Nic překvapivého.
Prof.Dmitrij Jevstafjev 24. 04. 2025
Není nic překvapivého na tom, že nejdůležitějším prvkem v příběhu „velikonočního příměří“ nebylo příměří samotné, ale „afterparty“ ráno 21. dubna v Moskvě a vrchol informační manipulace 22. dubna. Skutečné zrušení schůzky v Londýně 23. dubna mě už nepřekvapilo a na hysterii a náznaky hrozeb ze strany mediálních předáků ruské „partaje míru“ jsme si snad už všichni zvykli. Zvláště když čím dál tím více sekerničí. Mám pochopení pro to, co to bylo a proč se potom začalo „mávat pěstmi“. Ale situace, která se vyvinula 19.-23.4., by měla být předmětem seriózní analýzy.
Pokud je konflikt na Blízkém východě uznán za nevyhnutelný, je pro USA rozhodující politická a operační pauza v tzv. ukrajinském směru. I kdyby to mělo být jen dočasné zmrazení. Trump potřebuje, aby Evropané „dozráli“ ke konečnému poznání, že pouze Trumpovy USA je mohou dostat ze situace, která hrozí hlubokou systémovou porážkou.
Není to Ukrajina, co Trump nyní potřebuje. Proto tak snadno snižuje výši kompenzací ze strany Kyjeva za dodanou pomoc. I 50 miliard „čistých“ peněz je tam problematické vzít. Potřebuje zcela neutralizovat pokusy amerických atlantistů využít Evropu jako organizační a politickou základnu pro pomstu tím, že si Evropané uvědomí bezvýchodnost svého postavení.
Z tohoto hlediska jsou oprávněné Trumpovy pokusy „hrát na obě strany“, když má proukrajinského Keitha Kellogga, který se mu snaží (a zjevně ne neúspěšně) podruhé (ne-li potřetí) „prodat“ Ukrajinu jako výhodu, a zároveň Stevena Whitkoffa, lichometníka, který polil sladkou šťávou půlku Moskvy. Trump si je dobře vědom toho, co se na Blízkém východě skutečně děje. A hlavně to, že tam teď vlastně probíhají dva, možná tři „americké“ projekty (nejzajímavější posuny se odehrávají na téma „Židé pro Krista“ – o tom jsme si povídali s přemýšlivým Stanislavem Nikolajevičem Tarasovem na SolovjovLive o Velikonoční neděli), ale žádný z těchto projektů teď není dominantní.
Zde je krátká citace ze včerejšího příspěvku v soukromém kanálu, kde hovořím o „uzlech“, v nichž by smrt papeže Františka mohla vést k zásadním změnám:
„Velká Levanta. … Vytvořit „balík“ bez Vatikánu je nyní prostě nemožné. …. Pro nás je důležité, že hlavním protivníkem Vatikánu v tomto projektu je Londýn a jeho královsko-aristokratická část. Kde také může dojít ke změnám.“
Konkrétně v „ústředním“ projektu na Blízkém východě – „Baldwinské království“ proti nové „Osmanské říši“ – se právě nyní lze obejít bez USA vůbec.
A Trump si to prostě nemůže dovolit. Proto se o to Whitkoff snaží. Dvojsmyslnost a pokrytectví? Kdy byla geopolitika, a zejména anglosaská geopolitika, jiná? Ale jde také o naši schopnost v určitém okamžiku prostě odejít od stolu. Základním přesvědčením, o které se americká politika opírá, je, že udělali to nejdůležitější: posadili nás k jednacímu stolu. A my teď nemáme sílu od toho stolu odejít.
Trump chce vstoupit do stavu příměří nejen z pozice síly, ale ve skutečnosti anulovat ústupky učiněné Rusku. Už jen to vysvětluje návrat „agendy“ do prosince 2024 s návratem otázky převedení Záporožské jaderné elektrárny pod kontrolu USA a území kolem ní pod mezinárodní kontrolu, ve skutečnosti – britsko-francouzsko-ukrajinskou.
Ano, samozřejmě, WSJ (a ostatně ani Financial Times) nejsou platformou nakloněnou Trumpovi, ale v tomto případě není pochyb o tom, že jeho podhozená informace o podmínkách nového ultimáta Moskvě odráží možnosti, které se v Bílém domě skutečně projednávají.
A závěr je zde nesmírně jednoduchý: Trumpovou ideální variantou ve vztazích s námi je prozatím zmrazení, a to i bez toho, aby usiloval o dlouhodobé příměří. Ještě více to zhorším: Trump potřebuje PR tady a teď a náš tlak na Íránce. A pak se na nás prostě „vykašle“. Není to chytrý plán, ale je zcela v jeho duchu. A ve Spojených státech nepochybují o tom, že se jim podaří „utopit Moskvu“ a utopit ji v elegii slávy a slibů.
Trump bojuje s „Ligou břečťanu“*), věří, že má velkou moc a někde najde díru. Má však zdroje, které by mu umožnily vést nejméně čtyři války současně na čtyřech frontách – dvou vnitropolitických a dvou zahraničněpolitických?
Na to odpovídám záporně.
