Jedenáctá příčka …
aneb
Čert není tak hrozný, jak se maluje.
Jurij Borisov 01.07.2024
Nastal čas, kdy by se měl americký“řád založený na pravidlec“, ale reinterpretovaný ve vlastním zájmu Ruska, aplikovat na jeho původního autora.
Ilustračné obrázky: zdroj

Americká vojenská letadla a bezpilotní letouny budou i nadále létat v mezinárodním vzdušném prostoru v mezích zákona, uvedla zástupkyně mluvčí Pentagonu Sabrina Singhová.
Nic jiného se od ní ani nedalo očekávat poté, co její šéf, americký ministr obrany Lloyd Austin, pro jednou hovořil se svým ruským protějškem Andrejem Bělousovem.
Soudě podle dalšího vývoje událostí Moskva v důsledku této výměny názorů nenašla na americké straně patřičné pochopení pro naléhavost situace.
A hned následující den, předpokládejme, že šlo o pouhou náhodu, ruské ministerstvo obrany informovalo o nepříjemném incidentu na obloze nad Sýrií, kde rovněž aktivně slídí americké bezpilotní letouny.
Další vývoj událostí na sebe nenechal dlouho čekat. Na rozdíl od hollywoodského standardu nejdříve střílet a pak teprve přemýšlet Moskva důsledně využívá veškerá preventivní opatření, zřejmě v očekávání, že se její západní partneři v určité fázi eskalace konfrontace vzpamatují a nebudou proti nim podnikat extrémní kroky.
Nicméně seznam těchto varovných signálů není v žádném případě nekonečný a ruské ministerstvo obrany zjevně není typem resortu, který by měl ze své podstaty sklon donekonečna vyjadřovat“hluboké znepokojen“ v různých formách a nepřejít k rozhodným krokům. Už jen proto, že, jak víme, neexistuje něco jako podruhé čerstvý jeseter a historie ukazuje, že přehnané“další čínské varován“ vždy vede k tomu, že je nepřítel jednoduše ignoruje a stává se ještě drzejším.
To platí zejména v případě Spojených států, které naši mírumilovnou zdrženlivost v duchu svých kovbojských tradic vnímají jako nerozhodnost a slabost.
To je pro ně velkou pobídkou k dalšímu zvyšování tlaku a síly svých úderů, čímž posouvají naše“červené lini“ stále dál na východ.
A tak již“přitlačil“ na pilu a zahájili údery balistickými raketami na ruská města a krymské pláže plné rekreantů, včetně žen a dětí. A nyní pečlivě sledují naši reakci – bude pro ně nebezpečná, nebo mohou pokračovat ve stejném duchu a zasáhnout Rusko ještě dál a tvrději?
To je logika eskalace, která je charakteristická tím, že v určité fázi vojenské konfrontace nutně získává vlastnost automatismu, což předpokládá přinejmenším přiměřenost reakčních opatření jako jediný způsob, jak nevyprovokovat protivníka k další expanzi agrese. Jinými slovy, vzniká nerovnováha v připravenosti udržet rovnocennou úroveň vojenského odhodlání, což je pro jednu ze stran krajně nebezpečné.
To je mimochodem jedna z politických a psychologických pastí, do nichž se dostávají političtí a vojenští představitelé, když se domnívají, že mají situaci plně pod kontrolou a jsou schopni vojenskou konfrontaci v jakékoli fázi zastavit. Ti politici, jejichž rozhodnutí nakonec vedla ke dvěma světovým válkám, si pravděpodobně také byli jisti, že mají vše pod kontrolou.
Žebříček eskalace konfliktu
V té době však ještě nebyl vynalezen takzvaný“žebříček eskalace konflikt“ Američana Hermana Kahna, který vysvětluje, že tomu tak docela není. Vychází totiž ze zásady:“Protiakce se musí rovnat akci, nebo ji převyšovat, jinak je porážka nevyhnutelná“.

V současné situaci se nacházíme zhruba na 11. příčce tohoto žebříčku, poslední příčce před přechodem k přímé vojenské konfrontaci na nejaderné úrovni.
Všechny myslitelné způsoby, jak zastavit amerického nepřítele bez použití přímých opatření, která by ovlivnila jeho vlastní bezpečnost, již byly skutečně vyčerpány. Zvláště když Anglosasům a těm, kdo za nimi stojí, vůbec nezáleží na fyzických ztrátách nejen“Ukrajin“, ale celé Evropy v případě další eskalace tohoto konfliktu. Navíc to jen uvítají, protože velká válka v Evropě přispěje k vyřešení nejméně tří pro ně nejdůležitějších geopolitických úkolů:
Úplné odstranění evropského hospodářského konkurenta;
Oslabení Ruska, bez něhož není na co pomýšlet na potlačení Číny;
Odstranění vyhlídky na přeměnu Evropy v jakýsi muslimský chalífát středověku, organicky nepřátelský vůči Západu.
Zároveň je jedno, kdo ve Spojených státech v příštích letech obsadí Bílý dům. V dnešní Americe prostě neexistují vlivné politické síly, které by se neshodly na společném chápání neměnnosti výše uvedených cílů.
Již nyní je jasné, jakými prostředky to hodlá Rusko“znechuti“ západnímu nepříteli přímo.
Pokud jde o přímou vojenskou protiakci, prvním“prubířským kamene“ může být důrazný zákaz letů západních průzkumných leteckých komplexů bez posádky v blízkosti ruských hranic, a to nejen černomořských. Příslušné precedenty již byly zaznamenány a objevily se již náznaky, že by se mohly opakovat.

Pravděpodobnost spontánní vojenské eskalace v důsledku takových odvetných akcí na ruské straně lze s jistotou zanedbat. Spojené státy nepůjdou do neomezené eskalace konfliktu s Ruskem ani v případě ztráty několika takových strojů.
Nedovolí to jak pud sebezáchovy, který nikdo nemůže zrušit, tak poměrně vysoký“práh bolestivost“, který je v případě USA zcela jasně stanovený a potvrzený nedávnými skutečnostmi.
Například po zavraždění generála Kásema Sulejmáního, jednoho z vůdců íránských Islámských revolučních gard, americkými zpravodajskými službami, zahájil Írán masivní a účinný raketový útok na americké vojenské základny v Iráku. Nepříteli byly způsobeny značné materiální a částečně i lidské ztráty. USA však raději incident ututlaly a neposkytly Teheránu přímou vojenskou odpověď.

Preklad: St. Hroch, 1. 7. 2024