Prof. Dmitrij Jevstafjev 6. 6. 2026
Další ročník Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra (PMEF) skončil. Začnu postřehem: Fórum bylo zjevně koncipováno jako příležitost k diskusi o návratu „k normálu“. To bylo zřetelně patrné z inscenovaných scén prvních dnů.
Kontext učinil z PMEF politický summit, a v jistém smyslu i vojensko-politický. To bylo velmi citelné na plenárním zasedání. Výsledek se projevil jako obsahově neucelený. To je problém: SPIEF i přes všechny náklady fixoval určitou celostátní linii vývoje. Nyní nefixoval téměř nic. Politicko-ekonomický mainstream se rozpadl, a to znamená, že se rozpadá i konsensus elit. Bohužel, z letošního Fóra si nezapamatujeme to, co se na něm odehrálo, byť i negativní, ale ten kontext, chcete-li, geopolitické pozadí, v němž se konalo.
A celkově je na takových akcích hlavní ne to, co bylo řečeno, ani to, kolik toho bylo slyšet. Ale jak bude to, co bylo slyšeno, interpretováno.
Výsledky fóra interpretuji jako prohlášení o neochotě ke změnám. Nechci říci, že do pondělí na fórum všichni zapomenou. Ale nezapíše se do paměti jako osudové.
A to je také jistým odrazem „podstaty doby“: Rusko se zatím nedokázalo dostat do nové historické éry. „Krymský impuls“ nestačil. Strukturální archaismus táhl zemi zpět, samozřejmě ne do „svatých 90. let“, ale do „sytých nulových let“. Rusko se zatím drží prsty SVO na prahu nové historické éry, ale už nemá sílu skočit dovnitř historického procesu. A to je to, čemu se říká „síla věcí“. A nový „impuls“ pro skok nemusí být jen pozitivní.
Ale byla tu jedna otázka, která upoutala můj zájem. Jedná se o téma zahájení „nového investičního cyklu“ v Rusku. Na pozadí obecného tónu prohlášení „všechno je v pořádku, nic není třeba měnit“ vypadá naprosto jako „cizí zub“. Zahájení nového investičního cyklu vlastně znamená rozbití starého modelu ekonomického růstu, tedy rozloučení se stabilitou – i v té nejšetrnější variantě. Nebo zase něčemu nerozumím…
Ach ano, úplně jsem zapomněl: zapamatovala se mi také obsahově brilantní a hlavně formálně hluboce inteligentní diskuse mezi A. Čadaevem a panem Minčenko. To je samozřejmě vtip, v němž je ovšem podíl vtipu velmi malý. „Diskuse“ naznačila zajímavé rozvodí mezi zástupci občanské společnosti a těmi, kteří byli buď jmenováni, nebo se jmenovali sami s cílem proměnit tuto občanskou společnost v hierarchicky řízenou strukturu, kterou je třeba jakoby „zabudovat“ do „vertikály moci“ jako dodatečnou „berličku“ problematické konstrukce. Troufám si říci, že otázka, kterou fakticky položil A. Čadaev: „A kdo jsi ty?“, se stane jednou z klíčových v Rusku v nejbližší budoucnosti. Což je také symbolem doby.
Při sledování kontextu Fóra mě napadla jedna myšlenka: co je to „Fukididova past“ po rusku? Vidím to takto:
Rusko nesměřuje k eskalaci konfliktu na Ukrajině a přechodu k válce „íránského typu“, protože se domnívá, že by to vyprovokovalo Západ k urychlení začátku „velké evropské války“. Na ni není Rusko připraveno, a proto dělá ústupky, aby odložilo začátek této války.
Odkládání války však není nutné kvůli přípravě na ni, ale proto, aby ve společnosti a uvnitř samotné elity zůstala naděje, že k válce nedojde a že bude možné se vrátit k dřívější „normálnosti“.
Západ to vnímá jako projev vnitřní slabosti vlády, což ve skutečnosti jen urychluje přípravy na válku a vytváří možnost jejího vypuknutí v okamžiku, kdy bude Západ považovat naši situační slabost za strategickou.
Odkládáním konfliktu jej ve skutečnosti přibližujeme.
Zdroj:
https://t.me/dimonundmir
Pridaj komentár