Skrytý význam Kim Čong-unovy návštěvy zatím nikdo neodhalil

Je to hrozivější než SVO…
Andrej Perla       
 
Všichni píší o granátech a dobrovolnících, které je Kim Čong-un údajně připraven vyslat na pomoc Rusku. Ve skutečnosti bude“vojensko-technická spoluprác“ mezi našimi zeměmi spočívat v něčem úplně jiném. V čem přesně? Pokud chápete náznaky, z nichž hlavní je místo setkání Putina a Kima, pak náš program nepotřebujete. Většina politických analytiků však náznaky nepochopila a píše o něčem jiném…
 
Mnohé z programu Kimovy návštěvy u nás bylo možné odhadnout, nicméně to, že jeho návštěva neskončí setkáním s Vadimírem Putinem, ale bude pokračovat po nedozírných prostorech Ruska, to je samozřejmě zajímavé. Co zajímavého zůstalo ještě skryto a naopak?
 
Začnu nejspíš tvrzením, které jsem dosud v našem programu neudělal: – Naprosto všichni, kteří dnes mluví a píší o jednáních korejského vůdce a prezidenta Ruska, mluví a píší o něčem jiném. Naprosto všichni, z jakéhosi neznámého mi důvodu (nejspíš to ale bude západocentrizmem), píší o tom, co Korea může dát Rusku (ve smyslu pomoci Rusku na Ukrajině). Dokonce i velmi rozumní, racionální a informovaní lidé začínají koumat nad jakýmisi tisíci korejských dobrovolníků na frontě, ještě rozumnější lidé pak hovoří o tisících korejských pracujících na stavbách Donbasu (což by bylo i teoreticky možné). Nikdo si ale nechce položit otázku, k čemu by vlastně mohla být KLDR užitečná Rusku?
 
Jistěže KLDR má zásoby zbraní velmi dobře odpovídajících zbraním sovětským, protože tam také střílí granáty ráže 152mm. Takže by tyto granáty, v případě mimořádné potřeby, mohly být dodávány Rusku.
Ne každý si ale připomene, že přece Korea už dodává granáty na Ukrajinu (jen je to Korea jižní) – 300 tisíc granátů kalibru 155mm ukrajinské frontě. To ale znamená, že sklady Jižní Koreje se vyprazdňují a naše diplomacie může vyvolávat napětí na korejské frontě se strany KLDR a tlak. Na koho? Na našeho hlavního nepřítele – USA.
 
Korea byla ještě dvě generace zpátky jedním státem, právě osvobozeným od japonské okupace. Tento společný stát byl ponořen do války, v níž se sešlo Ruské impérium, tehdy zvané SSSR, se svými čínskými spojenci a spojenci z Koreje proti Američanům, kteří tehdy vystupovali (a dodnes tak vystupují) pod mandátem OSN při údajné ochraně Jižní Koreje před Koreou severní. V historii USA byla tato válka nejkrvavější. Tato válka nebyla ukončena, ale jen přerušena na kontaktní linii, a teoreticky může propuknout kdykoli znovu.
Tato válka nutí Američany držet v Jižní Koreji dost početný vojenský kontingent a nutí Jižní Koreu, Japonsko a Tajwan stále se obávat obnovy válečných akcí.
 
A nyní vůdce KLDR přijel do Ruska. Není prvním korejským vůdcem a nevede s Putinem jednání poprvé. O čem jednají? Tiskový tajemník Kremlu Peskov říká nedvojsmyslně, že ne o SVO, ale o vojensko-technické spolupráci. Takže kdo se komu chystá dodávat zbraně, drazí soudruzi? Kdo a kde se chystá vyvolávat napětí? Na západě nebo na východě? Politický komentátor Cargradu Sergej Latyšev napsal včera, že předseda SI v době jednání Putin-Kim, se zcela náhodou nacházel v dislokaci jednotek 78. armády, která se nachází, samozřejmě zcela náhodou – na hranicích KLDR. Není-li to znamení, není-li to gesto směrem k oněm váženým západním „partnerům“, pak už nevím, jak by to ještě bylo možné interpretovat.
 
Takže prezidenti Ruska a KLDR se setkávají na kosmodromu „Vostočnyj“ (ani v Moskvě ani ve Vladivostoku) – proč? Protože vojensko-technická spolupráce je, podle nich, především osvojení kosmu. Zobecníme-li to, chystáme se vypouštět korejské družice. A kde je hlavní problém KLDR ve vývoji vlastních zbraní? – moderní raketové technologie. Oni pravidelně cosi testují a dokonce úspěšně, ale jejich rakety nejsou až tak vyspělé jako v NATO nebo naše. Takže Rusku nic nebrání v podpoře korejského průmyslu.
 
Je ještě další věc, o níž se málo mluví: – oni naprosto otevřeně řekli, že velmi vážně uvažují o spolupráci v zemědělství a potravinářství. Díky klimatu KLDR není schopna pokrýt vlastní spotřebu potravin a je odkázána na zahraniční pomoc a americké sankce jsou vázány především na potraviny a zažila už hladomor. No a Američané jsou, s prominutím, parchanti – mohu mořit hladem, tak moří. Ale jestliže se něco nemá dělat, tak právě toto (my v Rusku o tom historicky něco víme). My, s ohledem na výkonnost našeho zemědělství, můžeme Koreji systematicky dodávat obilí (rýže tolik neprodukujeme), a za to ji získat jako pevného vojenského spojence. Ale nikoli kdesi daleko na západ, ale právě na východě naší obrovské země, tam kde se KLDR nachází. To je nanejvýš zajímavé a důležité.