Ukrajina: Boje o Cherson, analýza situace

Sergej Pereslegin
Začal ukrajinský útok na chersonský směr a současně zaznělo prohlášení gen. Surovikina a vynořily se obavy ze vzdání se Chersonu, atd. Co Vy na to?
Teď máme dobrou příležitost podívat se na celkovou situaci, takže můžeme provést určitou periodizaci našeho počínání na Ukrajině.
 
       Nějak v prvního dne 24. února se předpokládalo, že protivník kapituluje sám a válka nebude. Proto bylo přísně  zakázáno nazývat SVO válkou a hrozily za to docela citelné tresty. Už koncem prvního dne se začalo ukazovat, že tak snadno věci nepůjdou a teprve asi po týdnu byly přijaty určité závěry. Odsud lze ohraničit 1. etapu mezi 24. únorem a 1. až 3. březnem.
 
       Dále nějakých sto dní se počítalo s bleskovou válkou – že se bude muset bojovat, ale Rusko s vojenskou převahou velmi rychle potlačí Ukrajinu a donutí ji kapitulovat.
 
       Mnozí to tak čekali, včetně mně, a někdy počátkem června bylo jasné, že se nic takového nestane a definitivně se zformovala poziční fronta. Aniž bych nějak diskreditoval naše ozbrojené síly ani VSU, řeknu, že každá poziční válka znamená, že byla dopuštěna strategická chyba v počáteční etapě kampaně. V každém případě pochopení, že blesková válka nevyjde, docházelo našemu vedení velmi dlouho – celé léto. A my jsme začali mluvit o tom, že Rusko pomalu a trýznivě přijímá rozhodnutí o nutnosti přechodu ke skutečné válce (hovořili jsme tenkrát o mobilizaci).
 
       Toto rozhodnutí bylo přijato a od 24. září do 22. října bylo vykonáno mnohé. A zejména, vyhlášena a započata mobilizace, fakticky byl vyhlášen válečný stav, přinejmenším v nově připojených územích, režimy zvýšené nebezpečnosti v jižním a centrálních federálních okruzích včetně Moskvy, což znamená zavedení docela velkého množství bezpečnostních opatření.
A nakonec byl vytvořen analog struktury, kdysi zvané Státní výbor pro obranu a struktura řízení války jako celku. To především znamená přiznání, že válka probíhá, a že je ji nutno řídit jako hlavní státní úkol v daném období. Sice jsme dosud nedošli do situace „Vše pro frontu, vše pro vítězství“, ale byly, přinejmenším, provedeny některé kroky tímto směrem.
Ještě důležitější, než výše uvedené (krom mobilizace) bylo jmenování vrchního velitele SVO, takže byly konečně vykonány kroky směřující k posunu operace z mrtvého bodu.
 
Tak se toto období od 24. září do 22. října stalo začátkem přechodu země do válečných kolejí ve všech hlediscích: – hospodářském, technologickém, právním, atd. A teď je třeba očekávat završení těchto opatření a dvou velkých bitev po sobě. Obě strany nemohou bojovat déle. Pro Rusko je to naprosto nevýhodné, a pro Ukrajinu to, počínaje zimou, bude prostě nemožné.
 
Pohled z pozice Ukrajiny:
Od léta jsme tu říkali, že jediným adekvátním směrem útoku je chersonský. V čem jsou jeho přednosti?:
       Rusko má na Krymu málo letišť a vůbec žádné v regionu Chersonu, takže bude pro ně těžké zajistit převahu v letectvu.
       Přesun vojsk z Ruska do oblasti Chersonu je velmi dlouhá cesta.
 
1.     Z toho plyne, že pro Ukrajinu je jednodušší soustředit síly a prostředky v tomto směru – to je první důvod.
2.     Druhým důvodem, je, že je to velmi příznivé místo, což předvedli jak Němci v roce 1941, tak my v roce 1943-44. Je tam jen několik kritických míst ale mezi nimi široký operační prostor.
3.     Třetím momentem je, že zpětné obsazení Chersonu VSU bude pro ně velikým vojenským i morálním vítězstvím a pro nás naopak velkou morální i vojenskou prohrou.
4.     Existence velkého ruského nástupiště na pravém břehu Dněpru je pro Ukrajinu velmi nebezpečné. Z toho nástupiště se předpokládá široká ofenzíva proti politickým a hospodářským centrům Ukrajiny.
 
