Ukronáckové podpálili další pravoslavný chrám v Rusku.
Prof.Dmitrij Jevstafjev 26. 04. 2025
Ilustračné obrázky: zdroj
Ukrajinský dron podpálil chrám „Nový Jeruzalém“ v ruské Bělgorodské oblasti a jeho představený, otec Theodor k tomu krátce před útokem řekl: „ – Nyní se v Malorossii odehrává bratrovražda,“ – říká biskup. – A náš klášter se, myslím, z nějakého důvodu zrodil v pohraničí. Stále sem přichází mnoho poutníků z Ukrajiny, všichni prosí o mír ve své zemi a chápou, že jsme bratři. A toto Spasitelovo město se staví z peněz lidu, je to vůle lidu a Boha a my všichni jsme jen vykonavatelé této vůle“.
Náhodný incident? Ani náhodou! Je to zuřivý útok satanových příznivců ze západního světa. Podívejme se na další aktuální události.
O teroristickém útoku v Balašiše – jen krátce…
Ošklivý je to příběh. Velmi ošklivý.
V okrajové čtvrti ruské metropole v pátek vyhodili do vzduchu dalšího vysokého ruského armádního generála. Byl jím genpor. Moskalyk, zástupce náčelníka Hlavní operativní správy genštábu ruské armády, tedy místa, odkud se plánují všechny operace armády RF.
Příběh je to ošklivý nejen proto, že není první ani druhý.
Je ošklivý proto, že, jak se obávám, s ním nikdo nic neudělá. Za měsíc se na to zapomene. A všechno se vrátí do starých kolejí. Až do příště…
Až na „chochly“*). Ti si dobře pamatují, kde a jak se co dělá.
Tady se zastavím. Z osobní zkušenosti se dá něco vyprávět. Ale mělo by to být, pokud se rozhodnu vyprávět, bez emocí a jen s vědomím, že se dá něco změnit.
A já toto pochopení bohužel zatím nemám. Nevidím žádnou touhu něco měnit – proto si dám pauzu.
Je to hnusný příběh…
Jak jsem slíbil, kolegyně a kolegové, dávám si přestávku na téma teroristického útoku v Balašiše. Je to ošklivý příběh. Je zde jasná časová synchronizace s návštěvou Whitkoffa, a to je signál ruským elitám, že bez zohlednění zájmů určitých skupin v Kyjevě (a jejich protějšků v Londýně) bude válka pokračovat, a to i v případě nějaké dohody se Spojenými státy. A Kyjev a jeho přátelé k tomu mají možnosti.
Návštěva S. Whitkoffa v Moskvě zanechala mimořádně zvláštní dojem. Krátký pocit: Whitkoff přišel s některými novými návrhy (ve srovnání s Trumpovým „plánem“), které byly považovány za „nefundované“, ale hodné pozornosti. Přijetí je sice zdvořilé, ale mnohem chladnější než v předchozích dvou případech.
Důvody, proč můj „dvojitý“ příspěvek vyšel v sobotu, a ne v pátek, jsou prozaické. Byl jsem na cestách. No, byla tu ještě jedna okolnost…
Věřím, že jednání mělo výsledek. Jinak si těžko vysvětluji dvojí a formou spíše hysterickou reakci ukrajinské strany (nejprve na úrovni mluvčího MZV „testovala vody“, a pak Zelenského osobně), která odmítla Trumpův ‚plán‘, který oficiálně (a myslím, že i ne oficiálně) nebyl s Moskvou dohodnut ani „v návrhu“. Pokud tomu rozumím, mimochodem, Kyjev se ostrým způsobem distancoval od toho, na čem se dohodl Trumpův tým (Rubio) a část Evropanů. A co měli Evropané v Kyjevě prodat.
Celkový pocit: Moskva dala zcela jasně najevo, že „míč“ v ukrajinské otázce je na straně Washingtonu (nikoli Kyjeva nebo Bruselu) a že vlastně hlavním úkolem Trumpa je dokázat, že Amerika je schopna spravovat svou sféru vlivu, ale hlavně (a to bylo podle mě pro Trumpa to nejurážlivější, kvůli čemu se dopálil): nad svým systémem vlády.
To pro Trumpa, zdá se, bylo obrovským překvapením. On se skutečně domnívá, že jeho moc nad USA a euroatlantikou by měla být jeho protějšky brána jako jakýsi neoddiskutovatelný fakt. O to víc bylo frustrující slyšet některé náznaky otázek z Moskvy, s níž – jak jsem již mnohokrát řekl – Trump zpočátku vnímal vztahy jako snadný cíl, snadný úkol. Základním pocitem z Whitkoffovy návštěvy byla rostoucí divergence v jazyce, který vyjednavači používali. To znamená, že nejprve mluvili o jedné věci, ale různými jazyky, pak mluvili o různých věcech (my – o Ukrajině, USA – o Íránu), ale stejným jazykem. Nyní hovoří o různých věcech v různých jazycích.
Krach Moskvou iniciovaného velikonočního příměří Trumpově administrativě jasně prokázal, že diplomatické řešení ukrajinské krize možné není. Jedním z dokladů toho, že si to Moskva uvědomuje, je zřízení zvláštní skupiny vojsk „Kursk“, oznámené prakticky souběžně s oznámením o vyčištění všech obydlených míst Kurské oblasti od nepřátelských vojsk…
Je tu však ještě jedna nuance: souběžně s „vypařováním euforie“ z Trumpových příležitostí je patrný ještě jeden proces: nejen „oteplování“ nálad v ukrajinské společnosti, jak někteří tvrdí. Ze strany Evropanů se objevují náznaky, že jsou připraveni stát se stabilizační součástí „mírového procesu“. A co je důležité, nejsou to náznaky pro nás. Jsou to náznaky pro Trumpa, nikoliv zatím pro nás.
Většina rozumné části Evropanů si již uvědomuje, že s námi mír neuzavřou (nemyslím si, že by někdo uvažoval o „porážce Ruska“). Evropa si však zatím neuvědomuje, že velké ústupky v bezpečnostní oblasti (tuším, že zcela ve formátu „Lavrovova ultimáta“ z prosince 2021) a v postsovětské Eurasii se stanou rozhodujícími pro přežití, pokud se rozsáhlá hospodářská krize stane skutečností. A vypadá to, že se tak stane
Ale ve skutečnosti je hlavní událostí minulého týdne pokus o zatčení federální soudkyně Hannah Duganové. Proč Cash Patel příspěvek smazal, nechápu, situace už byla veřejná a soudkyni nemůžete jen tak pustit. Je jasné, že ji do vězení nezavřou, ale tah je to razantní, Trumpův tým se vlastně vydal cestou zastrašování „nedotknutelných“. Trump teď bude muset „bojovat“, neboť takový krok je formálním vyhlášením války. Nebude moci udělat to, co udělal s cly (odvolat je a říci, že to byl záměr). Je to příliš ikonický příběh jak pro jeho odpůrce, tak pro jeho spojence…
*) „chochol“ – v Rusku hanlivé označení pro Ukrajince.
Preklad: St. Hroch, 26. 4. 2025
Zdroje:
