Pre Rusko je krajne nevýhodné predávať ropu EÚ

Přečkat krizi někde v tichosti se nikomu a nikde nepodaří.  

20220914  Sergej Pereslegin

V pravidelném programu „Psychotechnology“ velmi populárně odpovídá Sergej Pereslegin^*) na otázky Natálie Lukovnikové…

Co bude znamenat rozhodnutí zemí G7 o stanovení cenového stropu ruské ropy pro hospodářství Ruska a Evropy?

Na tuto otázku odpovím s velkou chutí. Chci říci, že válka má své přednosti. Především pak tu, že věci, které lze v mírové době řešit způsobem, jakože: – vy máte svůj názor, já zase svůj, a nikdo neřekne, kdo z nás má pravdu. To se ve válce končí velmi rychle, protože jedna ze stran bude mít pravdu a žít, zatímco pravda té druhé už nikoho nezajímá, protože už fyzicky neexistuje. Mám na mysli to, že jestliže zpočátku bylo dost chyb na obou stranách, tak po půlroce působení na frontě začali lidé víceméně rozumně vojskům velet, a dokonce i z toho, co poskytují naše i nepřátelská média,  se dá soudit, že velí víceméně chytře. A opět poznamenám, že zkušenosti z 1.světové války procházejí podstatně rychleji než před sto lety.

Vše předchozí jsem řekl z jednoduchého důvodu: – podle všeho soudě, politici G7 stále ještě žijí v podmínkách míru, což znamená, že absolutně nejsou ochotni přemýšlet nad tím, co dělají, předvídat výsledky rozhodnutí, která přijímají a nést za ně jakoukoli odpovědnost. Pokud jde o finanční a průmyslové kruhy Ruska, tam obecně zaznamenáváme stejnou mírovou bezstarostnost, naprosto neodpovídající tomu, co se děje na frontě.

Teď se podívejme na tuto situaci reálně. Rusko je exportérem ropy a plynu, a tuto ropu posílá mnohým zemím včetně G7. Co to fyzicky znamená: – že přírodní zdroje, náležející lidu této země a v jisté míře kontrolované státem a státními společnostmi, odcházejí do zemí G7. Země G7 je mohou využívat a  konvertovat v prostředky boje proti Rusku. Tyto prostředky boje máme možnost vidět na ukrajinské frontě, protože tam zcela fyzicky přicházejí. A nebude chyba, řeknu-li, že naše ropa, náš plyn a náš benzin bojují na Ukrajině proti našim vojákům a důstojníkům – tak to reálně funguje. V podstatě bychom mohli říci, že bychom za to mohli nakoupit nějaké jiné zboží, například nezbytná mikroschémata, počítače, atd., to by pak, přirozeně, proti nim bojovalo a situace v obchodě (třebaže s válečným nepřítelem) by byla víceméně vyvážená a normální, protože obě strany využívají svých zdrojů, jak umějí.

Díváme se ale na situaci, jak se vyvinula nyní. Naši ropu Západ fyzicky dostává. S přihlédnutím k embargu, ale my za tuto ropu nedostáváme celkem nic. I dříve jsme za tuto ropu dostávali eura, dolary a za ně si mohli něco koupit – bohužel ale jsme za ně nemohli koupit infrastrukturu (např. přístavy, silnice) – ty nám, prostě odmítli prodat, anebo prodávali s neuvěřitelnou cenovou přirážkou až v násobku desítek. Stejně tak jsme nemohli nakoupit vysokotechnologickou výrobu – leda zase s přirážkou, dokonce v řádech. Nicméně tehdy bylo možné v dostatečném množství kupovat zboží široké spotřeby, a z tohoto hlediska byla výměna neekvivalentní (nikoli v náš prospěch), ale byla to v podstatě normální situace platby geoekonomické renty. Surovinová ekonomika v podmínkách industriální fáze rozvoje takovou rentu platí. Je to vlastně „renta zaostalosti“, anebo „převahy“ při pohledu z druhé strany .

