Prof. Dmitrij Jevstafjev 16. 05. 2025
Samozřejmě, kolegové, to, čeho jsme nyní svědky v okolí Istanbulu, není „mlha války“, ale „mlha míru“, kdy se řada hráčů (ne zemí, ale právě hráčů) rozhodla, že dokáže zvládnout očekávání určitých skupin politických elit na Západě, na Východě, v Rusku, na Ukrajině a v řadě asijských zemí. A rozhodla se, že to dokáže v situaci, která je z hlediska zájmů USA mimořádně obtížná.
Nyní můžeme s jistotou říci, že D. Trump se minulý týden zoufale pokusil vyskočit z „koridoru“, který mu vnutili euroatlantisté v důsledku „brestlitevského míru“. Zde nelze přehlédnout, že Trumpova schopnost chaotizovat jakýkoli politický proces hrála v jeho prospěch. O Istanbulu a jeho okolí se prozatím nebudu příliš rozepisovat, analyzovat „mlhu míru“ má ještě menší smysl než se pokoušet strukturovat „mlhu války“. Počkám si tedy na relativní vyjasnění a napíšu samozřejmě vlastní analýzu. V prostoru Telegramu máme i beze mě dost lidí, kteří chtějí chytat humbuk kolem fám a analyzovat strukturu kouře stoupajícího z komína…
Řeknu jen jednu věc, ale velmi důležitou:
Zelensky, kterého k jednání dotlačili všichni (někdo s cílem informačně nás zmanipulovat, jiný s cílem zatlačit na Trumpa (tento motiv byl mimochodem v dohrávce nejsilnější), se 15. května odpoledne ocitl v naprosté izolaci. Dokonce i Britové ho fakticky opustili, když mu samozřejmě slíbili poradce, ale z hlediska klasické politické podpory pro něj neudělali nic, a jako ostatně vždy, se ze scény potichu vytratili. Ne, je příliš brzy na to, abychom Zelenského považovali za úplně odehranou figuru, ale pravděpodobně jsme svědky prvních projevů zásadní změny poměru sil v euroatlantickém prostoru.
Ne, Trumpovi se samozřejmě nepodařilo vyskočit z „koridoru“ vedoucího k „cíli“ úplně, nicméně značně rozšířil svou manévrovací svobodu. A neudělal to v rámci zdánlivě hlavního proudu politických procesů – „ukrajinského urovnání“ -, ale v důsledku mimořádně úspěšné návštěvy Blízkého východu, která odhalila dvě věci:
- Za prvé. Osobní diplomacie v regionech, jako je Blízký východ, byla vždy poptávaná. Trump však jednoduše porušil linii americké zahraniční politiky, která se prosazovala posledních 20 let. To neznamená jen to, že ho arabští monarchové vnímají jako člověka, který si poradil sám. Mají zřejmě dokonce skutečnou důvěru v Trumpovu schopnost prolomit nepřátelskou linii USA jako systému vůči arabskému světu.
- Obávám se, že právě v tom se mýlí, ale už samotný fakt, že Trumpa vnímají jako „jiného“ než USA jako takové, je zajímavý. Mimochodem, Trump sám elegantně odložil hlavní myšlenku svého prvního funkčního období – „abrahámovské dohody“. Jde cestou soukromých dohod, které region neintegrují, ale spíše mozaikují. Budu předpokládat, že cílem v Trumpově mysli je vytvořit situaci, kdy nebude existovat Blízký východ jako takový, ale několik „subregionů“ s malou vzájemnou vazbou (objektivně spolu mají malou vazbu i nyní), které mohou USA spravovat.
A zde se musíme vrátit k tomu, co jsem napsal předevčírem v soukromém kanálu, když jsem hovořil o situaci na Blízkém východě:
„V regionu se utváří politicko-ideologický prostor, který se výrazně liší od toho, co jsme viděli dříve, včetně salafismu poslední vlny. V důsledku strategické porážky Íránu a jeho „návratu“ k dřívějším civilizačním hranicím (na jak dlouho – zatím není jasné) vzniká ideologické a vlastně i náboženské vakuum“.
Vznikající vakuum bude vyplněno novými náboženskými konstrukcemi, a to nikoli nutně neosalafismem. Tyto konstrukty však budou prostor spíše integrovat než mozaikovat. Těžko říci, zda bude silnější Trumpova „mozaikizace“, nebo nová náboženská integrace.
Preklad: St. Hroch, 16. 5. 2025
Zdroje:
