Jsou USA připraveny na default?

Prof.Dmitrij Jevstafjev – 07.10.2024
 
Dnešní příspěvek bude poněkud zvláštní. Na hlavním kanálu bude vše velmi teoretické, na soukromém, uzavřeném kanálu prakticky. Je to tam trochu drsné. Ale co se dá dělat? Doba je dnes těžká…

Na rozdíl od světové ekonomiky není ve světové politice nejhorší, když se něco stane, ale když se něco nestane. A to je zásadní rozdíl mezi tím, jak bychom měli hodnotit události ve světové politice a ve světové ekonomice. Když se ve světové ekonomice stane něco negativního (krize, finanční křeč atd.), znamená to, že mechanismy vnitřní stabilizace prostě nefungovaly. A objevilo se něco, co se navenek objevit nemělo. A zpravidla v době, kdy je na to málokdo připraven.
 
Odtud hypotéza číslo „nula“ – navzdory všem řečem o tom, že se USA připravují na zvládnutelnou finanční krizi, jsou nyní USA na zvládnutelný default připraveny méně než kdy jindy. Už jen proto, že řízený default předpokládá:
 
(1) Existenci mechanismu, jak prostřednictvím řízených elit shodit přebytečnou hmotu na „spojence“, a ten je nyní těžko dostupný. Dokonce i evropští atlantisté si uvědomili, že je třeba se od USA trochu vzdálit, i když jen dočasně. Zbývá Japonsko a nerozumní lidé s „levicovými penězi“ v Latinské Americe. Ale to samozřejmě nestačí. Čínské „továrny“ (např. v Hongkongu, které si mnozí v Rusku oblíbili) se intenzivně a velmi rychle zavírají. Číňané – znáte můj skepticismus vůči nim – vyvodili závěry. A způsob, jakým Arabové v posledních 3-4 letech zmoudřeli, je i pro mě nečekaný.
 
Abych odbočil: včera jsem měl na kanálu SolovjovLive velmi zajímavý rozhovor s Andrejem Nijazovičem Karnejevem, vedoucím Školy orientálních studií na Vysoké škole ekonomické Národní výzkumné univerzity. Doporučuji se na tento příspěvek podívat. Byly tam řečeny velmi důležité věci. A mimochodem, ke konci jsme s Alexejem Bobrovským mluvili o tomtéž.
 
(2) Mechanismus řízeného finančního selhání, na rozdíl od neřízeného, předpokládá realizaci potenciálu veřejné politické moci. Ne nutně silného prezidenta, jako tomu bylo za Nixona, ale nějaký srozumitelný postup rozhodování a jejich „prezentace“ „Orbi et Urbi“. A s tím je to ještě obtížnější než se spojenci ochotnými převzít břemeno neplnění závazků. A lepší to nebude ani po lednu 2025. V tomto smyslu je hlavním poučením, které si americká aristokracie-oligarchie z nedávných událostí vezme či nevezme, je to, že je možné a nutné vykastrovat veřejnou politickou moc vytvořením systému „řízení ze zákulisí“. Tento proces má však své meze. A tímto limitem je potřeba krizového řízení.
 
Jinak je tomu se světovou politikou. Hlavním ukazatelem ve světové politice není to, co se stane, ale to, co se nestane. To znamená, že se zpomalily nebo zcela selhaly mechanismy realizace ani ne přijatých, ale již připravených rozhodnutí. Za posledních pět dní se toho nestalo příliš mnoho na to, abychom to mohli považovat za náhodu, pouhé zpomalení světových procesů apod. Speciálně jsem čekal téměř do večera, jestli se něco objeví. Ale ne.
Nic se neobjevilo.
To znamená, že nemáme co do činění jen s nějakou poruchou, ale se systémovým procesem.