Prof. Dmitrij Jevstafjev 13. 1. 2026
Víte, kolegové, i já jsem překvapen rychlostí, s jakou se Evropané začínají sjednocovat ohledně Grónska.
Ne, samozřejmě, mají to „v krvi“: obětovat bezbrannou závislou entitu, aby si zajistili příznivé chování velkého geopolitického dravce. Nechci dělat žádné radikální srovnání, ale Trumpova politika „uklidnění“ Grónskem mi nejvíce připomíná politiku Velké Británie a Francie při uklidňování Hitlera Československem. Nevidím nic překvapivého v tom, že evropským politikům může přijít na mysl schéma „Grónsko výměnou za Ukrajinu“.
O tomto schématu jsem dokonce včera psal na soukromém kanálu. Ano, je to „nový Mnichov“. Evropa v současné době v zásadě hledá varianty „nového Mnichova“, aby nasměrovala Trumpovu energii bezpečným směrem.
Ale je tu jedna nuance:
- v logice racionální geopolitiky, kterou jsem popsal, by evropští euroatlantisté měli násilně upustit od dalšího prosazování „ukrajinského projektu“ a vytvořit koalici na ochranu Grónska. Obě „aktiva“ jsou pro euroglobalisty důležitá, ale vzdání se Grónska znamená vzdání se Kanady a zřejmě i řady dalších územních aktiv (pravděpodobně Azorské ostrovy a v další fázi Island a Gibraltar, o čemž jsem také psal). A to znamená úplný rozpad Euroatlantiku, bez něhož jsou současné evropské elity nejen „nikým“, ale také „ničím“. To je úplná strategická prohra, zatímco v případě Ukrajiny jim hrozí pouze „fixace ztrát“. I „Londýn“, který není globální a je méně závislý na pozicích v Evropě, v takové situaci vážně ztratí na geopolitických a geoekonomických možnostech. A to nemluvě o tom, že Trump se definitivně ujistí ve své vůli dělat s Evropou, co se mu zlíbí.
Opravdu evropské elity nechápou strategické důsledky uklidnění Trumpa Dánskem? Lze předpokládat, že to vše se děje na základě přirozené evropské rusofobie, ale všimněme si, že právě teď zástupci evropských elit stále více hovoří o nutnosti „zmrazit“ konflikt na Ukrajině územními ústupky, dokud není pozdě. To znamená, že rusofobie má své meze. Spíše se jedná o pokus o mnohasměrnou geopolitickou hru v nejisté situaci.
Je třeba si uvědomit, že „Mnichov“ je model dočasného „vypuštění geopolitické páry“. To chápou všichni účastníci „spiknutí“ – zde nikdo nikdy nemá žádné iluze.
Ale je tu opět nuance:
„Mnichov“ se realizuje nejen „na úkor někoho“, ale také „kvůli něčemu“.
A také „proti někomu“.
Proto je pro nás zásadně důležité pochopit, proti komu přesně…
Nápověda: – proti nám – proti Rusku!!
Výměnu „Grónska“ za intervenci USA v Íránu připouštím, i když s obtížemi. V takové výměně by mohli hrát roli Britové, ale ne Evropané. A ne v této fázi, kdy se Trump upřímně „nabral odvahy“.
Mimochodem, doufám, že všichni chápeme, že Trumpův útok proti Íránu (bez ohledu na naše hodnocení íránského režimu) vyvolá takový „průvan“, že „vůně Anchorage“ z naší politiky definitivně vyprchá?
Jen se tak ptám…
Na doporučení čtenářů uvedu krátkou citaci z příspěvku 10.01 v soukromém kanálu, kde rozebírám, co je to „vysavač Marshallova plánu“ naopak:
„USA chtějí vytvořit situaci relativní otevřenosti a jakoby neutrality ukrajinské ekonomiky, aby pod svou kontrolou čerpaly zdroje z Ruska, přičemž předem politicky legalizují konfiskaci ruských aktiv… To bude ekvivalentní uznání práva Kyjeva na kontribuci. Stanovení pevné hranice (i když v nevýhodné prostorové variantě) povede k rozpadu tohoto modelu. Vznikne nutnost „rozdělení“ zbytků Ukrajiny… a přeformátování celé východní Evropy, ale na vlastní náklady“.
Pokud se nám podaří tento plán neutralizovat, bude to přímý vstup do krize likvidity v evropské části dolarového systému. Oni se toho bojí. O tom budu uvažovat zítra, pokud se opět nevyskytnou nějaké nepředvídatelné okolnosti.
Zdroj:
https://t.me/s/dimonundmir
„Od zítřka jsme Grónsko!“ – „To je mazaný!“
