Z defaultu bude špatně všem (1. část)

Alexander Losev ^*)
Dmitrij Kulikov si do svého pořadu „Formula smysla“ každých čtrnáct dní zve finančníka a politologa Alexandra Loseva. I tentokrát se, vážený čtenáři, připrav na „hustou náplň“. Vzhledem k nasycenosti besedy jsem její překlad rozdělil do dvou částí … (překl.)

Americký prezident Biden prohlásil, že z amerického defaultu bude špatně všem – to on jen vyhrožuje?

Kdepak, z defaultu bude špatně skutečně všem. V situaci, kdy dolar byl premiální měnou a Amerika měla privilegované postavení v tom, že měla dolar jako hlavní exportní artikl, a mohla kupovat jakékoli zboží vyráběné v zahraničí bez obav z existence obrovského obchodního deficitu, protože všichni tyto dolary potřebovali. A potřebovali je proto, že Amerika vydělala na poválečné situaci v rámci tzv. Brettonwoodského systému tím, že udělala z dolaru nejen nástroj mezinárodního zúčtování, ale i plateb za suroviny. To Americe poskytovalo posledních 70 let neuvěřitelná privilegia, jež žádná jiná země neměla. Ale výsada, kdy vydáváte měnu, na niž můžete natisknout jakýkoli nominál, což je váš příjem, tato výsada pak končí …

Protože ale svět stihl nasekat v dolarech dluhy ve výši více než 305 bilionů dolarů (12 nul), z nichž rozhodující část byla vytvořena v posledních 10-15 letech díky nízkým sazbám, budou mít problém všichni. Všichni očekávají propad trhů i ekonomiky. Protože, pokud se vám nebude dostávat dolarů pro mezinárodní zúčtování, může to zastavit hospodářské procesy ve velmi mnoha zemích, zvláště pak v těch, které jsou tak či onak navázány na spotřebitelský trh USA – jsou to EU, Japonsko, Čína, Korea atd. Propadnou se ceny surovin, které ony k výrobě zboží potřebují… Pokud na tom někdo vydělá, bude to – jakkoli to divně zní – BRICS a částečně země globálního Jihu, které nejsou tak silně integrovány do americké ekonomiky. Američané, kupodivu, velmi málo nakupují od zemí Latinské Ameriky, jakkoli ji považují za svůj zadní dvorek. Málo kupují od Afriky, atd. My jsme jaksi stranou od těchto následků – ale než se budeme věnovat krizi, pojďme si něco říci o rublu…

Kurs rublu vs. cena ropy a plynu …

Poslední dobou se mě řada kolegů ptá, proč na jedné straně ropa klesá, ale rubl naproti tomu zpevňuje … – víte, naposledy bylo možné považovat rubl za „ropnou měnu“ přesně před 10 lety, v roce 2013. Tenkrát, ještě před krymskými událostmi, převratem na Ukrajině, a propadem ropných cen, kdy byly na úrovni nějakých 110 usd za barel, tenkrát byla korelace – lineární závislost: – když ropa jde nahoru, jde nahoru rubl a naopak. Analytici, bohužel, vytvořili obrázek, že rubl je ropnou měnou – což už 10 let není pravda. Poměr usd/rubl závisí na mnoha faktorech, z nichž především na toku kapitálu a úrokových sazbách.

No a teď vidíme unikátní obrázek, kdy ropa klesá v ceně, ale příjmy inkasované našimi ropnými společnostmi za duben ne a to, že cena naší ropy rostla na šedém trhu, znamenalo, že začal růst i příliv peněz. Přitom vidíme, že „nepřátelští cizinci“, kteří se pokoušeli prodat zdejší byznys a vyvézt peníze ze země, zatím nemohou nic dělat – tedy nedochází k takovému odlivu kapitálu a rubl v důsledku toho zpevňuje.

No, a nakonec k tématu poměr usd/rubl je třeba říci, že tento poměr je sice burzovní, ale už není tržní. Množství dolarů na moskevské burze stále klesá, protože všechny naše velké banky byly odstřiženy od světového dolarového systému. Hlavním párem u nás je nyní juan/rubl. Kursy k euru a dolaru se počítají křížově přes juan. Teď se vše bude řídit směřováním kapitálu. Čím dál víc peněz zůstane v naší zemi a bude pracovat pro naši ekonomiku.

Když se podíváme na duben, tak inkaso neuhlovodíkových daní stouplo o 5%, a celých 5,5 bilionů rublů bylo vybráno od počátku roku na daních z neuhlovodíkových příjmů. Takže se ekonomika přenastavuje – sice pomalu, ale zřetelně. Brzy nás tedy přestane vzrušovat, co bude se světovými cenami ropy a plynu v případě defaultu USA a světové krize.

A nyní ke krizi …

Druhý prezidentský kandidát, exprezident USA Donald Trump prohlásil, že je nutné připustit default amerických závazků, protože jinak nikdo ve Washingtonu nepochopí, že se takové dluhy dělat nemají, ale naopak je nutné hospodařit racionálněji. Vůbec, dluhový strop byl v USA zaveden už v roce 1917, a protože vláda může vydat jen hotové peníze, zatímco veškeré bezhotovostní peníze emituje jen FED, který není státním orgánem USA, ale v podstatě soukromá finanční instituce, každý bezhotovostní dolar se vydává jen výměnou za dluh – ministerstvo financí USA vydává dlužní úpis, proti němuž FED emituje dolary. Dolar=dluh – to nám dnes říkají ekonomové ve světě i v USA. Tento mechanizmus byl potřeba právě proto, aby krotil apetýt vlád. Vzdát se toho ony zatím nemohou.

