Ilustračné foto – Photo by Gustavo Fring from Pexels
Nový nedostatek: na světovém trhu roste nedostatek motorové nafty
(Valerij Michailov, preklad St. Hroch)
.
Na světovém trhu se v tichosti objevil nový deficit. Po nedostatku mikročipů (zejména v automobilovém průmyslu), místním i celosvětovém nedostatku uhlí, zemního plynu a elektřiny, citelném nedostatku hnojiv a z toho plynoucím nedostatku potravin Západ pocítil celosvětový nedostatek nafty, jejíž dodávky na světový trh jsou omezené.
Mimochodem, je to právě na začátku jarních polních prací, což může ještě zhoršit dopad nedostatku a vysokých nákladů na hnojiva.
Podle údajů nizozemské poradenské společnosti Insights Global klesly zásoby nafty a topného oleje ve skladech v evropské rafinérské a skladovací oblasti Amsterdam-Rotterdam-Antverpy (ARA) jen za poslední týden o 2,5 %. V této sezóně dosáhly nejnižší úrovně od roku 2008. A přestože se tento nedostatek začíná nejvíce projevovat v Evropě, není místní. Například zásoby středních destilátů v Singapuru rovněž klesly na několikaleté minimum 8,21 milionu barelů. Je třeba také připomenout, že Čína v první lednové dekádě drasticky omezila vývoz ropných produktů včetně nafty, což nemohlo neovlivnit celý trh jihovýchodní Asie.
Agentura Reuters odhaduje, že ceny nafty v severozápadní Evropě dosáhly minulý týden 114 dolarů za barel, což je nejvíce od září 2014. Současně dosáhl další cenový diferenciál vůči ropě dvouletého maxima. Současně se ceny nafty v Asii dostaly na nejvyšší úroveň od září 2014.
Z hlediska maloobchodního prodeje to nyní vypadá následovně. Litr nafty stojí v Moskvě 50-60 rublů, v Minsku 60-65 rublů, v Kyjevě 85-105 rublů (tam ale nejlevnější nekvalitní), v Soulu 95-105 rublů a v Berlíně 140-150 rublů.
Současně byl odhad dodávek motorové nafty do Evropy v únoru z ostatních regionů revidován směrem dolů – z 1,83 mil. tun na 1,66 mil. tun, což je 2,7krát méně než v lednu.
“Vidíme minimální vývoz nafty z pobřeží Mexického zálivu do USA a nulovou kapacitu skladování na čistých lodích,” řekl agentuře Reuters jeden z amerických makléřů.
K tomu je třeba dodat, že většina analytiků stále očekává další růst ropy – nejprve na 100 dolarů za barel, o čemž jsme již psali, a poté pravděpodobně ještě výše. Což při nedostatku nabídky povede k dalšímu zvýšení cen nafty.
Agentura Reuters se však po popisu problému rozhodla nijak zvlášť nezabývat jeho příčinami. A ty se neobjevily zčistajasna a jsou z velké části způsobeny člověkem.
Na počátku břidlicové revoluce odborníci varovali, že stále větší přeorientování rafinérského průmyslu na velmi lehkou břidlicovou ropu nevyhnutelně povede ke snížení dodávek nafty a topného oleje na trh. Těžké ropné produkty se z břidlicové ropy jednoduše nevyrábějí. A pak přišly americké sankce proti producentům těžké ropy ve Venezuele a Íránu. Těžba těžké ropy v obou zemích klesla, a tím se snížila i nabídka na světovém trhu. To je částečně příčinou stálého nárůstu nákupů ruské nafty Spojenými státy.
Dalším důvodem je celková ekologická agenda, v jejímž rámci došlo k poklesu kapitálových investic do průzkumu a vývoje uhlovodíků. V předloňském roce se situace ještě zhoršila v důsledku prudkého poklesu cen uhlovodíků. Je obtížné uvést přesné číslo těchto nedostatečných investic, ale v každém případě se odhadují na mnoho bilionů dolarů. I za příznivých podmínek by bylo obtížné situaci rychle napravit. Nedostatečné investice budou pravděpodobně přetrvávat i v rámci snahy o úplnou dekarbonizaci.
Mimochodem, nejde jen o problémy v oblasti průzkumu, vývoje a těžby ropy – v loňském roce se poprvé po desetiletích snížila světová rafinérská kapacita.
Ano, Západ v rámci ekologické agendy, kdy si uvědomuje důsledky stále většího odmítání těžké ropy a zavádění politiky dekarbonizace, zahájil omezování spalovacích motorů (a zejména dieselových motorů) a zároveň podporuje elektromobily. Žádné radikální změny v tomto směru však zatím nebylo dosaženo. Tím spíše, že tento trend postihl především osobní a veřejnou dopravu, nikoli však dopravu námořní, nákladní, zemědělskou, speciální apod. A současné skokové zdražení elektrické energie jen zpochybňuje vnucené nahrazení spalovacích motorů elektromotory.
A konečně je tu ještě jeden důvod nedostatku – souvisí s výrobní technologií. Zvýšení podílu výtěžnosti nafty při rafinaci je technologicky spojeno se zvýšením výtěžnosti proudového leteckého paliva. Trh s tryskovými letadly se však z pandemie nikdy nevzpamatoval. A pro rafinerie je dnes jednoduše nerentabilní zvyšovat výrobu leteckého paliva.
Ke všem těmto důvodům se přidává zběsile běžící tiskařský lis Federálního rezervního systému, který v zásadě přispívá ke zběsilé globální inflaci. V USA nedávno oznámili nejvyšší míru inflace za posledních 40 let (7,5 % meziročně), i když ve skutečnosti se zdá, že jde o dramatické podhodnocení. Důležitější však je, že Amerika tuto inflaci obratně vyváží do celého světa.
Nedostatek nafty tedy není jen tak. Jeff Curry, vedoucí výzkumu komodit u Goldman Sachs, nedávno v televizi Bloomberg řekl, že ještě nikdy neviděl, že by komoditní trhy měly takový deficit jako nyní. Cena u krátkodobých kontraktů je vyšší než u futures se vzdálenějším dodáním, což je způsobeno právě nedostatkem nabídky. V normální situaci je to naopak.
“Dělám to už 30 let a nikdy jsem neviděl takové trhy,” řekl Curry. – Došlo nám všechno, ať už jde o ropu, plyn, uhlí, měď nebo hliník. Můžeš jmenovat cokoli, všechno nám došlo.”
Možná by se Rusko nemělo radovat z rekordních dodávek nafty na americký trh, ale mělo by se s ní (a nejen s ní, ale se všemi nedostatkovými komoditami na světovém trhu) vypořádat podobně jako s hnojivy na konci loňského roku – omezit svůj vývoz, aby se vyhnulo vnitřnímu nedostatku a udrželo ceny na domácím trhu na přijatelné úrovni.
Preklad: St. Hroch, 16. 2. 2022
