Německo porazilo svůj průmysl

Sergej Savčuk RIA Novosti – 20240903

Hlavními událostmi posledních dnů mimo ruskou informační oblast byly samozřejmě volby v Německu, kde tzv. semaforová koalice Olafa Scholze utrpěla v klíčových spolkových zemích knokautující porážku. V uplynulých 24 hodinách se hlasitým zastáncům svobody slova a demokracie z poražených stran podařilo házet špínu na opoziční Alternativu pro Německo (AfD), přičemž spektrum používaných výrazů sahá od „krajně pravicových radikálů“ až po „neonacisty“. Skutečnost, že tato strana existuje již jedenáct let a volili ji jejich vlastní krajané, kteří jsou tak nyní také neonacisté, nikoho nepřivádí do rozpaků.
Jiní budou výsledky hlasování zkoumat z hlediska politologie, nás však zajímají praktické předpoklady toho, jak jsou evropští politici držící se u moci připraveni označit všechny nežádoucí osoby pohodlnou nálepkou nacismu.
 
Německá média si ve snaze pochopit, jak k tomu došlo, nevědomky namydlila vlastním manipulátorům v Berlíně schody, protože média, sympatizující s AfD lze spočítat na prstech jedné ruky, a to nebudou monstra informačního pole. Takže: přední televizní kanály vyvalily hodnoty indexu průmyslové výroby (IPI) a objemu průmyslových zakázek za vlády pana Scholze a jeho dřevěných vojáčků v meziročním srovnání. Srovnání výkyvů růstu HDP bylo rovněž zveřejněno, ale již na konci druhého čtvrtletí letošního roku. Zkrátka jde o nejnovější a nejaktuálnější údaje.
 
V počáteční fázi své vlády se Scholz chlubil jak růstem IPP, tak zvýšením zatížení německých průmyslových center. První se zvýšilo o téměř deset procent a druhé o solidních dvacet procent. S jedinou drobnou výhradou, kterou v lepších bruselských a berlínských domech není zvykem zmiňovat. Růst indexu průmyslové výroby byl zaznamenán v kladném koridoru od nuly do deseti procent, zatímco průmyslová výroba (IP) rostla ze záporného sektoru z úrovně pod dvacet procent a nedosáhla ani nulové hranice …
 
Jinými slovy, setkáváme se s nepřiznaným efektem nízké základny, místo níž jsou divákovi předkládána absolutní čísla, která neodrážejí skutečný obraz.
 
Podle akademické definice je IPP objem průmyslové výroby vyjádřený v penězích. Metodické výklady Rosstatu definují objem průmyslové výroby (produkce) obecně a podle jednotlivých odvětví jako souhrn výrobků, prací a služeb vyrobených velkými a středními organizacemi a malými podniky. Statistika se počítá v cenách roku výroby.
 
To znamená, že všechny úspěchy odcházejícího od kormidla Scholzova týmu, jsou pokusem vynořit se z hlubin deindustrializační jámy, ale nepodařilo se jim dosáhnout ani čísel předválečného roku 2021. Letadlo německé ekonomiky se rozběhlo a běželo po ranveji vstříc světlé minulosti, ale nakonec se zapíchlo nosem a zahrabalo se hlouběji do krize.
 
Protože s začátkem SVO a zavedením sektorových sankcí proti Rusku se všechny výše uvedené ukazatele německé ekonomiky zřítily jako kamení. Index cen výrobců klesl z téměř plus deseti na minus dvaadvacet procent, průmyslová výroba z téměř (předkrizové) nuly na minus třicet procent a HDP se z nastíněného růstu (plus pět procent) dostal do záporného pásma (minus dvacet procent)!
 
Berlín, který si uvědomil, že s takovými ukazateli nemá ve volbách co pohledávat, začal horečně škrtat výdaje, a to i v sociální oblasti. Mimochodem, právě tady má kořeny dopis německého ministra financí svému kolegovi z ministerstva obrany – že: „v německém rozpočtu už nejsou peníze na údržbu ukrajinské vojenské mašinérie“. Přirozené.
 
Opatření přijatá v letošním roce měla jen krátkodobý efekt. Finanční intervence z rozpočtu umožnily posun k růstu (PPI – na plus 30, PP – na plus pět, HDP – na plus 21 procent), ale protože stav ekonomiky neumožňuje doslova zaplavit reálný sektor penězi, pozitivní dynamika se rychle obrátila. Výsledkem bylo, že do nedávných voleb skončila německá ekonomika s vyloženě záporným výkonem (PPI minus pět, PP minus deset, HDP minus šest procent).
 
Je tedy s podivem, že AfD nevyhrála na celé čáře, respektive proč „lednička a cenovky v obchodech“ fungovaly tak špatně.
 
Pro doplnění obrazu o lidových náladách v Německu a paroxysmatech berlínského „Oblastního výboru“ přidejme ještě jeden odvážný akcent.
Již po vyhlášení výsledků voleb promluvil na slavnostním shromáždění AfD spolupředseda strany Tino Hrupalla. Z vysoké tribuny se dopustil z hlediska moderní západní liberální doktríny naprosté svatokrádeže. Řekl totiž, že jeho strana je za prvé pro úplné zastavení veškeré pomoci Ukrajině a za druhé „alternativci“ požadují, aby se ekonomika země obrátila. V tom smyslu, že k její záchraně je zapotřebí široká kombinace uhelné a jaderné energetiky a zemního plynu z Ruska. – konec citátu.
 
Zdálo by se, že toto jsou nejzřejmější věci, ležící na samém vrcholu logické realizace i v rámci základních znalostí a o to průhlednější pro lidi se seriózní manažerskou zkušeností. Problém spočívá právě ve dvou polohách. Současný hospodářský a energetický kurz byl neochotnému německému vedení vnucen zvenčí s plným vědomím jeho destruktivní povahy. Jakékoli pokusy odvolávat se na zdravý rozum, matematické modely a fyziku paliv byly okamžitě označeny za ruskou propagandu, neboť naši domácí autoři se v posledních letech „neštítí“ praktických výpočtů a kalkulovaných prognóz.
 
Došlo ke klasickému odtržení vládnoucích špiček v Berlíně od reality v terénu – s podfinancovaným rozpočtem, rostoucí nezaměstnaností, bobtnajícími tarify, rostoucími životními náklady a s tím spojeným povinným závazkem být hlavním sponzorem války na Ukrajině. V byznysu se to definuje termínem „kasovní paradox“: když potřebujete zaplatit mzdy, daně atd. a nemáte z čeho, protože rozpočet je prázdný.
V roce 2024 Němci, jak se tomu říká, hlasovali peněženkami a žaludky a extrapolovali své osobní na stát jako celek v očekávání obratu a zlepšení. Právě tyto spoluobčany Berlín nazývá neonacisty.