Pravděpodobnost defaultu je dnes velmi vysoká – dolar není zajištěn ničím jiným než vojensko-ekonomickou silou USA a existuje jakýsi efemerní, až metafyzický pojem jako „důvěra v dolar“, ale po defaultu se tato důvěra velmi sníží. A default se v podstatě jakýmsi finálem dolaru – toho se obává i americká ministryně financí J.Yellen, Biden a všichni ostatní. Navíc existuje taková věc jako „pojištění dluhu“ – cosi na způsob Kasko-pojištění motorových vozidel – a to v podobě úročení dluhu. Tak toho „pojištění“ stojí dnes USA víc než Řecko, Brazílii, Argentinu nebo Mexiko a mnoho dalších zemí, které už i defaultem prošly. Čtyřtýdenní pokladniční poukázky USA se podařilo umístit teprve až za 5,84% p.a. – tedy více než je sazba FED. Znamená to, že si vláda USA jen s odřenýma ušima dokázala půjčit na měsíc za sazbu, která na americkém trhu nebyla cca 16 let.

Co bude dál …

Protože jednání mezi šéfem dolní komory amerického parlamentu Kevinem McCarthym a prezidentem Bidenem skončila bez výsledku, tak projednávání stropu limitu tohoto dluhu rychle neskončí. Jaké jsou varianty řešení problému:

• Jedni hovoří o 14. dodatku Ústavy USA, který garantuje možnost vydávat dlužní úpisy bez ohledu na uvedený limit. Objevily se ale pochybnosti o statutu tohoto nového dluhu, protože bude skoro nezákonným a jeho cena bude podstatně vyšší než cena výše zmíněného měsíčního úvěru.
• Teoretická možnost vyražení mince v hodnotě bilionu dolarů a její předložení na FED jako zástavy proti emisi peněz.

Co očekávají investoři a analytici:
• Propad fondového trhu USA o cca 40%
• Růst nezaměstnanosti o 6%
• Pokles HDP
• A dál už řetězově, lavinovitě po celém světě, protože dolary přestanou obíhat za hranice USA a dojde k jejich obrovskému nedostatku ve světě. Takový obrázek jsme viděli v březnu 2020, kdy po vyhlášení „pandemie“ koronaviru se zastavily trhy a na periferii světové ekonomiky tento deficit dosáhl 12 bilionů usd, a procentní sazby v dolarech u obchodních partnerů USA dosahovaly 12 až 20% p.a. Toto experti promítají do nynější situace – co bude, když…

Očekává se, že technický default spustí velmi vážnou recesi v samých USA, následně pak finanční krizi, klesne hodnota zboží, klesne podnikatelská aktivita a další, další nepříjemnosti světové krize…

Říká se, že všecko špatné je k něčemu dobré …

Víme, že jakákoli světová krize nebo hrozba jejího vzniku nutí státy ke snížení expanze, tlaku na protivníky a nutí k řešení vlastních problémů. Proto zhroucení fondových trhů, k němuž vyzývá Trump, okamžitě významně udeří na ekonomiku zemí G-7 a vyvolá nezbytnost přijetí mimořádných opatření fiskálního rázu – snižovat výdaje, včetně vojenských a výdajů na podporu svých proxy-sil. Takže, ať už default bude nebo ne, podpora, kyjevskému režimu bude podstatně omezena.

Co se bude dít, pokud nebude default …

Republikáni trvají na snížení výdajů rozpočtu o 4,8 bilionů usd během 10 let. Vzpomeneme-li si na růst amerického dluhu, tak do roku 1981 dluh Ameriky nepřekročil bilion dolarů, po reaganomice byl kolem 3 bilionů (což se zdálo být neuvěřitelně mnoho), po příchodu demokratů a Obamy do Bílého domu, došlo k raketovému růstu. Nejdříve 9, 10, 12 bilionů, a dál ještě prudčeji. Mezitím, za Trumpa, byl růst pomalejší. Během doslova pár let za Bidena se dluh zvýšil z 22 na 32 bilionů usd!

Celkový dluh USA (korporátní, vládní a domácností) činí 96,2 bilionů dolarů.
Zadluženost ostatních zemí, v Latinské Americe kolem 100% HDP, Turecka 52% a zejména zemí rozvojových je tak vysoká, že oni sami na vlastní kůži pocítí to, co jsme si my prožili v letech devadesátých.

Možnosti řešení problému …

Oni mají za to, že pokud se jim nepodaří dohodnout do hodiny „X“, kdy minfin nedokáže dostát svým závazkům (během června), prodlouží strop do 30. září a otázku vyřeší. Nic hrozného nebude, jen dojde k čemusi otřesnému…

Pokračování pozítří …
_{*) Alexander Losev (1970) – významný ruský finančník a populární politický analytik}