Až skončí SVO…
Michail Deljagin plus Andrej Bezrukov 22.07.2026
(Jen mírně krácený překlad zajímavé debaty ekonoma a poslance M.Deljagina s profesorem MGIMO A.Bezrukovem.)
Kdy skončí SVO? Jaké politické, vojenské a ekonomické faktory se mají sejít, aby SVO skončila (v náš prospěch)?
Menší otázky byste mi položit nemohl? Pojďme tedy jíst slona po částech:
Kdo proti komu bojuje:
- Jestliže Vás napadl člověk se psem a ten Vás kousne, není problémem ten pes, a pokud slezete na všecky čtyři a budete se s ním hryzat, nebude to nejproduktivnější řešení, protože to nijak neskončí tu válku. Otázka je v tom, kdy nebude cítit bolest pes, ale ten, kdo ho ovládá. Vodítko toho psa vede poněkud západněji od Ukrajiny. A právě tam leží kořen té války, protože válka začala tím, že aliance světového kapitálu by se chtěla rozšířit na ten nejtučnější kus zdrojů ve světě existujících – tedy na nás. Nás jsou všeho všudy 2 % světové populace, ale disponujeme cca 30 % světového bohatství. No a nějací strejdové, kterým se zdá o zvětšení svého bohatství, a jimž se málem povedlo vztáhnout tlapu na naše zdroje, nicméně se jim nepodařilo do toho zatnout drápy, tak tyto strejdy jejich tlustá mysl na tento kus neopustila.
- Už tradičně to maskují otázkou „bezpečnosti“ – jakože jsme ze zásady agresívní a ohrožujeme všecky okolo. Proto se musí vojenské svazky (konkrétně NATO) stále rozšiřovat a uzavřít nás v kalném asiatském prostoru, a tak zachránit „civilizovanou Evropu“ před nájezdem barbarů. Ti přicházeli jednou z východu, jindy (podíváme-li se na jejich vynález koncentračních táborů) ze západu na východ. V posledních 400 letech se tím byznysem zabývají pravidelně.
- V roce 1612 se objevili představitelé západní civilizace soudruzi Poláci, usadili se v Moskvě a my jsme je následně vyhnali.
- Kolem roku 1700 jsme válčili v Severské válce proti expanzi Švédů, jimž se naše existence nelíbila.
- V roce 1812 jsme vyhnali Napoleona s jeho spojenci…
A vidíme, že se to opakuje přinejmenším každých 100 let, při různých záminkách.
Když dovolíte, tam není problém jen ve zdrojích. Kdosi velký (nevzpomínám si, kdo) řekl, že díky vzniku impéria Petra Velikého nebylo možné impérium Karla Velikého. Všecky ty vášně o nebezpečí spojení Ruska s evropskou civilizací, jsou mylné. Evropa je civilizací transkontinentální, zatímco Rusko kontinentální a pokud existujeme, nemůže se Evropa považovat za plnohodnotnou.
S tím argumentem souhlasím. A je tu další faktor… – Jiří Dimitrov svého času napsal, že jakmile kapitalizmus cítí svůj konec, začíná se uchylovat k fašizmu jako řešení svého problému. Totéž bylo za Hitlera a děje se i nyní. Kapitalizmus se nachází v hluboké jámě, západní mýtus mu mizí pod nohama, čímž trpí a hledá prostředek k sebekonsolidaci a takovým prostředkem je společný nepřítel, proti němuž je nutné vyhlásit Křížovou výpravu.
Zde platí, samozřejmě i to, že Američané s Angličany zajímá, abychom se s Němci nespojili a se západními Slovany o sebe vzájemně olámali drápky.
