Je to pro Rusko příležitost?
Prof. Dmitrij Jevstafjev 24. 10. 2025
Dnešní příspěvek začnu velmi opatrným, chcete-li „nejistým“ předpokladem,
že Trump po několika rozhodných krocích, které podnikl současně v různých směrech, začal mírně zpomalovat, což je zvláště patrné v ruském segmentu. Ale i v Latinské Americe je pokus o přesun pozornosti z Venezuely na Kolumbii také snahou „zbrzdit“ procesy. Obecně je Trump člověk „nerovnoměrného tempa“. Je to součást jeho politické taktiky. S Ruskem to také fungovalo, ale zdá se, že to fungovat přestává.
Nebudu tvrdit, že 19. balíček sankcí EU a symetrické zavedení sankcí proti ruské ropě nic nepřináší do již existujícího obrazu. Klíčovým momentem zde je, že sankční vlna byla politicky „realizována“ v jasné koordinaci uvnitř Euroatlantické oblasti. Tato koordinace vznikla výlučně situativně, ale euroatlantisté, včetně okolí D. Trumpa, dokázali tuto synergii zajistit. Existují však dvě, dokonce tři nuance:
- Nuance první: soudě podle formy, v jaké Trump oznámil sankce proti Rusku a přistoupil k eskalaci, může relativně snadno ze sankčního „treku“ seskočit. Pro Donalda Trumpa neexistuje pojem „ztráta tváře“. Prostě o tom nebude přemýšlet.
- Druhá nuance: doufám, že jsme všichni pochopili včerejší prohlášení V. V. Putina: Rusko jasně dalo najevo, že v případě POLITICKÉHO rozhodnutí o dálkových zbraních pro Kyjev je připraveno jako první přistoupit k VOJENSKÉ eskalaci? Dále můžeme dlouho diskutovat o tom, do jaké míry je Rusko v praxi připraveno přistoupit k tomuto zhoršení (můj názor: nyní, v aktuální situaci, je připraveno), ale důležité je, že to bylo učiněno PŘED zahájením praktických akcí Západu, a ne až poté.
- Ke třetí nuanci poznámka: – nejde jen o Brity. Jde o změnu charakteru protikladu uvnitř Euroatlantické oblasti v důsledku změny řídícího centra protitrumpovských sil. A to může za určitých podmínek znamenat strategickou změnu.
Ještě jedna malá poznámka „k pořádku“. Kolegové, tento týden došlo k obrovskému přetížení. Proto s vaším svolením tuto neděli, pokud nenastanou nepředvídatelné okolnosti, vynechám přehled problému. Pokud se něco takového stane, samozřejmě se k tomu vyjádřím. Ale s velkými přehledy si asi dám pauzu. Zítra vše jako obvykle.
A na závěr: na základě četných žádostí spolupracovníků zveřejňuji na hlavním kanálu to, co bylo napsáno v soukromém dopise K. Budanova (proč je jeho postava pro Západ přijatelnější než V. Zalužnyj). Zde je hledaný fragment ve zkrácené podobě:
„…Základna, o kterou se Zalužnyj opíral, tedy „kádrové“ jednotky a národní garda, už téměř neexistuje, a pokud to tak půjde dál, brzy zmizí úplně. Nebude čím konsolidovat rozpadající se systém. Ale speciální služby s podporou Britů a Američanů si, bohužel, zachovávají svou funkčnost. A pokud se podaří je „spojit“ s TSK (a pokračování a zpřísnění mobilizace je absolutním imperativem ukrajinské politiky), pak to bude skutečná moc na Ukrajině v období ukončení bojových operací, schopná čelit „atamanství“ – tedy dezintegraci moci (které nevyhnutelně způsobí samodemobilizující se ozbrojené síly Ukrajiny)…. Takový dárek, jako je ponechání Zelenského u moci, nám nikdo nedá.
Ne, kolegové, neudělají. Odcházejí od dříve převládající myšlenky, že Zelenského musíme „odstranit“ my. Jsou připraveni ho odstranit, zatím bez zjevného krveprolití, sami. A obecně – na Ukrajině jsou euroatlantisté, včetně části Trumpova okolí, připraveni na velmi rozhodné kroky, chcete-li, na politický gambit. Podívejte se na návrhy v britských médiích, aby se Rusku přece jen předal celý Donbas. Brzdí je pouze to, že Trump má příliš mnoho „kypících hrnců“ a „sundává“ je (přesněji řečeno, snaží se je sundat) z plotny v souladu se svými prioritami. A nyní v Ukrajině vznikla určitá přechodná „mezera“, kdy nelze provést žádný závažný manévr.
Vlastně je to pro nás příležitost. Již dávno bylo zjištěno, že čím je situace pro Rusko naléhavější, tím tvrději a kompetentněji jednáme…
P.S. St. Hrocha: – Dopustím se připomínky, jakkoli s profesorovými závěry vcelku souhlasím.
Jde o to, že prakticky jen okrajově zmínil – pro Rusko nepřehlédnutelné riziko – vyhlášených amerických sankcí vůči ropným společnostem Rosněfť a Lukoil včetně jejich dceřiných společností, které představují přes polovinu ruské těžby ropy, a ještě větší podíl na jejím exportu. Rosněfť je navíc společnost kontrolovaná státem, takže sankce vůči ní je krokem k Rusku otevřeně nepřátelským, nedalekým od vyhlášení války. Jisté je, že sankce časem neméně zasáhne samotné USA a jejich vnitřní ceny benzínu. Nicméně to, co se bude dít mezitím mi zavání vojenskou eskalací. Putin se v tomto smyslu vyjádřil docela jednoznačně, takže bych očekával skutečné přitvrzení se strany ruského vojenského postupu vůči Ukrajině, možná i vůči Evropě (překl.)
