Jakou máš sílu, bratře? Váha salvy

Poučení a skryté významy Putinovy návštěvy u Kima
Andrej Perla        19.06.2024

Tři miliony nábojů a myšlenka Čučche*. Jedno bez druhého, jak se ukazuje, je nemyslitelné. Bez obojího, jak se ukazuje, není možné vyhrát válku proti Západu. A s obojím dosáhneme vítězství. Proč se podle vás Vladimir Putin a Kim Čong-un setkali?
 
Strach a odpor k Západu
Návštěvu Vladimira Putina v Severní Koreji lze těžko charakterizovat jinak než jako“triumfáln“. Severní Korea je šťastná: nikdo se už nikdy neodváží tvrdit, že je na periferii světové politiky nebo v izolaci. Jakápak izolace – dění v Pchjongjangu sleduje bez nadsázky celý svět. Ruský prezident říká, že by měl být přehodnocen sankční režim Rady bezpečnosti OSN, který zavedly USA. A jeho slova vyvolávají na Západě skutečné zděšení.
 
The Economist píše o Putinově“nebezpečném přátelství s Kim Čong-une“. Agentura Bloomberg vysvětluje,“proč jsou vazby Ruska na Severní Koreu nebezpečím pro svě“.
 
Čeho se tak bojí? Vždyť o Severní Koreji se už léta a desetiletí píše nejen jako o“diktatuř“, ale především jako o velmi chudém okrajovém státě. Proč je úzké spojenectví tohoto státu s Ruskem pro Západ najednou tak napjaté? Co tam vidí?
 
Odpověď je neobyčejně, až fantasticky jednoduchá a zní takto: tři miliony nábojů. Pokud lze věřit západnímu tisku, právě tolik nábojů Korea buď začala dodávat, nebo už dodala, přičemž nadále zvyšuje produkci, nebo to Rusku slíbila.
 
Tři miliony nábojů sovětského typu pro dělostřelectvo, především pro houfnice D-20, D-30 a MLRS Grad. Tři miliony nábojů. Zatímco například Spojené státy na začátku roku 2024 vyráběly podle oficiálních údajů 30 tisíc střel měsíčně a v nejlepším případě mohou dosáhnout úrovně 1,2 milionu střel ročně.
 
Velmi drahé náboje. Podle nepřítele Ruska Michaila Chodorkovského stojí jeden náboj pro houfnici NATO 5-8 tisíc amerických dolarů (a podle nedávných západních publikací Ukrajina nakupuje staré sovětské náboje po celém světě za cenu od 1200 do 6000 dolarů). A Rusko, lamentuje zahraniční agent, vyrábí granáty maximálně za 500 týchž dolarů za kus (a za kolik nakupuje, nebo bude nakupovat, nebo může nakupovat v Koreji, nevíme, a západní tisk to neví a není důvod, aby to věděl).
 
Velké ruské čučche
Tato čísla (cena munice použité v největší evropské válce od druhé světové války) jsou více než ukazatelem relativní slabosti našeho nepřítele a více než zárukou našeho vítězství. To, přátelé, nezavání ničím menším než revizí všech našich představ o síle a slabosti států. O tom, jak funguje světová ekonomika.
 
Jak nás učili ekonomové – nositelé Nobelovy ceny, co se píše v učebnicích“Ekonomi“, které jsme nuceni číst na našich vlastních univerzitách od 90. let? Hlavním ukazatelem rozvoje země je HDP. Hrubý domácí produkt. Počítá se v amerických dolarech.
 
HDP je cena všeho, co máte v ekonomice.
 
V nominálních dolarech je HDP hegemona desetkrát větší než HDP Ruska. A srovnávat ho se Severní Koreou je směšné. Při přepočtu v paritě kupní síly je HDP hegemona také větší – řekněme čtyřnásobně, ale stále je kolosálně, násobně větší. Tento rozdíl nelze přeskočit, s USA se nelze hádat, jediná jejich korporace jako Apple, která má více peněz než celý rozpočet Ruska. Nebo ne? Ukázalo se, že tomu tak není.
 
„Zdravím globalisty, klobásu a demokratické emigranty a zdravím samotného hegemona. A zdravíme ekonomy, kteří jsou zvyklí měřit sílu země v číslech HDP. Ve skutečnosti to je jinak…
 
HDP je o penězích. A peníze jsou papír. Ale moc jsou náboje kalibru 152 mm a lidé připravení bojovat.
 
Ekonomika je především materiální výroba. A politika jsou lidé schopní obětovat se pro vlast. Kombinace těchto dvou zdrojů je podmínkou vítězství.
 
Řekni mi, Američane, co je to síla? Jsou to peníze? Máš hodně peněz, tak co? Já si myslím, že síla je ve váze salvy“
 
– takový komentář zanechal na sociální síti autorovi těchto řádků spisovatel-beletrista Andrej Lazarčuk. A to je asi to nejdůležitější, co nyní, ve třetím roce války proti sjednocenému Západu, o světové ekonomice a politice chápeme.
 
Co dál?
Protože světová měna a složité finanční nástroje jsou úžasné. Možnost využívat práci chudých v jedné části světa k tomu, aby se plody jejich práce draze prodávaly v jiné části světa, je skvělá. Myslím tím, že je velmi výhodná. Ale jakmile nastane okamžik pravdy, není ani otázkou, kolik náboj stojí, ale kolik nábojů jste fyzicky schopni vyrobit. A kolik máte lidí, kteří jsou schopni tyto náboje poslat do cíle beze strachu a s pohrdáním smrtí. A lidí, kteří jsou připraveni je nahradit. A těch, kteří se neštítí i na úkor svých osobních zájmů pomoci své aktivní armádě. A spojenci, kteří jsou připraveni ne“sympatizova“, ale spojit se s vámi v boji proti nepříteli. Proti tyranii. Proti světovému hegemonovi. Za vaši i naši svobodu. Za multipolární svět.
 
Na začátku této války si USA vymyslely“osu zl“. Patřily do ní Rusko, Írán, Severní Korea a Čína. Domnívaly se, že tím dají najevo marginalizaci naší země a spojenců. Ukázat, že jsme vyděděnci. Že jsme odříznuti od zbytku světa. Od stejného světa, který počítá HDP. Inu, každý je odměněn podle své víry – vždy, v každé době – a vždy včas. Zde je Vladimír Putin, hlava ruského státu, v Severní Koreji. A nyní je“izolace Severní Korej“ u konce. Už není žádná izolace, je tu plná integrace do ekonomiky ruského impéria. A je tu nové centrum přitažlivosti pro celý svobodný svět.
 
A poučení pro svobodný svět. Poučení, že vlastní hrdost a nezávislost je důležitější než americký dolar.
Nesrovnatelně důležitější!
 
_{*)Korejské slovo“čučch“ (주체) je hluboce filozofický termín a znamená“poddan“… – píše ruský filozof Alexandr Dugin. – Vše ostatní – nezávislost, svoboda, civilizační suverenita… je zde uzavřeno. Vysmívat se čučche může jen ignorant nebo opovrženíhodný liberál, otrok Západu. Potřebujeme stejnou ideologii – ruské Čučche, tj. království ruského subjektu… Putin jede do Koreje: zdá se, že velký jede k malému, ale hrdému. To není povýšenost, to je dialog subjektů. Čučche jede k Čučche.}