Dokud je to nebude bolet a my se soustředíme jen na toho, kdo drží jejich zbraně, bude ta válka trvat dlouho, protože budou vrhat všechny disponibilní zdroje na pokračování v zájmu našeho odkrvení. Tuto válku vedeme proti cca 52 zemím, nejen Západu, ale berme v potaz i podporu ukrorežimu z Japonska, Jižní Koreje, Tchajwanu, Austrálie… Celý „civilizovaný svět“ si dal za úkol nás vyčerpat, přičemž srovnáme-li HDP, pak oni představují cca 50 % světového, zatímco my 2 %. Takže musíme postupovat tak, aby cítili maximální bolest – tedy nekousat jejich psa. Oni ale aktuálně nejsou ochotni jít s námi do přímého konfliktu, ať prohlašují, co chtějí, ale na válku proti nám se připravují, budou se mobilizovat, oblbovat svoje obyvatelstvo hrozbou naší agrese.
Mimochodem, ta kampaň, označující nás za „impérium zla“, začala už počátkem dvoutisících, kdy poznali, že jim kořist vyklouzává z rukou (viz. případ Litviněnko, všelijaké chemické historky v Sýrii, dopingové aféry), kdy nás opět začali označovat za nebezpečné vyvrhhele, zákeřníky a traviče. Tak začali veřejné mínění směřovat k tomu, že je nutné proti nám bojovat.
Zatím ještě nedozráli k reálné připravenosti na velkou válku. Zatím jsou bezbranní proti našemu raketovému útoku (i nejaderného). Teprve až ucítí bolest, bude možné se s nimi dohodnout.
Když začala intenzifikace útoků na nás, v německém tisku jsem si přečetl vítězné komentáře obyčejných lidí v tom smyslu, že: „konečně se naše peníze utrácejí, jak mají“, atd. Na severu Itálie se velmi silně změnil tón reakcí lidí na nepohodlí sankcí. Jestliže ještě počátkem roku 2024 se známí v telefonu se mnou nestyděli kritizovat dopad protiruských sankcí na ně a sympatie k nám, tak už loni se o tom odmítali bavit. To je pro nás velmi smutná dynamika. U nás jsem se na útoky na naše území setkal s mnoha reakcemi ve smyslu: – hodíme jim tam atomovku, všecko rozmlátíme a oni zkrotnou. Jsem ekonom, a tak se na věci dívám především z tohoto hlediska, a proto jsem jim navrhoval jít touto cestou – například zrušit intelektuální vlastnictví. Nás to posune dopředu a oni to bolestivě pocítí (nepochybně nás v tom potichu podpoří i Čína). Jejich odpověď byla překvapivě shodná… – „nojo, ale to nám oni odstřihnou mobily a internet!“. Takže pro některé je absence mezinárodního mobilního spojení horší než jaderná válka… Nakolik jsme tedy ochotni k sebeobraně? Kdo je ta elita, která podporuje tyto tendence?
Jistěže jakýkoli úder po Západu vyvolá jeho konsolidaci, konsolidaci struktur i lidu. Nejde o to, zda budou lidé hromadně ochotni chopit se zbraně a jít proti nám, ale posílí se v nich myšlenka, že je Rusko špatné, protože dokonce i kouše.
To není otázka ideologie, ale vnitřního založení. Západ si totiž zvykl být dravcem – byl dravcem koloniálním, kapitalistickým, atd. Dravec na jedné straně rozumí síle a je racionální a vždycky hledá slabou kořist. Pokud by ji sám nestrhl, loví ve smečce. Na silnou a odhodlanou kořist si netroufne.
My jsme je ale naučili, že nekoušeme a že mohou útočit dál a dál… Tam nejde o to, že jim něco rozbijeme, ale o zjištění, že umíme zaútočit a vážně je ohrozit.
K tomu poznámka: – někdy kolem roku 2008 jsem debatoval se svým německým známým, a ten mi řekl, že mu připadáme příliš agresívní. Na mou otázku – v čem konkrétně, mi po chvíli zamyšlení vpálil – „Protože jste“.
