické a ztrácí na hodnotě. Tak se ho pokusí za něco směnit.
Pojďme vnímat dění, tak říkajíc, v historickém kontextu. Kdy začaly první dodávky smrtících zbraní na Ukrajinu? Správně, během prvního prezidentského období Trumpa. Na to byly vyčleněny prostředky, ale do Kyjeva se nemusely dostat – všechny peníze byly cestou „rozděleny“. Ukrajina je totiž také obrovská korupční kauza, v níž je mezi jmény aktérů jedním z prvních jméno Donalda Trumpa. To je další důvod, proč nemůže ukrajinské aktivum jen tak odepsat.
Druhou věcí, o které bude mluvit, nebo se o to alespoň pokusí, je osud sdružení BRICS, které popíral již během svého prvního prezidentského období a k jehož existenci má velmi bolestivý vztah. Proč? Protože chápe, že BRICS je ve skutečnosti velmi velký geoekonomický systém, který přímo ohrožuje to, co on vnímá jako hlavní nástroj Ameriky, tedy dolar.
Dříve se domníval, že pohrůžka odpojení toho či onoho státu od dolaru je velmi účinná. Pamatujeme si, že jsme touto fází také procházeli a jednou z hlavních obav, které jsme měli v polovině roku 2010, bylo, že nás odpojí od SWIFT. No, odpojili, a co dál…?
Přibližně v tomto psychologickém paradigmatu existuje Donald Trump. On rozumí Ukrajině, uvědomuje si, že za nějakou dobu už toto aktivum nebude mít vůbec žádnou hodnotu. Přesto bude Trump vyjednávat až do posledka. Bude se snažit vyjednat to, co opravdu potřebuje. A on potřebuje Írán, vztahy Ruska s Čínou a zničení BRICS.
To znamená, že na jedné misce vah je Ukrajina a její likvidace jako toxického aktiva v té či oné formě, a na druhé – osud BRICS, Íránu a rusko-čínského partnerství, což my dobře chápeme. Ale také děláme určitou chybu. Myslíme si, že s Donaldem Trumpem budeme moci mluvit o strategických zbraních, jaderném odstrašování a nešíření jaderných zbraní. Pro něj jsou to však prázdné pojmy. Je samozřejmě velmi špatné, pokud Trump skutečně nechápe význam strategické stability. Ale taková je realita. Na tato témata budeme zřejmě muset na dlouhou dobu zapomenout.
Mám dojem, že Trump nepřišel do Bílého domu proto, aby se věnoval politice, ale aby budoval byznys a hrál na burze. Vytváří „špatnou zprávu“ o tom, že dvě americké jaderné ponorky vypluly směrem k Rusku. Burzy okamžitě propadají panice, ruské akcie klesají. Pak s malým odstupem následuje zpráva, že setkání Trumpa a Putina se uskuteční doslova příští týden. Indexy opět začínají růst. Někdo na tom přece vydělává, ne? A pokud znáte novinky trochu předem, můžete vydělat opravdu hodně.
Trump však v politické funkci nejenom podniká. Zde jsou dva důležité momenty:
- První – on to ani neskrývá. Vzpomeňte si na jeho slavný příspěvek na sociálních sítích: „Nakupujte při poklesu trhů!“ To se týká otázky, jak se Amerika změnila. Kdyby něco takového napsal Ronald Reagan, kterého Američané obecně milovali, nemluvě o Billu Clintonovi, hned by se zvedla taková bouře! Samozřejmě by ho neposlali do důchodu, ale nervy by mu pravděpodobně pěkně pocuchali. A tady to Trump napíše a je ticho. Ukazuje se, že pro Ameriku je takové smíchání politiky a byznysu již normální.
- Je tu ještě druhý moment: Trump zřejmě považuje celou politiku za umění komunikace. To je také velmi nebezpečná věc, kterou my podceňujeme. Člověk, který stojí v čele USA, upřímně věří, že svět lze řídit pouhým vytvářením umělých příběhů – pokud nevytváříte umělý obsah příběhu, svět neřídíte. To je jeho běžný přístup, jak jsme se mohli přesvědčit.
V této souvislosti se nabízí otázka, zda může být v takovém případě Trump vůbec předvídatelný a v jaké funkci se zajímá o Rusko. Nebo má v úmyslu na nás vydělávat?
Odpověď je trochu složitější. Trump zná Rusko z 90. let, pamatuje si ho se všemi našimi tehdejšími výstřelky a zřejmě upřímně věří, že jsme se příliš nezměnili. Nechápe, s kým má ve skutečnosti v případě Ruska co do činění. Je velmi překvapen, že současní ruští politici a vedoucí představitelé se nechovají jako ti lidé v „malinových sakách“, ke kterým jezdil na návštěvy se svými, řečeno obrazně, „kráskami z kabaretu“. Pro něj je to něco nového, co se snaží pochopit. Mně se však zdá, že postupně dochází k závěru, že Rusko je aktivum, s nímž nemá nic společného. Alespoň prozatím…
A co se týče jeho předvídatelnosti, dle mého soudu, je nepředvídatelný. Nelze ho vnímat jako spolehlivého partnera. A od svého slova ustoupí kdykoli, když pochopí, že odmítnutím svého slova vydělá více než jeho dodržením. A to je také charakteristický rys amerického podnikatele střední třídy.
Preklad: St. Hroch, 12. 8. 2025
Zdroje:
https://www.business-gazeta.ru/article/679791
