Sergej Pereslegin 25. 06. 2025
USA udeřily na Irán, ten zase na Izrael, USA předali přes prostředníky Iránu vzkaz Izraele s výzvou k jednání o míru, nicméně Irán zaútočil na americké základny… – co se to děje?
Pojďme si to, pro začátek, trochu upřesnit:
- USA říkají, že udeřily na Irán
- Irán říká, že udeřil na americké základny
Jsem ochoten vzít ty jejich výklady na vědomí, ale to neznamená, že jsem ochoten jim uvěřit.
Začněme z USA: – ty jistě na Irán zaútočily, ale s přihlédnutím k tomu, co s Iránem dělá Izrael, ty zastaralé stroje z 80. let, zhruba odpovídající 8-10 palcovému granátu z dob 2. světové války, velký dojem na Irán udělat nemohly, ale spíš to vypadá na demonstraci toho, že tu jsme a něco děláme…
Daleko zajímavější je to, že ohromná operace s velmi komplikovanými klamnými manévry, kdy z jihu letí B-2 Spirit, které odvádějí pozornost iránské PVO, ze západu letí jiné B-2 Spirit, které onu PVO překonávají. Dvě zaoceánské operace, vyžadující si zapojení minimálně 30% – ne-li víc B-2 z těch, která mají USA k dispozici, plus kolem 40 tankerů, což je také kolem 1/3 parku… – vychází z toho operace kolosálního rozsahu, jejímž cílem je zničení iránských podzemních skladů s tím, že byly použity zvláště těžké bomby, k tomu zvláště určené…
Co to všechno znamená?
První otázka:
Na Irán to v nejmenším nezapůsobilo – ani hysterie v médiích, ani tvrdá oznámení, žádná slova o tom, že to Americe nikdy neodpustíme a ona se oběsí na vlastních střevech (cituji-li z Dobrého vojáka Švejka). Takže vzniká pocit, že obrázek stále více vypadá takto:
- USA – my tu imitujeme útok supertěžkými bombami na vaše objekty…
- Irán – my tu imitujeme zásahy našich jaderných objektů, včetně jejich rozptylu – nemáte-li nic proti…
- Irán – vy snad chápete, že budeme muset imitovat náš útok na vaše vojenské základny…
- USA – samozřejmě to chápeme a imitujeme naše znepokojení tímto útokem…
Já mám skutečně divný pocit, že máme co do činění s jakousi souvislou epidemií imitací. Proč to říkám, jestliže máme naprosto jiné výroky na tento účet?
Především věřím ve fyziku. Dnes se lze přesvědčit, že žádné stopy seismického působení 7 supertěžkých bomb naprosto slušně vibrující desku iránského pohoří prostě nejsou. Jednoduše řečeno, jsou takové exploze provázeny seismickými vlnami, které moderní americká, čínská, ruská technika spolehlivě zaznamená z jakékoli vzdálenosti. A nic takového zaznamenáno nebylo!
Kdo takovou demonstraci imitace potřebuje?
A to je následující zajímavá otázka:
Jistěže říkat na sto procent, že je to imitace je pro mě riskantní, nicméně svým jazykem prognostika říkám, že je to 90:10, imitace. Těch 10% sepíšu na různé zázraky typu vypnutí čidel, atd. Takže z 90% byly údery imitovány – krásně, velkými letadly, drahé, vynikající záběry, podle nich bude možné natočit film…
Komu se to hodí?
Vyjdeme-li z toho, že před sebou máme velmi silný útok, znamenající vstup USA do konfliktu, velkou hrozbu pro americké základny, s níž si Američané jistě poradí, ale problém jim to způsobí. Ale hlavně: – ke kapitulaci Iránu nedošlo, protože by to musela být v libovolném případě pozemní operace, o níž nikdo nic neříká. Pak takový „útok“ může být dobrým základem k provedení určitých mírových jednání Iránu s Izraelem – ale vůbec ne s USA.*)
Pak ovšem vzniká hromada zajímavých možností. Pokud se na to podíváme z hlediska rozumu: – byl-li to útok skutečný, pak je to válka a s hlediska americké politiky je to formální porušení ústavy, na což už upozornili Demokraté, kteří v této souvislosti nic moc dělat nemohou, ale vytváří to řadu komplikací Republikánům v doplňovacích volbách a Trumpovi v příštích prezidentských. Je to nepřijatelná slabina, ale hlavně je velmi těžké pochopit, co vlastně Trump na této operaci může vůbec získat? Naprosto solidní lidé už říkají, že to znamená, že Trumpa přetlačili. A pokud ho přetlačili jednou, přetlačí ho i podruhé … – a on se stane velmi závislým na vnějších vlivech.
- Na jedné misce vah tak máme : – reálný úder, reálný otřes Iránu, reálnou válku a přetlačení Trumpa, který koná mimo své vlastní zájmy.