Ano, tak to je. My jsme velké a silně vyzbrojené „cosi“ – a už tento fakt je děsí. A my jsme je poučili, že toto silné a ozbrojené „cosi“ nereaguje… Teď něco o systému. – my jsme od počátku let 90. byli pro ně i pro sebe součástí jejich světa. My jsme dobrovolně přijali logiku jejich světa, řekli jsme jim, že chápeme nová pravidla hry, podle nichž jsme jejich surovinovým přívěskem, nic nemusíme vyrábět, protože si vše koupíme. No a v tomto surovinovém přívěsku jsou lidé, kteří, jako ve kterémkoli systému, si žijí dobře. Jsou to lidé, disponující těmito zdroji, kteří obracejí peníze z prodeje těchto zdrojů – u nás je rentiérská ekonomika, kdy se ti vybraní posadí na aktivum, toto aktivum dojí, co to jde a chrání aktivum, aby ho nikdo nesebral. Proto máme takovou centrální banku, proto je ekonomika v jejím mikroekonomickém chápání a ekonomická rozhodnutí přijímána v podobě, v jaké jsou, atd. Absence strategického plánování, absence názoru. A k čemu nám je strategické plánování, jestliže kapitalizmus je systém ideální a zítra bude jako včera – jen bohatěji…? Chybí jakákoli logika rozvoje a kromě naplnění kapes tam nic není!
Mimochodem, uprchlý muzikant Makarevič svého času prohlásil, že je vše nádherné: – dobré restaurace, krásné dívky, peněz dost … – jenom budoucnost tu není…
A k čemu budoucnost, jestliže je současnost tak krásná? Někteří to tak měli a i mají. Proč tito lidé takto uvažují o světě, který je mentálně i fyzicky světem protivníka? No, protože se živí ve světě protivníka a v tomto světě i žijí a chtějí ho zachovat. Kterýsi klasik řekl, že vaše vědomí je určeno vaším bytím… – jistěže! V jakém systému se živíte, kdo vás platí, tam je vaše muzika. Pokud tedy chceme toto změnit, musíme změnit systém vystavěný po roce 1990 – jejich systém.
Jaká síla může uskutečnit onu změnu systému?
Především je to síla, kterou nazýváme patriotickou v tom smyslu, že do popředí staví zájmy země, v níž žije. Protože se nechystá odsud odjet on ani jeho děti, a proto se snaží, aby žití bylo lepší tady než tam. Znamená to přestavbu sociálně-ekonomického modelu, kterým musí být:
- model suverénní měny jako investičního zdroje uvnitř země;
- systém s dlouhodobým strategickým plánováním země a její infrastruktury, což umožní obrození průmyslového potenciálu. My, mimochodem, nejsme jedinými, kdo ztratil kompetence – podobně jsou na tom USA – ty díky procesu globalizace.
Musíme vytvořit průmyslovou základnu, která vytvoří střední třídu z kvalifikovaných a dobře placených lidí, což přispěje k růstu vnitřní poptávky – to je vše vzájemně spojeno.
Mluvíte o politice, kterou je nezbytné provádět a jaká má být. Ale aby se mohla taková politika realizovat, musí proběhnout transformance stávajících elit, aby začaly sloužit patriotickým hodnotám?
Podívejte se… existuje v populaci 10 % lidí, kteří nikdy nebudou krást, dalších 10 % bude krást vždy a zbylých 80 % bude sledovat, jak si oni vedou a podle toho bude konat. Podívejte se na naši elitu… – podle mého dobrých 80 % je ochotno dělat, co je třeba, pokud je postavíme před srozumitelný úkol a přesvědčení, že přiklonit se k těm 10 %, co kradou, se jim nevyplatí.
