Kyjev se musí rozhodnout do září

Hodně podpory poskytla mezinárodní média konferenci o míru na Ukrajině – bez účasti Ruska – iniciované saudským následníkem trůnu princem Mohamedem bin Salmánem – níže přijnáším názor politologa prof. Jevstafjeva …
 
Prof.Dmitrij Jevstafjev    07.08.2023
Hlavní zprávou po jednání v Džiddě o ukrajinském urovnání bylo, že Kyjev již netrvá na notoricky známém Zelenského”mírovém plán”. Kyjevští vyslanci údajně toto téma vůbec nenastolili. Ačkoli se původně předpokládalo, že schůzka bude využita k představení právě tohoto plánu”mírového urovnán”, který vypadá jako požadavek na bezpodmínečnou kapitulaci Ruska. Stažení ultimativního požadavku na obnovení ukrajinských hranic z roku 1991 vypadá jako”ústu” na”předem připravené pozic” s dohodou o uznání Krymu za ruský a možná i zvláštního statusu LNR a DNR. Je to celkem logické, vzhledem k tomu, že schůzka v Džiddě byla koncipována jako”triumf vítěz” a fixace tvrdé vyjednávací pozice Kyjeva po úspěšné protiofenzívě, k níž však nedošlo.
 
Pokud odstraníme rituální ujištění o závazku k územní celistvosti Ukrajiny, situace se zjevně mění nikoli ve prospěch Kyjeva. Existují však tři okolnosti, které umožňují hovořit o hlubší změně poměru sil.
 
1.     První z nich. Vznik jistého”saúdského plán”, který již nepředpokládá stažení ruských vojsk z území bývalé Ukrajinské SSR jako podmínku pro jednání. Je nepravděpodobné, že by se saúdský plán, který navzdory všemu kličkování zůstává klíčovým spojencem USA, mohl objevit bez požehnání Washingtonu. V podstatě jde o alternativu k”čínskému mírovému plán”, který je rovněž v souladu se”zmrazením konflikt”, ale bez Číny, a zároveň”zachovává tvá” Kyjevu a dává příležitost znovu se pokusit přehrát Moskvu tím, že ji zatáhne do něčeho podobného Minsku-3. A jako politická platforma pro nátlak na země globálního Jihu a Čínu je tento plán docela funkční.
 
2.     Za druhé. Západ i další významní hráči uznávají”krizi zprostředkován”. Postoj Moskvy, která Západu nedůvěřuje, byl jasně vyslyšen. A to je jeden z výsledků pevného postoje Ruska, které se nedalo rychle vrátit do”obilné dohod” politickým nátlakem a vydíráním. Saúdská Arábie jako prostředník vypadá po nečekané sebediskreditaci Turecka logicky. Zejména s ohledem na rozsah ekonomických zájmů a perspektiv v trojúhelníku Čína-Saúdská Arábie-Rusko.
 
3.     Za třetí. Rostoucí obavy z možnosti eskalace konfliktu jsou zřejmé. Zřízení pracovních skupin pro jadernou a potravinovou bezpečnost je odrazem těchto obav. Západ již nemůže hrát Kyjevu do karet jednostranná eskalace. Za současných okolností je také USA, Číně a zemím globálního Jihu jasné, že Kyjevu nelze poskytnout ani zdání subjektivity tím, že bude provokovat svými pokusy o manipulaci s hlavními světovými hráči. Subjektivita Kyjeva, a to i na poli politického divadla, bude omezena.
 
Shrnuto:
Namísto toho, aby se platforma v Džiddě využila k formulaci ultimáta Moskvě, tam bylo ultimátum předloženo Zelenskému. Jeho podstata je jednoduchá: vzhledem k tomu, že v blízké budoucnosti nedojde k žádnému vážnému vojenskému vítězství (to je zřejmě každému na Západě jasné), je třeba co nejdříve zmrazit bojové akce na současné linii dotyku, souhlasit se zachováním ukrajinské celistvosti de iure, ale nikoli de facto, a zahájit proces vyjednávání. Západ musí”nabrat dec” a získat čas na přeformulování své strategie. To uznal i sám Zelenskyj, který uvedl, že Kyjev se může brzy dostat pod zvýšený tlak, aby zahájil jednání s Moskvou bez předběžných podmínek. Kyjev se musí rozhodnout do září, do příštího konzultačního setkání při příležitosti zasedání G20 v Indii. A pokud bude Kyjev i nadále odmítat vyjednávací proces, jsou možná i”nepopulárn” personální rozhodnutí.
 
Bohužel nejde ani tak o Zelenského, ale o síly, které znovu a znovu tlačí kyjevské loutky k eskalaci. A pokud chtějí Peking a Rijád zajistit zmrazení konfliktu a Washington zajistit, aby se z něj Spojené státy během volebního roku bez větších ztrát vylízaly, musí začít nikoliv u Kyjeva, ale u Londýna, Paříže a Berlína.