Takže dnešní situace vypadá tak, že nemůžeme koupit nejen infrastrukturu nebo výrobu, ale ani obyčejné zboží, které je pro nás fakticky zablokované. Takže se nabízí otázka, co nám vlastně za ropu a plyn platí… V této souvislosti si vzpomínám na sovětský film „Svatba v Malinovce“, kde ministr financí Papandopolos říká: – jen si ber, já nakreslím nové a maluje obyčejnou tužkou „bankovky“. Tak u nás vzniká obdobná situace, protože peníze, obdržené za naše zdroje nejenže jsou falešné, ale nemohou být ani nijak použity. To znamená, že čím vyšší máme v těchto podmínkách aktivní saldo obchodní bilance, tím je pro Rusko situace horší. Přebytek obchodní bilance – např. 500 miliard eur – znamená, že jsme dodali Evropě ropy za půl bilionu, za který bude vyrobena technika bojující proti nám, za což dostáváme formální cifry, s nimiž nemůžeme nic dělat.

Z toho ale plyne, že je pro nás mnohem výhodnější mít vlastní fyzické zdroje, než nějaké nakreslené cifry?

Přesně tak! V nových podmínkách, a zejména těch, které se teď vytvořily v podmínkách války, je pro nás naprosto neužitečná, ale krajně nevýhodná kladná obchodní bilance. My bychom potřebovali mít bilanci nulovou, ale ne zápornou. To znamená, že obecně vzato, by pro nás bylo nejlepší jim nedodávat nic.

A teď, proč jsem mluvil kolem přijatých rozhodnutí: – v podmínkách, kdy Rusko fakticky úvěruje Západ svými energetickými nosiči a Západ omezuje tento úvěr omezeními v dopravě, cenovým stropem, tento Západ vynakládá úsilí na to, aby nám snížil přebytek obchodní bilance. Tak v těchto podmínkách tato snaha musí být hlavním úkolem celého ruského systému řízení, a hlavně jeho finančního bloku. Vzhledem k tomu ale, že finanční blok toto nedokáže (nechce), supluje vlastně Západ tuto jeho funkci a „hraje na naší straně“. Mám přitom pocit, že oni skutečně nechápou, že hrají právě tak a podle těchto pravidel. My se na to pokoušíme odpovídat jaksi negativně, přičemž nechápeme, že nejjednodušší v této situaci by bylo, kdybychom jim řekli, ať ještě sníží cenový strop, a potom jim, s pokrčením ramen,  říci, že za tyto ceny obchodovat nebudeme, proto potichu obchod zastavíme – a jim umožníme dělat „zelenou energetiku“, což už dávno chtěli, no a u nás bude také všecko normální…

Znovu zdůrazňuji, co musíme udělat v nebližší době: – dosáhnout nulové bilance se Západem – čím dřív, tím lépe.

Existuje ještě názor, a já hned řeknu, že s ním nemůžeme souhlasit, ale musíme ho zanalyzovat. Ten názor spočívá v tom, že jistá část obchodně-průmyslových elit Ruska se tiše dohodla s obchodně-průmyslovými elitami Západu. Mám na mysli to, že – obecně vzato – miliony a miliardy eur a dolarů, které k nám mohou přijít (lhostejno, zda i v rublech), nebudou pro zemi užitečné. To ale neznamená, že nemohou být užitečné pro naprosto všechny občany této země bez výjimky. A někteří občané z toho mohou získat i ne zcela zanedbatelné ale naopak dobré možnosti, aby budoucí kataklyzmata v klidu přečkali někde v Austrálii nebo na Novém Zélandu. I tu se vyskytuje názor, že uvedené rozhodnutí Západu je vlastně určitá úmluva mezi jistou (byť ne úplně nejvýznamnější) částí západních elit s obdobnou částí tuzemských elit… A jen tak, beze všeho říci, že to není pravděpodobné, to si netroufám. Jak se říká“ „…máte na toto nějaký vlastní názor? – Jistěže mám, ale zásadně s ním nesouhlasím!“. Takže – buď   je to velká hloupost Západu, nebo je to to, co se v podstatě ale ne v zákoně, nazývá korupcí. Tedy prodej zájmů vlasti ve jménu vlastních a soukromých zájmů. Přičemž se na tom podílejí obě strany. No, ještě uvidíme…

V podmínkách aktuálních událostí ale taková činnost může být nebezpečná…

A nejen to, protože čím dál tím víc docházím k závěru, že se setkáváme s konfliktem (ačkoli to, že jde o fázovou krizi, bylo jasné od začátku), ve kterém přečkat v klidu tuto krizi (i v těch nejbezpečnějších končinách zeměkoule), se nejspíš nepodaří.

*) Sergej Pereslegin (1960) – populární ruský publicista, výzkumník v oboru fantastiky a alternativní historie