No, u nás bylo hospodářsky víceméně dobře do konce předloňského roku, až Centrální banka Ruska (CB) vyhlásila oficiální heslo „Ochlazení ekonomiky“, protože prý hospodářský růst přes 3,5 % je nepřijatelně velký… – a tento úkol byl, i přes odpor rozumných lidí, – splněn. A protivník to vyhodnotil a začal toho využívat… Takže zatím vidíme spíš opačný proces, kdy se k patriotům nestahuje obecná část elity, ale naopak, že patrioti vypadají spíš jako nechápající jakési základní věci, zatímco reálná hospodářská, ale i kulturní politika se vrací k 90. roku.
Co, kromě pořádného kopance, dokáže elitu napřít správným směrem?
Pokud jde o ten „pořádný kopanec“, jsme přece jen ruští lidé a naše civilizační zkušenost se koncentruje do takového přísloví, že: „Dokud hrom nezahřmí, mužik se nepokřižuje“. Naším národním maskotem, národním zvířetem je medvěd, který vůbec půl roku prospí. A my trpíme svou bezbřehostí, což se zakořenilo v mentalitě země. My opravdu potřebujeme kopanec a musíme dojít do krize, abychom si uvědomili, že jdeme špatně. Takhle my myslíme… Já jsem přesvědčen, že se z té krize dostaneme, jako dosud vždycky, sám Nejvyšší, který nad námi drží ochrannou ruku, nám nedovolí padnout do propasti, ale to bude v posledním momentě. Pokud nic neuděláme, bude ten moment čím dál blíže. V té souvislosti pak Vámi zmíněnou politiku CB já otevřeně nazývám sabotáží. Jak to jde dohromady? V době války „ochlazovat“ ekonomiku? Pro to nenalézám vysvětlení. Měly by se přece provést nějaké korekce, ale ono stále nic…
Nejsem ekonomem, tak se nebudu pouštět do hlubších úvah na toto téma a nechám to spíš Vám…
Já mám kouzelný příběh. Dost dlouho jsem přemýšlel na počátku SVO a domníval jsem se že to konečně začne fungovat, hodil jsem na papír pár důležitých tezí, co by bylo dobře dělat a jak, a poslal jsem to do vlády… Dostal jsem okouzlující odpověď ve smyslu, že je to jistě dobré řešení, ale protože přijali už nějaká rozhodnutí, že je měnit nebudou. Zprvu jsem si myslel, že si někdo dělá srandu, protože jsou-li v systému chyby je nutné je spravit. Pak jsem to pochopil… nás, civilní správu převedli na bázi matematických modelů, jejichž přepočet při objevení chyb je velmi pracný a nikomu se do toho nechce – standardní byrokratická setrvačnost.
Neděste mě modely, protože jsem za dva roky užité matematiky věc nepochopil a proto jsem utekl k historii a modely mě nijak nebaví a nechápu je. Co ale chápu je, pokud jste něco udělal a skutečnost se ukázala být jinou, není u nás tradicí přiznat vlastní chybu. Protože Vás zato mohou i odvolat. Proto je lehčí obraz života ignorovat a tvářit se, že je vše o.k. a nikdo na nic nepřijde.
Nyní ke konfliktu se Západem… – M. Rutte nás nazval hrozbou a upozornil, že v roce 2029-30 je nevyhnutelná válka s námi. Vy často říkáte mnohým nepříliš příjemné věci – jakože: Rusko propáslo čas v konfliktu se Západem, že se nepokoušíme pracovat na perspektivu a nechráníme se. Trvá to i nadále, včetně hrozby té velké války?
My se, přece jen, učíme. Za poslední dobu jsem zaznamenal několik organizačních i technických rozhodnutí správným směrem. Jistěže je bylo nutné přijmout mnohem dřív, nicméně, vraťme se k naší národní podstatě, která je vyčkávací a ne proaktivní. Což je špatné, ale už jsme tací. Musíme se učit. Pokud jde o strategické plánování, to bývalo u nás velmi dobře založeno. Malý příklad: – před rokem jsem byl ve slavném městě Kirově a tam mi vysvětlili, že když tam na počátku války začali ze západní části země stěhovat válečný průmysl, tak se ukázalo, že už 5 let před válkou, v letech 1935-36, byly vylity základy a vybudovány komunikace – že tedy kdosi takto rozhodl a vyčlenil na to obrovské peníze, přičemž hodně riskoval. To vypovídá o tom, že stejní Rusové jako my, dokázali myslet dopředu.
