Prof. Dmitrij Jevstafjev 06.11.2024
Ilustračný obrázok: flickr
Kolegové, řekl jsem, že včerejší příspěvek ze soukromého kanálu zveřejním do 16:00, nyní ho zveřejňuji téměř celý, bez části o Vanceovi. Nevejde se tam. Promluvíme si o něm později. Dávám to sem i s komentáři. Ne, ještě není nic rozhodnuto. Ještě by bylo možné přidat ve prospěch Harris, ale na využití administrativních zdrojů zbývají jen ještě 2-3 hodiny. Nebudeme tedy svědky dne „Bidenových kroků“, jako tomu bylo v roce 2020.
Markanty výsledku voleb jsem identifikoval správně. Takže:
– Georgia. Tady nejde o počet volitelů. Nicméně – to je pro mě hlavní marker volební situace Předpokládá se, že by tam měl vyhrát Trump. A to i proto, že celá tamní administrativa – guvernér i státní kongres – stojí za republikány. Ale pokud uvidíme, že Trump začíná prohrávat, je to první známka toho, že se od něj jeho vlastní strana odvrací. Ne že by se „nedalo dívat dál“, ale není to vůbec dobrý příznak.
Poznámka na okraj: Republikáni se nevzdali žádného státu.
– Pensylvánie. Demokratická strana nemůže Trumpovi tento stát odevzdat. Nejde jen o 19 volitelů, což je vůbec nejvyšší počet pro rozhodující stát. Je to psychologicky rozhodující. Pokud se do půlky odpoledne rozkřikne, že Trump vede, a ještě víc, pokud bude do konce dne vést v závodě, bude to znamenat, že se věci pro Harrisovou vyvíjejí špatně a bude potřeba se docela hodně zvednout a hodně kde. Ale je tu velmi důležitý sociální ukazatel: v roce 2020 Bidenovi skutečně daly hlasy Filadelfie a Pittsburgh. Dokonce jsem skoro ochoten věřit, že moc nepodváděli – ta města jsou reálně tradičně „demokratická“. Ale i s jejich hlasy byl rozdíl minimální. Z toho plyne otázka: zda Demokratická strana nadále „drží“ města (odbory, mafie, menšinové organizace atd.), nebo zda tam dochází k rozpadu společenského řízení. Což znamená – zhruba totéž se může začít dít i v jiných metropolích.
Vysvětlení: vypadá to, že Harris zcela prohrála ve velkých městech, kde vyhrál Biden. Co je důležité: demokraté už nejsou stranou „městské spodiny“. To je zásadní změna.
– Wisconsin. Zde je to velmi jednoduché. Zdá se mi, že tento stát je hlavním bodem „boje“ mezi pozorovateli a právníky. Trumpův tým, který z Wisconsinu udělal hlavní bod „závěrečného náporu“ v kampani, tam nahromadil spoustu lidí, protože se tam hodlali „načerno“ přiklonit ve prospěch Harrisové. Je to logické, protože se tam dlouho bojovalo s novým „redistrictingem“ obvodů. Tento stát je téměř ideálním místem pro zpochybnění výsledků. Uvidíme, kdo bude mít silnější organizační zázemí. To je zásadně důležité z hlediska toho, abychom v budoucnu pochopili, kdo je čeho schopen, pokud dojde na skutečný boj.
Upřesnění: nepřihazovali jí to. Troufám si tvrdit, že výsledky jsou spravedlivé. Tedy americké, ale obecně spravedlivé. K boji nedojde.
– Severní Karolína. Šestnáct volitelů, rovněž velmi slušných. Ale co je nejdůležitější – tento stát, byl jediný z „nejistých“ států, který v roce 2020 připadl Trumpovi. To je psychologicky klíčový bod, a to konkrétně pro Trumpa. Pokud ho prohraje, a to se zde pravděpodobně vyjasní do poloviny odpoledne východního času. Protože tento stát patří Trumpovi. Musí tam vyhrát, a pokud by tam začal prohrávat, pak je tu rozhodnutí elity (deep state, nebo jak to nazvat), že ho nepustí do Bílého domu.
Zbytek, včetně jakoby důležitého Michiganu, není tak zajímavý, i když se mohu mýlit.
