Prof. Kamil Askerchanov 11. 08. 2026
Existují procesy, které v každodenním zpravodajství nejsou příliš patrné. Dnes se dohodli na železnici, zítra na tarifech, pozítří staví přístav, terminál nebo plynovod. Pokud však vše, co se děje, znázorníme na mapě, je zřejmé, že se postupně mění samotná geometrie Euroasie.
Po rozpadu SSSR se Hartland třicet let soustavně zmenšoval. Rusko ztratilo značnou část území, infrastruktury a dřívějších vazeb, zatímco ekonomika Eurasie se stále více orientovala na osu Východ – Západ.
Čína vyráběla, Evropa spotřebovávala. Mezi nimi se stavěly železnice, přístavy a logistická centra. Ruská ropa a plyn směřovaly rovněž převážně na Západ. Dokonce i Střední Asie se postupně začleňovala do této šířkové struktury.
Nyní se směr začíná měnit.
A proto bych již „Sever–Jih“ nevnímal výlučně jako dopravní koridor. Spíše se kolem něj postupně formuje nová osa uspořádání Eurasie.
Na západním směru se dokončuje trať Rešt–Astara, která má propojit ruskou železniční síť přes Ázerbájdžán s Íránem a jeho jižními přístavy.
Východněji se rozvíjí trasa Rusko–Kazachstán–Turkmenistán–Írán.
Ještě dále na východ se postupně objevuje třetí směr – přes Střední Asii, Afghánistán a Pákistán. Transafghánská železnice by měla Střední Asii poskytnout přímý přístup k pákistánským přístavům u Arabského moře.
Nyní Rusko a Pákistán připravují zkušební železniční přepravu. Zároveň se v Moskvě již diskutuje o podstatně ambicióznějším úkolu – přímém suchozemském železničním spojení Ruska s Indickým oceánem.
Vzniká tak již ne jeden koridor, ale celá řada tras ze severu na jih.
- Jedna vede přes Kavkaz a Írán.
- Druhá vede přes Kazachstán, Turkmenistán a Írán.
- Třetí vede přes Střední Asii, Afghánistán a Pákistán.
Dopravní infrastruktura se přitom postupně doplňuje o energetickou a obchodní. EAES již má zónu volného obchodu s Íránem a vede jednání s Indií. Rusko a Írán jednají o plynovodu přes Ázerbájdžán s potenciálním výkonem až 55 miliard kubických metrů.
A na severu se navíc nachází Severní námořní cesta.
V perspektivě se tedy rýsuje zcela srozumitelná vertikální struktura:
Arktida – Rusko – Střední Eurasie – Indický oceán.
A právě zde je na místě připomenout Mackindera.
Historickou slabostí Hartlandu byla jeho kontinentálnost. Obrovský prostor, zdroje a strategická hloubka se snoubily s omezeným přístupem k světovému oceánu. Odtud pramení mnohasetletý boj Ruska o Baltské moře, Černé moře, Kavkaz a úžiny.
Po roce 1991 se tento problém ještě prohloubil.
Nyní jej lze řešit zcela jiným způsobem.
Ne prostřednictvím postupu na Západ a pokusu prorazit Rimland obklopující Hartland, ale prostřednictvím obratu na Jih.
Tato osa navíc získává ještě jednu důležitou funkci.
Podívejte se, co se děje západně od ní:
- Ukrajina a Černé moře se proměnily ve válečnou zónu.
- Východní Středomoří se rychle militarizuje.
- Širší Blízký východ vstupuje do období velké nestability.
- Hormuz a Bab el-Mandeb se z nejdůležitějších obchodních tepen stávají zároveň hlavními riziky světové logistiky.
A dále leží Evropa, která stále silněji pociťuje důsledky těchto událostí v oblasti energetiky, pojišťovnictví, logistiky a cen dovozu.
Proto se osa Sever–Jih postupně stává také jakousi hranicí mezi dvěma prostory.
Na východ od této linie se snaží formovat nová euroasijská architektura.
Západněji se nachází pás rostoucí nestability, který sahá od Ukrajiny a Černého moře přes východní Středomoří až k Perskému zálivu.
Zvláště zajímavá je zde situace Íránu. Na jedné straně se nachází přímo uprostřed blízkovýchodní krize. Na druhé straně jím procházejí nejdůležitější trasy spojující vnitřní Eurasii s jižními moři.
A vznik afghánsko-pákistánské trasy činí celou strukturu podstatně stabilnější. Írán přestává být jedinou bránou na jih.
Zároveň Západ a Turecko prosazují vlastní šířkovou strukturu – Střední koridor přes Střední Asii, Kaspické moře, Jižní Kavkaz a Turecko do Evropy.
Vznikají tak dvě konkurenční geometrie Eurasie:
- Východ – Západ – směrem k Evropě.
- Sever – Jih – směrem k Indickému oceánu.
A otázka zde již nespočívá v tom, která trasa doručí kontejner rychleji.
Otázkou je, kam bude v příštích desetiletích ekonomicky směřovat vnitřní Eurasie.
Po rozpadu SSSR se odpověď zdála zřejmá – na Západ. Dnes je to Jih a Východ.
Hartland po třiceti letech stlačování začíná postupně obnovovat vnitřní vazby a, co je mnohem důležitější, vytvářet několik vlastních výstupů k jižním mořím.
Pokud bude tento proces pokračovat, Rusko se z východní periferie evropské ekonomiky postupně promění v severní uzel meridionálního systému, který propojuje Arktidu, Střední Asii a Indický oceán.
A právě to, a nikoli dnešní objemy nákladu na mezinárodní přepravní koridor „Sever–Jih“, se mi jeví jako nejdůležitější.
Poznámka:
Podle dnešní zprávy médií se Rusko a Pákistán se dohodly na podmínkách zkušební železniční přepravy po mezinárodním koridoru „Sever–Jih“ – trase ze Sankt Peterburgu do přístavu v Bombaji o délce 7,2 tis. km. Zatím nejsou známy ani přesná trasa, ani náklady, ani termíny dodání: ty budou stanoveny na základě výsledků testu. Multimodální koridor (železnice, přístavy, silniční přechody) nabízí flexibilitu, avšak každá fáze překládky s sebou nese riziko zpoždění a poškození zboží.
Pro vývozce a dovozce obchodující s Indií, Pákistánem a zeměmi Perského zálivu se tato trasa může stát alternativou k přetíženému Suezskému průplavu a pozemním přechodům. Bez konkrétních sazeb a termínů je však zatím předčasné přebudovávat logistiku. Výsledky testu poskytnou údaje o lhůtách a nákladech, které jsou nezbytné pro srovnání se stávajícími trasami.
Preklad: St. Hroch, 12. 8. 2026
Zdroj: https://t.me/KamilAskerkhanov
Pridaj komentár