A teď se podívejme na perspektivy… Ano, Západ se chystá k válce, nyní s námi bojovat není ochoten a zcela určitě ne vážně. USA se vůbec nemíní míchat do války s námi, protože nemají proč. Všechny úkoly, které si vytýčily se i bez toho plní: – Evropa i Rusko se cizíma rukama oslabují, Amerika na tom tradičně vydělává, tak proč by se hrnuli do rvačky?
To Evropané se nacházejí v takovém stavu, že jejich elity, kromě výkřiků o válce, nemají šanci se udržet u moci. S těmito elitami jednat není možné, nicméně je tam byznys, který chápe, kam to všechno spěje, bude-li hůř. Ale hned to upřesním. Mluvíme-li dnes o státech, pak hlavními hráči bojujícími proti nám, nejsou státy, ale korporace jako Palantir, Anduril, Lockheed, SpaceX , Rheinmetall, a další. Nicméně nejagresivnějšími jsou korporace digitální, informační. Proto si musíme nejdřív uvědomit, proti komu konkrétně vedeme válku, zatímco stále mluvíme o Americe, Německu, Británii – postaru mluvíme jen o obalu a ne o hybatelích ochotných do toho vrážet peníze.
Jak ale můžeme poškodit právě ty nejagresivnější?
Kdybych odpověď znal, možná bych to i řekl. To je otázka, na níž si v blízké době budeme muset najít odpověď, protože je to otázka z jiného socio-ekonomického modelu a z jiného technologického světa – ze světa, který bude – AI, s biologickými zbraněmi, proti nimž teď nikdo ochranu nemá, je to svět pod neustálou digitální kontrolou, kde budou moci řídit naše mozky vytvářením exkluzívního informačního prostoru kolem každého z nás a oblbujícího nás tím vším už od dětství. K tomu všemu musíme jasně vědět, jaký model u nás budujeme, aby byl alternativou.
A když už jste se zeptal, co s tím dělat, odpovídám: – sjednocovat ve světě lidi, kteří nechtějí žít v digitálním koncentráku – a takových je většina i na Západě.
Vy jste řekl velice důležitou věc, protože když mluvíme o konfliktu se státy a s firmami, zaháníme se sami do logické pasti. Protože stát, jakkoli zvěrský, potřebuje relativní komfort území a obyvatelstva na něm žijícího – má objektivní závazek. I kdyby zlikvidovalo polovinu populace, musí, chce-li přežít, té druhé polovině poskytnout snesitelné podmínky k životu. Takže pokud jim zničíme podmínky pro život, je v zájmu toho státu, aby se zeptal, co bychom rádi. Kdežto korporaci je to jedno. Takže nemá velký smysl ničit životní podmínky států, ale korporací a jejich vůdců.
Nemusíme chodit daleko. Vzpomeňte si na teroristický akt ve Starobilsku, kde zabili 21 lidí a 46 jich zranili…
- Je Starlink válečnou zbraní? – Ano.
- Je dodavatel Starlinku účastníkem války a tedy zákonitým cílem? – Nepochybně.
A dokonce i u amerického soudu by bylo možné ho zažalovat pro hromadnou vraždu nebo zabití.
Závěrečná otázka: – v roce 2029-30 válka bude?
Myslím si, že ne.
Preklad: St. Hroch, 27. 7. 2026
Zdroj: https://rutube.ru/video/5d2cf0ec539276ea83d49072b14ed850/
Pridaj komentár