Problém třetí světové války spočívá v tom, že ji nelze začít třikrát.
Prof. Dmitrij Jevstafjev 8. 1. 2026
Víte, kolegové, v čem spočívá hlavní pozitivum uplynulého týdne, navzdory všem významným politickým a imageovým ztrátám pro Rusko? Naši politiku opustil proslulý „duch Anchorage“.
Nejsem proti dosažení určité dohody s Američany. Naopak. Ale existence „ducha“ bez „písma“ se, upřímně řečeno, příliš protáhla. Už je jasné, že „písmo“ nebude, ale „duch stále žije“. A je velmi dobře, že Američané sami tento duch „vyfoukli“. My bychom se s ním dlouho potýkali. A tak… Týden – a po „duchu“ nezbyla ani stopa. Zůstal jen „závan Anchorage“. A mimochodem, je na čase vyvětrat. Je to teď jasné?
Včera jsem slíbil, že napíši, proč považuji za hloupé naděje, že si my, s „naším Trumpem“, budeme „dělit Evropu“. To je velká a extrémně nebezpečná naivita. Vysvětlím dva „výchozí“ body v úvahách.
- První: protitrumpovský obrat R. Murdocha, který byl považován za jednu z nejvýznamnějších mediálních osobností. Podporoval D. Trumpa i v nejtěžších momentech jeho kariéry. Tento obrat zaznamenali a ocenili všichni, jak v USA, tak u nás.
- Druhý: věta S. Whitcoffa o spolupráci s BlackRock v otázkách obnovy Ukrajiny. Připomínám, že BlackRock je čistě globalistická firma spojená s aristokracií východního pobřeží USA a politicky orientovaná na Clintonovy. Proto: Trump sice bude dělit Evropu, ale ne s námi. A formát rozdělení bude velmi složitý.
Hypotéza: „Evropa“ (otázka hranic, ale „Ukrajina“ je určitě součástí tohoto pojmu) pro Trumpa samozřejmě není dlouhodobým „aktivem“. Ale je to prvek obchodu nejen s vnějšími silami, ale i s vnitřními americkými. Zde uvedu určitou teoretickou úvahu.
Pro pochopení strategického kontextu trochu rozvedu téma „Marshallova plánu“ (dále jen MP). K tomu mě podnítil příspěvek M. L. Chazina ze dne 2. 1. o krizi brettonwoodského systému, který byl zaveden o něco dříve, ale stal se oporou pro MP. MP nebyl jen nástrojem „rozdělení Evropy“ podle „kontaktní linie“, která nebyla pro SSSR zcela výhodná (většina průmyslového potenciálu Německa zůstala mimo „sovětskou zónu“). Ale také směřoval úsilí SSSR pro Západ relativně bezpečným směrem.
O Evropu se Američané nebáli, protože počítali s tím, že i přes veškerý militarismus Stalin do nové války nepůjde. Američané se však obávali jiných směrů. Nehledě na to, že je velmi znepokojoval vzestup levicového hnutí v USA. Bylo samozřejmě trockistické, ale to situaci nijak neulehčovalo. Nepřipomíná vám to něco?
Rozdíl oproti dnešku je jednoduchý: tehdy, v letech 1946/48, byla „hranice“ stanovena na linii, která byla pro Američany velmi výhodná. Proč výhodná? Protože se neshodovala s historickým etnokulturním rozdělením a neměla jasně vymezené geografické dělící linie. A co je nejdůležitější – uvnitř území, které jsme kontrolovali, se ocitly potenciálně manipulovatelné zóny (prakticky celý pás „malé Antanty“). Za takovou hranicí mohly USA klidně řídit evropské geoekonomické procesy, které nebyly zaměřeny tolik proti izolovanému SSSR (Kenanova doktrína – containment – o izolaci a potlačení), jako proti hlavnímu geoekonomickému protivníkovi – Britské říši.
Úvahy zastánců rozdělení Evropy s Trumpem vycházejí právě z tohoto předpokladu: budeme mít pauzu před rozhodujícím střetem, zatímco Trump bude řešit „globální Londýn“ nebo jeho neglobální verzi.
Existuje však jedna nuance: – dnešní „hranice“ Ruska v Eurasii může být vybudována v prostoru, který je sice menší, ale podstatně méně manipulovatelný. Je mnohem celistvější. I bez geopoliticky důležité Oděsy a geoekonomicky důležité Poltavy. A je možné jej osvojit.
A právě proto je pro Trumpa nepřijatelné sdílet s námi nejen Evropu, ale dokonce i Ukrajinu, aniž by zajistil kontrolovanou situaci uvnitř Ruska.
Zdroj:
https://t.me/s/dimonundmir