Z politického hlediska má tato ofenziva pro Ukrajinu pochopitelný a viditelný cíl. Můžete, kolikrát chcete, útočit ve směru Kupjanska, na východ, sever nebo jih, což může vést k zisku nějakých území, ale nic moc to znamenat nebude, zatímco útok na Cherson umožní získat strategický výsledek. Na straně Ukrajiny se někdy mluví o výpadu na Krym, ale silně pochybuji, že by to aspoň trochu příčetní vojenští náčelníci posuzovali jako variantu.
 
Nyní situace z naší strany:    
Začněme tím, že u nás to dobře chápou a nesporně to chápe i náš nový vrchní velitel. Jaké jsou jeho přirozené kroky?
1.     Tvrdá obrana, dokud nebudou připraveny dostatečné síly k udržení této frontové linie. Takže čistě obranná strategie, již ruská vojska v poslední vedou posledních 10 týdnů, která sice nepřinesla velké úspěchy a naopak pár citelných porážek (Izjum, Krasnyj Liman), ale umožnila zachovat vojska.
2.     Druhá možná strategie: – stepi kolem Chersonu, což je válčiště v obou směrech lehce prostupné. Je tam docela málo kritických uzlů vhodných k odporu, z nichž nejsilnější je samotný Cherson. Takže ve schopném vojevůdci vzniká přirozené nutkání vtáhnout protivníka do boje o město.
Pro to je nutné:
       Změnit Cherson v pevnost (což se nejspíš děje cca od září).
     Dále odklidit z města co nejvíc obyvatelstva. Ukrajinci svého času toto v Mariupolu nedokázali, což vedlo k mnoha problémům. Odsun civilistů se také provádí.
     „Pozvat“ protivníka do města, k čemuž slouží řada narážek na to, že naše obrana není připravena, že jsme připraveni na přijetí obtížných rozhodnutí, že se město evakuuje, že se vedou jednání o opuštění města. Pro každý případ – v situaci, kdy velitel skupiny vojsk se zmíní o tom, že obrana není zcela připravena, a tak nevylučuje obtížná rozhodnutí, znamená jedno z dvojího: – buď tam obrana není vůbec a ani ji neplánovali, anebo je město zcela připraveno na protivníkův útok, takže už tam chybí jen protivník, kterého velmi chtějí spatřit u městských bran …  
 
Přitom je zajímavé, že Ukrajinci, kteří vůbec nejsou hloupí a tyto věci si dovedou představit, se nacházejí v nelehké pozici:
       Rusko prudce posiluje své možnosti. Jak vytvořením analogu Státního  výboru pro obranu, mobilizací i převodem závodů stále více na válečný stav. Z tohoto hlediska podstatnou část z toho, co Ukrajina mohla dostat, už dostala, takže se poměr sil v blízké době jistě nebude měnit v její prospěch. Přitom je nutné mít na zřeteli, že se očekává velmi důležitá událost …
       Tou je summit G20, do něhož chybí necelý měsíc a Zelenský do té doby velmi potřebuje nějaké pozitivní výsledky. Ovšemže nikoli jen Zelenský, ale prakticky všichni účastníci nejen G20, ale i G7.
 
Znamená to, že nemají jiné východisko, než tuto ofenzívu?
Přesně tak. Dokonce i tehdy, mají-li představu o tom, že tato ofenzíva může být pro ně pastí. Já tuto ofenzívu očekávám a očekával jsem ji dříve s tím, že ji měli Ukrajinci provést přinejmenším před 10-12 dny. To, že začít nemohou, znamená dvě věci:
1.     Obecně vzato,  naše média nedoceňují efekt úderů po jejich infrastruktuře, jakkoli tvrdí, že železniční a automobilová infrastruktura prakticky poškozena nebyla, tak s přihlédnutím k problémům s energetickou infrastrukturou, není vše zdaleka tak růžové.
2.     Dle všeho soudě to vypadá tak, že Ukrajině docházejí lidé – mám na mysli lidi schopné vůbec něco na frontě dělat, tedy aspoň chápat, kterým směrem střílet a kam utíkat. Řeč už vůbec není o mužích vycvičených. Gen. Surovikin říkal, že denní ztráty Ukrajiny jsou při útoku 500 až 1.000 lidí, což vypadá naprosto rozumně a pravděpodobně. Znamená to, že ztráty od počátku ofenzívy představují už přes 70.000 lidí – zdůrazňuji, že ne od počátku války, ale od počátku jejich posledního útoku. A to byli nejlépe připravené a nejlépe vycvičené jednotky, takže začíná být znát nedostatek lidí.
 