Širší souvislosti
Pokud jde o zhoršení situace v Džammú a Kašmíru, kolegové, dejte mi prosím pár dní. Už jsem vás upozornil, že je to velmi náročný týden, ale snažím se dodržet plán a rytmus. Ohledně situace s Indií a Pákistánem – je toho příliš mnoho nejasného. Co lze rozhodně vyloučit, jsou „excesy pachatelů“ a „přehnaná reakce“ na indické straně. Pákistán se chová zcela pasivně – mám pocit, že pro Islámábád je vše, co se děje, naprostým překvapením. A to rozhodně není v zájmu Američanů, zejména proto, že na tomto „hřišti“ nikdy nehráli nijak zvlášť tvrdě. V rámci bonusu za nabitý týden budu mít naprosto konspirační teorie, a to v soukromém kanálu prakticky v jedné linii. Ale budete si muset počkat minimálně do soboty, abyste pochopili, o co jde.
A ještě osobní poznámka: samozřejmě se někdo musel pokusit dostat Indy z jejich komfortní zóny. Oni – a nikdo jiný – se ujali místa „mazané opice“. Ale moje volba zněla: „ne tam, ne tak a ne ti“ – to jest – úplně vedle.
Nemohu říci, že bych si byl hned jistý, že se jednání v Londýně 23. 4. 2025 neuskuteční. Navíc byla možná i po oficiálním oznámení, že se Rubio nezúčastní. Jinou věcí je, že v noci z 22. 4. na 23. 4. bylo jasné, že nebude ani „ultimátum“, ani seriózní dokument, o který by se dal opřít další tlak na Moskvu. Bylo možné pouze uspořádat jakousi PR akci, ale zde si euroatlantisté rozhodně neuvědomili, s kým mají tu čest. Jednou je možné pokusit se nasadit proti Trumpovi určitý PR vektor. A euroatlantisté to již udělali, když Zelenského poprvé označili za předáka euroatlantiků v konfrontaci s Trumpem (s ohledem na výchozí situaci, která začala ve Washingtonu). Tehdy to byl silný tah. Ale podruhé už se to nepodaří, aby se uspořádala mizanscéna, do níž jsou zapojeni Američané, a pak se situace otočila proti nim.
Zelenskému je jedno, proti komu bude použit, hlavní je tribuna pro obnovení jeho mezinárodního statusu a PR potenciálu.
On létá po PR prostoru jako děravý balónek, a je nepředvídatelný, a je otázka, koho zasáhne na cestě ven, protože ten „balónek“ má v rukou špínu, která je podstatně brizantnější než Watergate a Írán-Kontras dohromady.
V tomto případě je důležité něco jiného: M. Rubio byl první, kdo z tématu veřejně vyskočil. A v euroatlantických kruzích se na něj sázelo zejména jako na zcela „svého“. To znamená, že uvnitř Trumpovy administrativy panuje – navzdory Kellogovu vlivu – jisté pochopení, že jakákoli „schematóza“ (což je právě schematóza v našem, ruském, smyslu slova), pokud je možná, nyní možná není.
Proč si myslím, že poslední 3-4 dny je třeba studovat jak z politologické stránky, tak z hlediska faktorů tvořících mediální obraz? Tím nechci říci, že „vše bylo odhaleno“. Ne, dnešní mediálně-politická situace je mnohem složitější konstrukcí. Nyní však přesně chápeme nejbolavější místa současného Západu a jejich vzájemné souvislosti. Zjednodušeně řečeno: nyní lépe víme, kam a co tlačit. Jedinou otázkou je kvalita vykonavatelů na naší straně.
Můžeme zcela jasně říci: Zelensky a koalice euroatlantistů, která za ním stojí, vystupují proti Trumpovi z pozice síly. A nejedná se o žádné „strašení“ nebo pokus o „konečný útok“. Je tam naprostá jistota, že stačí jen trochu „vydržet“, a to zjevně ne čtyři roky nebo dokonce dva… Hypotézy mohou být různé, ale myslím, že je to dáno tím, že Blízký východ, pro Trumpa z hlediska jeho perspektivních staveb velmi kritický, bude brzy „podpálen“. A výměnou za podporu amerických pozic a zájmů bude Trump muset zachovat, byť ve sníženém objemu, podporu Kyjevu.
A co je pravděpodobně velmi důležité pro evropské záležitosti – omezení podpory „trumpovcům“ v Evropě. Pro mě na takovém schématu není nic překvapivého. Čistě obchodní schéma, vlastně velmi typické pro „londýnský mainstream“, a tím spíše pro „stranu chaosu“ s jejími zvláštními konexemi v klíčových regionech.
*)Liga břečťanu – Sdružení osmi prestižních soukromých vzdělávacích institucí na severovýchodě Spojených států. Zahrnuje Brownovu univerzitu, Harvardovu univerzitu, Yaleovu univerzitu, Kolumbijskou univerzitu, Cornellovu univerzitu, Pensylvánskou univerzitu, Princetonskou univerzitu a Dartmouth College.
Preklad: St. Hroch, 24. 4. 2025
Zdroje:
