Prof. Dmitrij Jevstafjev 18. 05. 2025
Kolegové, nenašel jsem žádný důvod, proč bych měl měnit svou praxi nepsat v sobotu nic pro hlavní a soukromé kanály. Je tam mnoho zajímavých novinářských postřehů, ale málo podkladů pro analýzy.
Istanbul 2025
Teprve začínáme pociťovat důsledky vážného obratu v ruské politice, k němuž došlo po hysterickém (překonávajícím i Zelenského hysterii) pokusu elitních vrstev v Rusku, přehnaně delikátně nazývaných „strana míru“, zlomit stále nepříznivější vývoj událostí ani ne tak uvnitř „zóny SVO“, jako spíše kolem konfliktu na Ukrajině. Velmi lžou, když opakují západní formuli o taktickém vítězství Ruska v Istanbulu, kterou Západ spustil, aby vážně snížil význam toho, co se stalo. Nyní musí skutečně vysvětlit, proč si musí ještě více utáhnout opasky. Říkají, že se nic zásadního nestalo.
Řeknu to takto: hlavní význam současného „Istanbulu“ pro Rusko je zneplatnění „Istanbul 2022“, který byl jistě vynuceným. Moskva do něj šla jakoby z pozice síly (ve skutečnosti ne), ale s vědomím vlastní vnitřní slabosti a s pochopením, že „plán A“ nevyšel.
Nyní Moskva udělala za „istanbulským kontextem“ „tlustou čáru“ a V. R. Medinskij skutečně naznačil (a zjevně ne „sám od sebe“), že samotný „istanbulský formát“ se může brzy stát minulostí. Istanbul 2025 byl tedy pro Rusko skrytým strategickým vítězstvím s minimálními vnějšími projevy. To však v této fázi není až tak důležité. Zlom v pozici Západu podle mého názoru nastal.
Co Donald Fredovič?
Oznámení o telefonátu D. Trumpa V. V. Putinovi je také projevem skrytých procesů. Jak známe D. Trumpa, předpokládejme, že je to člověk slov, ale ne vždy činů. Počkejme si na oficiální informace o výsledku. Na domněnky jsou tu zvláštní lidé, „blízcí kremelští politologové“, kteří se ukázali v celé své kráse během „povyku kolem Istanbulu“.
Istanbulská schůzka ukázala především to, že konflikt na Ukrajině je hluboce kontextuální. Neexistuje mimo obecný politický prostor, který se velmi rychle mění, a je třeba si uvědomit, že pouze pro nás je konflikt „podstatným jménem“. Pro většinu ostatních aktérů (Polsko a Maďarsko jsou snad výjimkou mezi západními zeměmi), včetně Číny, je konflikt „přídavným jménem“.
A teď jednoduchá otázka: zdá se mi to, nebo se s námi naši „partneři“ snaží vyměnit za přídavné jméno to, co je podstatou našeho nejen geopolitického zájmu, ale i naší skutečné prostorové bezpečnosti? To je ten problém: v současné době nemáme dostatek „adjektiv“, abychom Západ, včetně dokonce Spojených států, přiměli ke skutečnému geopolitickému obchodu s námi. A zde Kreml bezprostředně po Istanbulu (a myslím, že v souvislosti s ním) učinil dva zásadní kroky. Jejich význam budeme moci posoudit až s odstupem času.
Události, které jsou pro změnu souvislostí nejvýznamnější, se však nyní začínají odehrávat v USA. Ano, mám samozřejmě na mysli „aféru Comey“, kterou se Trump snaží co nejsilněji proměnit v aféru „Obama-Biden“.
Mám podezření, že v Trumpově týmu jsou lidé, kteří mají obecnou představu o sovětské historii. Od aféry Trump (aféra Peterson) ke spiknutí Tuchačevského (myslím, že se blíží „duhová aféra“ Pentagonu) a od ní k „aféře Pravého trockistického bloku“, (aféra Bucharin-Rykov). Je jasné, kdo je Bucharin, – je to Obama. Je špatně načasované, že se rozhodl být předákem protestu, který vyděsil nejen trumpovce. To ještě není Trumpovo vyhlášení vnitřní občanské války, ale má k němu velmi blízko.
Teď je na místě otázka:
„Je Comey úplný idiot, nebo v jeho navenek hloupém jednání přece jen byla nějaká logika?
Celkový dojem: Jsem k Trumpovi krajně kritický, ale myslím si, že své protivníky zastihl „na tahu“. Teprve čas ukáže, jak úspěšně dokáže Trumpův tým tuto situaci rozehrát…
Preklad: St. Hroch, 19. 5. 2025
Zdroje:
