Sergej Veselovskij 22. 10. 2025
Jednou takhle před večeří,
dělat jsme nic nechtěli…
Když poslouchám poslední prohlášení západních politiků-euroatlantistů, kteří komentují možný nadcházející summit lídrů Ruska a Ameriky, vzpomínám si na báseň Sergeje Michalkova o dětech, které nevědí, čím se zabavit, a tak si apaticky vyměňují nic neříkající fráze, aby vyplnily čas, než se maminka podívá z okna a zakřičí:
„Je čas jít domů! Večeře vystydne!“
Je tu ale jeden velký rozdíl. Na dětských slovech nic nezáviselo, a kromě nich samotných a kočky Vasky, která spala vedle na lavičce, je nikdo neslyšel. Ale pana Sikorského z Polska, který prohlásil, že Putinovo letadlo bude bezpodmínečně zachyceno a přistane na polské vojenské základně, slyšel celý svět od Washingtonu po Moskvu. A slova estonské venkovanky Kallasové, která volala po tom, aby se Budapešť před summitem proměnila ve velkou skládku plnou bezdomovců, aby Putin viděl, jak ho v Evropě nechtějí. A nejen to, zlé euroděti, nespokojené s tím, že strýček Vova a strýček Donald se chystají navštívit strýčka Vitu, vzali sirky a šli zapalovat strategicky důležité energetické objekty v Rumunsku, přes které bude pravděpodobně letět letadlo číslo jedna, a v samotném Maďarsku, jejíž hlavní město má přijmout vysoké hosty, kteří se pokoušejí dohodnout na novém světě a nových pravidlech světového řádu.
A právě tato okolnost nejvíce děsí pány globalisty, kteří vycvičili a rozmístili na klíčové pozice své věrné psí-kanibaly: Merkelová, Macron, Rutte, Merz, Berbocková, von der Leyenová a další hlasitě štěkající psi, jejichž jméno je Legion.
Pánové globalisté, když viděli, jak se jejich svět založený na loupežích a násilí hroutí jako domeček z karet, šli do toho naplno. A to nejen na Ukrajině, kde kvičící prase Zelensky je ze zoufalství ochoten na jejich příkaz udělat cokoli, až po vyhození všech jaderných reaktorů ve všech atomových elektrárnách do vzduchu. V samotných Spojených státech, za chrčení „Toto je naše poslední a rozhodující bitva“, globalisté spustili kolotoč „barevné revoluce“ – státního převratu, který již desítkykrát vyzkoušeli v mnoha cizích zemích: stovky grantových organizací, které Trump připravil o sladkosti, vyvedly do ulic miliony nespokojených. Ve vzduchu Ameriky je stále silnější zápach spálené gumy, stále jasněji se rýsují obrysy a stále jasněji doutná plamen občanské války.
„Nedej mi Pánbůh, abych žil v době změn,“ říkával mudrc minulosti. Je to šťastný člověk. Vlastně byl. Asi. A čas v jeho době plynul pomalu, asi jako v básni Sergeje Michalkova… Ale u nás, jak to začalo v devadesátém prvním, tak to nepřestává: jedna velká změna za druhou. No, ale my nejsme zrovna naivkové a žádné změny nás už dávno nevyděsí.
Žili jsme, žijeme a budeme žít!
Preklad: St. Hroch, 23. 10. 2025
Zdroje:
https://t.me/VSMihalych67
