Jasná senzace: Summit BRICS nepodpoří Rusko

Andrej Perla   20230823
 
Summit BRICS se koná bez Vladimira Putina. Nebudou vyjadřovat podporu Rusku. K čemu je nám toto sdružení, co od summitu očekáváme, proč se radujeme z přijetí Turecka, Etiopie a dalších zemí do BRICS a mimochodem, co s tím má společného Evita? Dnes bude odhaleno mnoho skrytých významů…
 
Zatčení Putina, riziko rozkolu, všecko se rozpadne, zkrátka naprosté neštěstí a nutnost odsoudit tuto hroznou konstrukci, která nic neřeší a nic nemůže… Nakonec byl summit zahájen a překvapivě začíná přijímat rozhodnutí a rozpory jaksi viditelné nejsou, tak Západ vytáhl novou historku, že ve skutečnosti uvnitř BRICS hromada nespokojených, kteří se se Západem dohodli na zorganizování Mezinárodního trestního tribunálu k izolaci Putina …
 
Já… přece jen nezačnu Mezinárodním trestním tribunálem (ICC) a dokonce ani ne Putinem. Začnu tím, že jsem před pár dny chytil v televizi velmi dobrý americký film „Evita“ o manželce argentinského prezidenta Péróna, která se ve své zemi stala svědomím národa a modlou. Ona byla tváří národa, protože byla ženou velkého prezidenta, zemřela v pouhých 38 letech. Onen Juan Pérón svého času stvořil učení, které se nepřekvapivě nazývá „Pérónizmus“ a v protikladu k marxizmu, komunizmu a kapitalizmu měl Pérón za to, že jeho země Argentina nemusí být účastníkem žádného z tehdy existujících velkých bloků konfrontace. Psal se rok 1947, zrovna začínala studená válka, v roce 1948 vydal na, to své téma známou knížku, v níž psal, že lze vzít jen to nejlepší z každé z konkurenčních formací, a být skutečně nezávislým státem, který se stane centrem Latinské Ameriky. Centrem latinsko-amerického světa se Argentina nestala, ale přece jen se zachovala jako jeden z nejsilnějších států na zemi mezi nezávislými.
 
Proč je dnes u nás tak ceněna zkušenost dávného prezidenta Argentiny Péróna? Inu proto, že právě dnes BRICS projednává vstup Argentiny, vedle dalších významných zemí světa, do této organizace. Až k tomu dojde, tak zkratka BRICS ztratí smysl, protože společenství bude složeno už z podstatně většího počtu zemí. Už dnes BRICS kontroluje větší část světové ekonomiky než dříve slovutná G-7. Zítra se BRICS stane tváří většiny obyvatelstva planety, ekonomiky, kultury, ozbrojených sil a dokonce úzce pojatých financí planety Země.
 
Co se dnes na summitu BRICS děje? Tam se nekoná demonstrace obecné podpory Ruska a lásky k jeho politice. Když nám naši nectění partneři říkají, že přece BRICS nejsou spojenci Ruska, tak jen rozhodíme rukama a řekneme: – jistěže ne. A čí jsou to spojenci, táží se dále. A o to právě jde, že ničí. BRICS je ekonomické sdružení států, které chtějí hospodářskou, sociální, kulturní a vojenskou nezávislost na anglosasech a jejich satelitech a na jimi vytvořeném globálním finančním systému, ale i mezi sebou navzájem. Čína nechce být závislá na Brazílii, Indie nechce záviset na Rusku, atd. V tom je podstata – že toto sdružení bylo vytvořeno, k zajištění multipolarity, multivektornosti rozvoje, pestrosti lidského sociálního a jakéhokoli jiného řádu – dokonce i náboženského. Katolická Jižní Amerika se nebude podobat komunistické a taoistické Číně, ani pravoslavnému Rusku. Bude se podobat sama sobě, a přitom bude muset dostat spravedlivé podmínky exportu svého zboží a dovozu zboží cizího.
 
Jak se tak stalo, že se Jihoafrická republika stala jedním ze sloupů BRICS? Protože tato země po desetiletí byla v postavení příšerně utiskované polokolonie, kterou vinili z rasové segregace a dalších smrtelných hříchů, a to vše proto, aby z ní vytahovali lacino její zboží. Stejně, jako dostává Západ zboží z Vietnamu a z Indočíny vůbec, z Indonézie a dokonce i z Ruska, které právě nyní svádí na mezinárodní scéně boj o spravedlivé ceny za svůj export. Já se dost často v našich besedách obracím k jednomu takovému „cizímu agentovi“, nepříliš dobrému člověku ale velmi dobrému ekonomovi, který se jmenuje Movčan a žije v Londýně. Tento Movčan, který je uvědomělým nepřítelem a agitátorem proti Rusku, je nicméně férový ve své profesionální sféře a neúnavně lidem na Západě (nikoli nám) vysvětluje, že pokud by zítra Británie začala dostávat, například z Vietnamu, zboží za ceny, které by byly stanoveny, pokud by bylo vyrobeno v Británii, vypukne v Británii hlad a rozvrat. Hospodářský blahobyt Západu se drží výlučně na loupeži celého zbytku světa – loupeže, která se dnes ne vždy provádí ozbrojenou rukou – ačkoli v Nigeru právě vidíme otevřenou přípravu intervence Západu rukama na něm závislých afrických zemí. Na příkladu Libye jsme viděli, jak je kvůli ropě možné úplně rozbít kvetoucí zemi, která vám nic špatného neprovedla; na příkladu Sýrie, která by, nebýt vojenského zásahu Ruska, dopadla stejně. Západ nedělá nic jiného, než že si bere neuvěřitelně levně (skoro zadarmo) v zemích neschopných mu po zásluze odpovědět, a prodává u sebe dráž. A díky tomu si zachovává tak zvané vůdcovství.
 
Toto vůdcovství došlo ke svému přirozenému konci, když se ukázalo, že úhrnné bohatství a úhrnná ekonomika hlavního držitele přírodních zdrojů – Ruska a hlavní světové fabriky – Číny, ale i Indie, se stalo větším, než úhrnné bohatství kolonizátorů. Ještě by bylo dobré přitáhnout Japonsko z G-7 do přirozeného spolku … – ale to nejde, protože Japonsko je přece jen Američany okupovanou zemí.
 
Tak to se dnes děje. Tento proces je řádově důležitější než nároky nějakého soudu v Haagu k Putinovi, a řádově důležitější než čistě politická konfrontace mezi Ruskem a USA.