Jednoznačný úspěch USA – aneb co přinesl summit NATO ve Vilniusu

Rastislav Iščenko
 
Politický analytik Rostislav Iščenko byl hostem autorského pořadu Dmitrije Kulikova na tv.kanálu „Solovjev LIVE“ a tématem besedy byl summit NATO a jeho předběžné výsledky, a dochází k pozoruhodným závěrům. Uvádím svůj překlad zkrácený o rozšířené dotazy a vsuvky hostitelovy (pozn.překl.)
 
Jak vidíš výsledky summitu? Včera drama a dokonce ukrajinská tragédie, dnes mělo být rozdávání uklidňujících bonbónků, otírání slzí, ohňostroje a dortíky s čajem … ačkoli si myslím, že posledně zmíněné nezafungují…
 
Víš, mě uspokojil první den, zatímco na druhý den tam byla naplánována jen objetí, loučení, nějaká soukromá setkání typu výboru Ukrajina-NATO. Už dnes ráno jsem řekl, že my dnes jsme, bohužel, natolik uvázli v ukrajinocentrizmu, že dokonce i summit NATO hodnotíme dle toho, zda Ukrajině kostičku dali nebo ne. Inu, nedali, a to je dobře. Na druhé straně bych ale tento summit nenazval nějak zvlášť neúspěšný pro USA. Naopak! Pro Zelenského je to jistě propadák, ale pro USA byl úspěšný a já si dokonce nevzpomínám na podobně úspěšný (pro USA) summit v posledních letech. Podařilo se jim konsolidovat partnery ve všech otázkách, přesvědčit je, že k přijetí Ukrajiny stačí už jen jedno setkání – až se jim to bude hodit. Aktuálně tam Ukrajinu nepotřebují, protože si nepřejí válčit s Ruskem, a vstup Ukrajiny do paktu by byl zaručený důvod k válce. Oni si ve Vilniusu úplně uvolnili ruce pro jakýkoli manévr – pro Ukrajince mohou stále vykládat, že ano, ale „až po válce“ – nejdřív válku vyhrajte. Navíc si uvolnili ruce pro volné počínání v Pacifiku proti Číně – v závěrečné deklaraci je angažmá NATO v té oblasti zakotveno. A nejde ani o vojenské angažmá tam, ale pro Čínu nebezpečí evropských sankcí. Její ekonomika není v nejlepší kondici a dosud se úplně nevzpamatovala z postkovidové krize a její největší slabinou je vysoká závislost na amerických a evropských trzích – to je cca miliardový, zatím stále solventní, trh. A nakonec potěšitelná maličkost – vyřešení problémů se vstupem Švédska do NATO, za což Erdoganovi nedali nic, kromě snad informačního bonbónu. Protože mís to už zaplacených nových F-35 jim dali staré F-16, jimiž si oni jen rozšířili stávající park těchto letadel. No, a ještě, kolikátý už slib odblokování jejich vstupu do EU – které lze kdykoli opět zablokovat. Protože nejen EU nechce vidět Turecko ve svých řadách, ale ani Turecku se příliš nechce (problémů mnoho a bonusy prakticky řádné) – při dnešní, stavu ekonomiky EU. Jediné, co může poněkud ulehčit život Turkům je prohlášení, že budou z Turecka sejmuty ekonomické sankce. Tolik výměnou za souhlas se vstupem Švédska do NATO.
 
Jak já to chápu, teď mohou Švédové z Koránu stavět vatry a vrátit to vše zpět bude velmi složité, což je špatné mj. i pro nás. My jsme dosud v Baltu měli dost složitou situaci, nicméně byly tam neutrální Švédsko a Finsko, což poskytovalo naší Baltské flotile aspoň nějaké manévrovací možnosti. Teď takové možnosti nejsou v zásadě. Naše flotila je ještě před válkou blokována, a to v Kronštadtu a Kaliningradu, odkud prakticky nelze vyplout bez obsazení Pobaltí, a ještě lépe jihu Finska. Teprve poté se může flotila plně rozvinout. Bez toho může jen střílet Kalibry.
 
Prakticky byl tento summit pro USA velmi úspěšný. Oni vyřešili problémy, s nimiž se párali po léta, zcela zkonsolidovali tu natovskou sešlost, a zaplatili za to tím, čím už zaplatili dávno – Ukrajinou! Ale Ukrajinu oni přece odepsali už v roce 2014. Kdyby ji totiž tehdy neodepsali a nepoštvali ji proti nám, usilovali by o mír a dělali z ní stabilnější stát. (Navíc se jim zřejmě podařilo převěsit na Evropany i finančí závazek spojený s financováním fungování nacistického státu, což dosud platili oni – pozn.překl.)
 
A to je jediné pozitivum, jež z toho všeho pro nás vyplývá: – že nám to poskytuje možnost od základu přehrát tuto situaci, protože máme čas a možnost úplně zlikvidovat Ukrajinu, úplně tam vyhrát válku a úplně rozdrtit její ozbrojené síly, a tím uvolnit svoje ozbrojené síly k přesunu z jižního křídla na severní, k vytvoření silného seskupení na západním směru proti Polsku a na severozápadním proti Finsku a Pobaltí. Což sice neodstraní naše problémy tam, ale značně je minimalizuje, protože, jak jsem už řekl, problémy naší flotily vyřeší okupace jihu Finska a Pobaltí, což lze provést poměrně rychle – zejména v Pobaltí. A poté jdou všechny nynější úspěchy USA do háje, protože jsou v podstatě politické, zatímco dnes se většina sporných otázek řeší na bojišti – což ostatně USA samy deklarovaly prohlášením, že chtějí dosáhnout vítězství na válečném poli. Takže demonstrativní odmítnutí jakékoli podpory Ukrajině nám dává šanci na ukončení ukrajinského tažení koncem tohoto a počátkem příštího roku, přeformátování našich ozbrojených sil a vytvoření situace na západě a severozápadě takovou, aby USA byly vstřícnější k nějakým konstruktivním jednáním o dislokaci infrastruktury NATO – o tom, co a kde bude rozmístěno, jak budou dislokovány armády států, které do NATO právě ´vstoupily, pravidla námořních flotil v Baltu. Tedy ozbrojeným tlakem – nikoli válkou – ale tlakem působit na protivníka, sejmout napětí a donutit protivníka k plnohodnotnému urovnání (nikoli příměří) rozporů ve vztazích s Ruskem. Netroufám si tvrdit, že nám to umožní všechny ty problémy vyřešit, protože přívrženci stupňování válečnických tendencí tam stále ještě jsou silní, nicméně šanci máme dobrou.