Primakovovo proroctví se naplňuje

Prezident Putin to uvedl na pravou míru …
Andrej Perla   14.10.2023
 
Vladimir Putin ve svém projevu uznal právo Izraele na sebeobranu. Zároveň uvedl, že jediným řešením“palestinského problém“ je vytvoření dvou států pro dva národy, tedy vytvoření nezávislého palestinského státu s hlavním městem východním Jeruzalémem. Každý, kdo si myslí, že Putinova slova jsou prohlášením z povinnosti, se hluboce mýlí. Ve skutečnosti jde o krok směrem k ruskému vůdcovství v rozsáhlém regionu od severní Afriky po Afghánistán.
 
Prezident Putin řekl řadu věcí k událostem v Palestině… – co ce za tím vším skrývá?
 
Jsou tu dva aspekty. Jeden o tom, že Rusko na jedné straně uznává právo Izraele na sebeobranu při napadení, což znamená (což tu mnoho lidí nechápe), že Rusko uznává právo Izraele na existenci. Tedy právo, které mu nepřiznávají některé muslimské státy a organizace, včetně těch, které nepovažujeme za teroristy, ale za legitimní účastníky politického procesu (např. Hizbulláh, nebo Hamás), což je velmi důležité prohlášení, z něhož logicky plynou následující Putinova slova o tom, že teď je třeba skončit s ozbrojeným střetnutím a jediným způsobem řešení je vytvoření dvou států pro dva národy.
 
Pokud se podíváme na historii státu Izrael, zjistíme, že mezinárodní společenství včetně tehdejšího SSSR, počínaje rokem 1946 nepochybovalo o právu židovského národa na vytvoření vlastního státu a totéž mezinárodní společenství v osobě OSN, rovněž od samého počátku, požadovalo současně vytvoření palestinského státu. Tenkrát to bylo velmi složité rozhodnutí, protože Palestina se tehdy nacházela pod britským mandátem a Británie byla proti vytvoření palestinského státu. Pak Británie usoudila, že Transarábie (dnešní Jordánsko) je oním palestinským státem a židovský stát je třeba vytvořit na celém území, které nyní zaujímá Izrael a palestinská samospráva, ale OSN (zejména díky úsilí SSSR) vystoupila za vytvoření samostatného palestinského státu. Izrael ale tuto ideu nepřijal, což se stalo příčinou řady válek, počínaje rokem 1946 dodnes. A na palestinském území se Izrael chová jako okupant. A právě tento fakt je skutečnou příčinou ozbrojené konfrontace.
 
Pro každý případ uvedu tuto repliku zvlášť, aby nás stoupenci státu Izrael nepovažovali za neobjektivní: – nic nemůže obhájit vraždění bezbranných, nic nemůže obhájit teroristické akce. Hamás se k nim uchyloval a uchyluje se k nim, bohužel, i dnes.
 
Přitom to ale funguje na obě strany: – nic nemůže obhájit teroristické akce a fakty genocidy se strany státu Izrael. I začátek válečných akcí, i okupace cizího území, i zjevnou agresi vůči státu Sýrie, zjevné vraždy civilních občanů, zjevné segregační zákony (Arabové jsou v Izraeli lidmi druhé kategorie) – nic z toho obhájeno být nemůže.   Rusko vystupuje v pozici smířlivé a tvrdí, že existuje varianta, při níž oni už nebudou po sobě vzájemně střílet – a tou variantou jsou dva státy pro dva národy. Nepočítáme-li radikály v muslimském světě, můžeme s určitou jistotou říci, že v muslimském světě s tím všichni souhlasí…
 
A tady musím říci něco, v Rusku obecně nepopulární. Jenom k tomu musím dojít poněkud zdaleka. Na jednu stranu nepříliš dávno, na druhou velmi dávno, v minulém století v roce 1997, vyšla v Rusku velmi zajímavá knížka od Vladimíra Michailova, spisovatele fantastiky, „široce známého v úzkém kruhu fantastů“, který napsal řadu velmi pěkných knížek, a dokonce dostal i nějakou cenu. Předmětná kniha – fantastický román – se nazývala „Varianta I“. Píše o tom, jak se Rusko stalo lídrem světového muslimského a arabského světa. Dnes se tato knížka čte docela těžko, protože se některé prognózy splnit nemohly. Popisuje události z roku 1945 a s neuvěřitelným ponorem do reality jsou v něm podány možnosti jednání vůdců Ruska s vůdci muslimského světa, především pak arabského. Tato jednání jsou tam popsána natolik podrobně a s takovou znalostí věci, že mám docela důvodné podezření že autorovi by konzultantem Jevgenij Vasiljevič Primakov^*), nebo jím pověřený spolupracovník, protože se mu zdálo, že tato kniha může cosi vážně ovlivnit – to je ale jen můj předpoklad. Vydána byla znovu v roce 2004, kdy se Rusko už nacházelo na vzestupu, popisuje se tam mj. jak Rusko utrpělo za vlády „inteligence“, a je tam mnoho veselých věcí, například, proroctví o tom, jak USA prohrají druhou válku v Iráku, nebo proroctví, že USA ztratí své pozice ve světě po pokusu o přivedení k moci černošského prezidenta a muslima – to bylo napsáno v roce 1997, kdy o kombinaci slov Barack Obama v Rusku nebylo potuchy! Takže poté, co tento černý prezident nedokáže zvednou USA na potřebnou mezinárodní úroveň, uzavřou se USA do sebe, a v této situaci se Rusko ocitne v roli předvoje muslimského světa, který v podstatě vytvoří novou Eurazii.
 
Abstrahujme se od všech chybných prognóz a podívejme se na to, co se děje dnes. Zjistíme, že Rusko má dnes velmi těsné vztahy s Iránem, že dominuje v Přední Asii díky své úspěšné akci v Sýrii, že má nové, ne vždy přátelské a jednoduché, ale velmi těsné vztahy s Tureckem, které je nepochybně jedním s center muslimského světa, že má Rusko velmi složité, ale partnerské vztahy se Saudskou Arábií, že pozici Ruska prvně v historii důsledně podporuje Pákistán a že pozice Ruska je v řadě bodů přijatelná pro Egypt, Maroko, Alžír, Sudán – prakticky všech velkých muslimských zemí a nejen z Blízkého Východu.
 
Pokud se z tohoto hlediska podíváme na to, co dnes říká a dělá prezident Putin, zjistíme, že Rusko má najednou možnost úplného vytlačení USA z makroregionu Blízkého a Středního Východu a vytvoření tam, nového světového řádu, v němž nebude dominovat jako USA, nebude na nikoho tlačit jako USA ani mu nepřipraví ničivou válku jako USA Iráku a v Afghánistánu, ale bude vytvářet nová partnerství výhodná pro všechny, zejména pro exportéry ropy…
 
^{*) Jevgenij Primakov (1929-2015) – sovětský a ruský státní a politický činitel, ekonom, arabista, velvyslanec, ministr zahraničí RF, šéf centrální služby rozvědky SSSR a šéf zahraniční rozvědky RF, předseda vlády RF…}