A jestliže zbraně od Západu nějak ještě brát lze, tak lidi není brát odkud – vše, co bylo možné dostat ze žoldnéřů, už dávno dostali a vše, co bylo možné vytáhnout zevnitř země, už také dávno vytáhli. Proto je ofenzíva přirozená a nezbytná. Například, dnešní útok vypadal z jakéhokoli pohledu velmi divně. Zpravodajové píší, že nechápou, co se děje: – na rozvědku bojem jsou síly příliš velké a pro ofenzívu příliš malé. V historii sice byly různé varianty – například v korejské válce Severní Korea, zejména poté, co dostala pomoc od Číny, prováděla rozvědku bojem silou divizí. Obecně je to myšlenka sice zajímavá, ale nese s sebou příliš velké ztráty… – to ale není tento případ.
 
Připomíná to nejspíš něco jiného: – jednotky dostávají rozkaz útočit za každou cenu a demonstrují splnění rozkazu… „zaútočili jsme, dle rozkazu, na protivníka a ten nás odrazil. Čekáme další rozkazy…“. Takto to skutečně zvenku vypadá. Rozumí se, že ukrajinské velení si povede rozumně, takže bude požadovat od jednotek na frontě útočení a současně shromažďovat v jejich týlu jakous-takous, relativně rozumnou sílu co do lidí a prostředků. Jakmile tyto jednotky prorazí naši obranu, tak tato týlová vojska vrhnou kupředu. Co do šancí, odhaduji, že tak s 30% pravděpodobností bude tento útok Ukrajiny odražen na dnešní frontové linii.
 
Jsou ale šance, které já považuji za pozitivní, že se jim podaří dojít až k Nové Kachovce a k Chersonu, počemž budou nuceni se nechat vtáhnout do bojů o tyto opevněné body. Tak se dostanou do velmi svízelné situace, kdy boje půjdou čím dál hůř, ale tento strategický cíl (jako možné východisko k jednání o míru) bude velmi blízko a tak budou pokračovat do poslední šance. Potom se ale situace pro ně reálně může změnit ve „Stalingrad“. Zatím to, co dělají, se natolik podobá tomu, co dělali Němci v roce 1942, že lze očekávat, že i podzim bude velmi podobný.
 
Znovu zdůrazňuji, že paradoxně je pro nás příhodné nikoli držení stávajících pozic, ale vtahování nepřítele do bojů o Cherson a Novou Kachovku co největšími silami.
 
Mimochodem nemohu přejít fakt, že si obě strany vedou docela racionálně a není na místě se domnívat, že Surovikin je v panice a říká, že vzdají pozice. Stejně tak není na místě si myslet, že Ukrajina už není schopna aspoň jednou pořádně udeřit. Je schopna – ale jen jednou – víckrát ne. To všichni vědí a tato bitva teprve začíná a bude trvat po nejbližší týdny.
 
Pokud se Ukrajina nechá vtáhnout do bojů o Cherson, budeme potřebovat situaci dovést na samou mez těch bojů, protože čím déle bude protivník trčet v bojích o tato opevněná místa, tím pro nás lépe. Pokud protivník zeslábl natolik, že není stavu prolomit jaksi „tečkovanou“ obranu na jižní frontě, pak s protiofenzívou je třeba začít co možná nejdříve. A je velmi pravděpodobné, že v tomto případě nikoli tam.
 
Moje prognóza je pozitivní. Jistěže se mohu mýlit, ale válka zatím pokračuje zhruba tak, jak má.
Víte, co mě na této válce nejvíc překvapuje? – To, že po všech těch řečech o tom, že tato válka je naprosto odlišná a naprosto se nepodobá předchozím, tak probíhá absolutně podle klasických šablon.
Takže: – úroveň řízení 2. světové války. Pravda je, že úroveň prognóz je podstatně vyšší než třeba ve válce o Falklandy, nebo válce 080808. Takže tu máme klasickou válku… – ale co jiného máme čekat při fázové krizi? Tedy klasickou poziční válku s oběťmi, ničením a ztrátami.