- Na druhé misce máme: – krásnou hru, imitaci bouřlivé činnosti se všech stran, pro všechny strany možnost nalezení přijatelného řešení, aniž by přivedly situaci ke skutečné mezi. Máme tu demonstraci možností nových zbraní, což v perspektivě rostoucího konfliktu není na škodu. A mimochodem – demonstraci jisté hrozby Číně, která se nachází v situaci, že pokud šlo o útok skutečný, tak musí neprodleně do konfliktu vstoupit – aspoň kvůli zajištění svých investic. To totiž není nějakých 12 miliard potřebných na Majdan, ale obrovská infrastruktura v řádu stovek miliard.
Zatím, ale nic vstup Číny do konfliktu nenaznačuje.
Zatím se Irán tváří, že se nic nestalo a nabízí se otázka: – jsme opět tam, kdy pře tlačili Trumpa, někdo přetlačil soudruha Si a někdo zase soudruha Putina, což je jakýsi naprosto fantasmagorický obrázek, na němž tři vůdcové, kteří už v dostatečném počtu případu demonstrovali svou pevnost, byli vcelku lehce přetlačeni.
Anebo je to druhá verze: – od začátku do konce jde o hru a soudruzi Si i Putin vědí, že to hra je, stejně jako soudruh Trump… Pak je ovšem zcela pochopitelná nechuť Si ani Putina zasahovat. A jeho mluvčí Peskov nedávno prohlásil, že telefonát Trumpovi k těmto událostem není na prezidentově programu.
Znovu upozorňuji, že napadení Iránu (spojence Ruska i ČLR) Amerikou s použitím zbraně, která se nikdy předtím nepoužívala jako úder na jaderné zařízení protivníka s perspektivou radioaktivního zamoření celého jihovýchodu není, jak se ukazuje, důvodem.
Tudíž se nabízí otázka, zda skutečně vážně věříme první hypotéze, anebo nám s hlediska politiky Occamova břitva**) v podstatě říká, že bychom měli věřit té druhé – tedy čistě imitační spolupůsobení.
Svět je ale natolik šílený, že se mohu mýlit a vše bude skutečné, nicméně moje hodnocení je stále 90:10.
Jak v této souvislosti vypadá setkání šéfa zamini Iránu s Putinem – o čem mohou jednat?
Chtělo by se říci následující větu: „Šéf zamini Iránu měl tuto otázku řešit přinejmenším pře půlrokem, kdy k tomu byly všechny možnosti. Pokud jde o ruské zamini, tak to jednalo jako vždycky: – pomalu a smutně, ale Iránci mu důstojně sekundovali. Jak se kdysi říkávalo: – U perlové fontánky dřímou Iránky…
Nyní ale zahřměl hrom izraelský i americký, protože jakkoli říkáme, že ten útok byla imitace, tak Tomahavky tam byly skutečné.
Av této situaci Irán přirozeně potřebuje pomoc. Ale reakce Ruska je rovněž naprosto pochopitelná… – když jsme potřebovali podstatnou pomoc my, Irán na spěch neměl. Takže proč si myslí, že Rusko by zrovna nyní mělo spěchat? Zvlášť, víme-li, že situace s Americkým útokem je od začátku do konce imitací.
Já, upřímně řečeno, mám podstatně lepší náladu než před čtyřmi dny, protože válka v této situaci by byl jasný krok k fázové katastrofě, zatímco imitace války může být krokem k fázové transformaci.
Znovu zdůrazňuji, že v dnešních podmínkách katastrofa i transformace spolu vzájemně souvisí a jsou propleteny. To znamená, že propleteny v této situaci jsou i útok a jeho imitace.
Na rovinu si, ale řekněme, že post-pravda není jen slovo. M y žijeme ne poslední rok ani deset let v podmínkách, kdy se vytváří umělé události.
My se vlastně na přelomu června a července budeme ve škole v Moskvě projednávat téma umělé inteligence a sociální problémy. A počítačoví experti nám budou moci odpovědět na onu klíčovou otázku – imitace útoku vs. útok – protože jak jedno, tak i druhé zanechává jistou stopu. A ty musí být různé… Takže tito experti budou moci říci, co vyplývá z jejich analýzy. Protože k odpovědi na otázku “co to bylo“ nám dnes už nestačí snímky ani hlášení z místa – ale složitá počítačová analýza souvislostí.
Víte, kdysi na konci Svazu byl v SSSR populární vtip, v němž Napoleon s maršálem Berthierem pročítají sovětské noviny „Rudá hvězda“ nebo „Trud“ a debatují o Berthierově názoru, že kdyby měli takovou pěchotu a takové tanky, tak nemuseli u Waterloo prohrát. Na to Napoleon debatu uzavřel slovy: – maršále, kdybychom měli takové noviny, nikdo ve světě by se nikdy nedověděl, že jsme prohráli…
No a my jsme dnes narazili na fakt, že se tento vtip stal skutečností.
*) Mimochodem, s podobným názorem dnes vystoupil i ukrajinský bloger v emigraci Alexej Arestovič…
**) Metodický filosofický princip, který říká, že pro vysvětlování určitého jevu nemá být používáno více argumentů, resp. entit (jednotlivostí), než je nezbytně nutné.
Preklad: St. Hroch, 26. 6. 2025
Zdroje:
