Neznámý autor na Tg. kanále prof. Jevstafjeva 13. 07. 2025
Říkám to vážně:
Není to jen generace – je to samostatná forma přežití! Tvrdí jako týden starý chléb a rychlí jako babiččiny pantofle, které letí tvým směrem s přesností bumerangu. V pěti letech už uměli odhadnout náladu matky podle zvuku hrnce na sporáku. V sedmi letech měli klíč na šňůrce a pokyn: „Oběd je v ledničce, ohřej si ho, ale nepřipal ho.“ V devíti letech vařili boršč bez receptu, v deseti věděli, jak zavřít kohoutek a utéct před sousedovým psem s kbelíkem na hlavě. Od rána do večera byli na ulici.
Bez telefonů. Místo WiFi – přesná trasa: hřiště, řeka a domů už potmě, s koleny, která vypadala jako mapa bojových operací. Kolena si zalepovali slinami a listem jitrocele. A když to bolelo, slyšeli: „Neutrhlo se to, takže to nebolí.“ Jedli chleba s cukrem, pili vodu ze zahradní hadice – s takovým mikrobiomem, který by jim záviděl každý nynější jogurt. Alergie neexistovaly. A pokud ano, mlčeli o tom.
Znají patnáct způsobů, jak odstranit skvrny od trávy, maziva, krve, bláta a inkoustu – protože bylo třeba přijít domů „čistí“.
A to ještě není vše. Prošli si:
- tranzistorovým rádiem;
- černobílým televizorem;
- gramofonem na vinylové desky;
- magnetofony s cívkami a kazetami;
- CD disky…
A teď mají tisíce písniček v kapse a stýská se jim po praskání kazety převinuté tužkou. Po získání řidičského průkazu jezdili žigulíky po celé zemi – bez hotelů, klimatizace a GPS. Jen silniční atlas, kde byla celá země na několika stránkách. A dojeli. S úsměvem. A s chlebem s máslem a vejcem v kufru.
Je to poslední generace, která si pamatuje svět bez internetu, bez nepřetržitého spojení, bez neustálé obavy o nabití baterie.
Měli sešity s recepty a ne aplikace. A dny narozenin si pamatovali sami. Anebo na ně nepřicházeli…
Jsou to lidé, kteří:
- dokáží opravit vše izolační páskou, sponkou a kleštěmi;
- měli jeden televizní kanál — a nenudili se;
- věděli, že „listování“ neznamená scrolling, ale hledání v telefonním seznamu;
- a věřili: že pokud nezvedneš telefon, znamená to, že jsi naživu a zavoláš zpět.
Oni jsou jiní. Mají emocionální asbest, imunitu z doby nedostatku a reflexy vybroušené na hřišti. Poslední skuteční ninžové všedního dne.
Nesahejte na člověka nad 50 let. Viděl víc, prožil víc a má v kapse mentolky starší, než je tvoje dítě. Prožil dětství bez autosedačky, bez helmy a bez opalovacího krému. Školu bez notebooku. Mládí bez scrollování.
A nehledá odpovědi na Googlu, protože má instinkt.
A navzdory všemu má více vzpomínek než ty fotek v cloudu…
Preklad: St. Hroch, 13. 7. 2025
Jáááj, jsem to já. Skvělé, aj dojalo. Nostalgie 😀
Ať je autorem kdo chce, je vidět že tak jako my starší uměl žít, že dětství jsme měli krásné bez ohledu na to co si o tom dnešní generace myslí. Děkuji za krásný text i překlad 💓👍
Četl jsem to, pěkné, ale autor zcela zanedbal sexuální aspekt. Něco jako: Měli vztahy a sex s živými partnery, ne sami u porna/chatu.
A také tím, že to byla docela oblíbená zábava i promiskuitu: Měli každou hezkou holku/kluka ve vsi/na táboře/v ulici/ma sídlišti.
Rovněž nulová zmínka o alkoholu mě překvapila a to nenarážím na národnost.
Ako dnes i v minulosti sa dal žiť úplne obyčajný (=prázdny) život.
Ale sú aj rebeli, vyvrheli, ktorí sa postavia čriede –
https://pastebin.com/raw/zWz6VGB4