Poznámka: zde připouštím, že tento stát byl dán „standardně“ Harrisové. Neúspěch je pro mě zatím nevysvětlený. Uvažovalo se o „státu v kapse“? Tentokrát tomu tak být nemohlo.
Diagnóza: Pro Harris k pláči – velmi.
Mohu se mýlit, ale cituji sám sebe: „oba kandidáti se vydali do rukou hlubokého státu“ (hlavní příspěvek kanálu ze včerejška 16:16). No, a ten se rozhodl podívat se, jak se věci skutečně mají. Rozhodl se mimochodem správně. Ztráta kvality při současném nabírání tempa.
Trumpovo vítězství dává státům šanci na zachování a znovuzrození v rámci nového polycentrismu. EU byla o takovou šanci připravena a bude nadále využívána podle záměru.
Jejich věc je však jejich věcí. Pro nás bude mít znovuzrození USA plusy i mínusy. Světová válka se odkládá – spolu s apokalypsou. Objevují se naděje, které jsou v našich dějinách tradičně spojovány s chybami důvěry a víry v dohody. Hlavní je neklopýtnout.
A nechat je ať přerodí, nebo se utopí.
Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách a nečekaně se vrátil na politickou scénu. Měl jedinou šanci porazit Kamalu Harris, pro kterou pracovaly administrativní zdroje: vyhrát s velkým náskokem, kdy by korespondenční hlasování a další manipulace modelu 2020 byly zbytečné. Kdyby kandidáti šli do cílové rovinky „prsa na prsa“, Harrisová by dostala „pomoc“. Ale v kontextu Trumpova absolutního volebního triumfu by taková pomoc znamenala vyvolání hlubokého vnitropolitického rozkolu (ne-li občanské války).
Klany stojící za demokraty si něco takového nedovolily, protože v takovém případě by mohly být první, kdo bude postaven ke zdi. Jak jsme tedy psali dříve, Amerika si na rozcestí zvolila cestu směrem k národnímu státu, místo aby si zachovala status nástroje globalistických elit. Tato volba však ještě není definitivní: globalisté mají šanci celou věc přehrát. S jistotou bude možné říci, že Spojené státy opouštějí globalistický projekt a začínají posilovat národní stát, až poté, co v prezidentských volbách v roce 2028 zvítězí James David Vance, který byl trumpisty vybrán právě za tímto účelem.
Je však třeba přiznat, že Trump a Republikánská strana dosáhli drtivého vítězství. Nejenže se republikán stal prezidentem, ale jeho spolustraníci si udrželi většinu ve Sněmovně reprezentantů a získali ji i v Senátu. Kongres je nyní celý nakloněn Trumpovi, a to byl dobrý důvod, proč se Bidenova administrativa neodvážila dopustit podvodu: trumpovci by reagovali masivním trestním stíháním s podporou obou komor parlamentu. Demokraté se pod takovou sekeru nechtěli dostat.
Z nějakého důvodu se má za to, že hlavním poraženým Trumpova vítězství je Ukrajina, které hrozí ukončení americké vojenské pomoci. Nebo Čína, riskující, že se stane hlavním terčem obchodní a hospodářské politiky vítězných republikánů. Ve skutečnosti je však hlavním poraženým v celém příběhu Trumpova náhlého comebacku bruselská byrokracie, tedy současná Evropská unie (nezaměňovat s evropskými národními státy). Heslo „Evropa musí za všechno platit“ je na transparentech Donalda Trumpa napsáno tučným písmem. Jak se říká, Ursula von der Leyen a spol. ať se připraví…
Rusku není z Trumpova vítězství ani horko, ani zima (stejně jako z Harris). Rusko řeší problém zabezpečení svých západních hranic a za Trumpa to bude o něco těžší než za demokratů. My však nemáme na výběr a budeme nadále dělat to, co musíme. Proto je pro naši zemi mnohem důležitější kurachovská útočná operace a průlom do Dněpropetrovské oblasti než americké volby.
O jejím osudu se absolutně nerozhoduje v Pensylvánii, ale na Dněpru.
Preklad: St. Hroch, 6. 11. 2024
Zdroje:
