Prof. Dmitrij Jevstafjev 17. 10. 2025
Chaos v Trumpově politice už vedl k propadu NASDAC 500 a kryptoměnového trhu a hry s eskalací pokračují po celém světě. Celý svět čekal na událost, která rozhodne o mnoha věcech: buď se vydáme na novou eskalační vlnu, nebo jsou dohody z Anchorage víc než jen slova.
Na první pohled se zdá, že Trump ztratil kontakt s realitou, ale navrhuji systematicky rozebrat dění a odstranit informační šum. Protože podle mého názoru se vše vyvíjí v rámci té samé „strategie velké hry“. Ale jaký bude výsledek?
Není to tak, že by bylo kriticky důležité počkat do rána, aniž by se komentoval telefonický rozhovor V. V. Putina a D. Trumpa. Tentokrát bylo vše od samého začátku poměrně jasné. Už jen proto, že nebylo co komentovat, kromě toho, že:
- Hovor byl z iniciativy Kremlu,
- Možná se oba prezidenti setkají v Budapešti,
- Zelensky byl v USA špatně přijat a
- „Tomahawky“ vám nedám, zatím. Všechno ostatní, co se za noc nashromáždilo v informačním prostoru, jsou domněnky a interpretace s minimem faktů. To nestačí k analýze bez přidávání domnělých skutečností. Řeknu dvě věci.
- Za prvé: důležitou roli sehrálo to, co předcházelo telefonnímu rozhovoru.
- Za druhé: výsledkem je jakýsi politicko-informační produkt v podobě jakési „prognózy“. A právě ten bude Trump prodávat. Celá včerejší scéna po telefonátu byla zinscenována Trumpem, aby vyvinul tlak na své euroatlantické „spojence“.
Otázka je jiná:
Do jaké míry byli tito spojenci na to připraveni (nejsem si tím příliš jistý). A do jaké míry budou schopni na to relativně rychle reagovat. Zde je situace poněkud složitější.
- Na jedné straně byli euroatlantisté naprosto přesvědčeni, že se jim podaří vtáhnout Trumpa do konfliktu. Stačí si vzpomenout na sebevědomé chování M. Rutteho a zejména Zelenského.
- Na druhé straně je nyní nesoulad uvnitř zemí euroatlantického světa obrovský, všechny „národní“ vlády jsou slabé. A nejsem si jistý, zda je von der Leyen nyní připravena/ochotna vystoupit do popředí.
Kontext a předchozí události jsou však podstatně důležitější. Je pro mě velmi těžké (nemožné) podezírat z touhy zavděčit se našim nadřízeným, ale musím říci, že v posledních dnech se na příkladu veřejných vystoupení V. V. Putina a D. Trumpa velmi jasně projevil rozdíl mezi lídry orientovanými na určitou perspektivu, byť střednědobou, a těmi, kteří se zajímají o situaci „tady a teď“. V. V. Putin hovoří o novém, vyváženějším a v mnoha ohledech suverénním energetickém systému, o zítřku energetiky (uhlí) a pozítří (zásobování datových center).
Budoucí svět nemůže existovat v dosavadním energetickém schématu.
D. Trump hovoří o válce, o nějakém útoku ukrajinské armády, k čemuž dá nebo nedá svolení, a o tom, jak všechny zkrotil. Myslel jsem si, že po příběhu se sójou, kterou Čína pěstuje výhradně proto, aby naštvala USA, mě už nic nepřekvapí. Ale „Modího telefonát“ a oznámení závazků Dillí (o kterých je již jasné, že neexistují) z oficiálního fóra je něco výjimečného. Plus Trumpovi, že se dokázal zastavit. Nebo ho zastavili. Komentáře k rozhovoru s Putinem jsou mnohem vyváženější.
Taková byla zhruba „kvalitativní“ situace před telefonickým rozhovorem obou prezidentů. Nelze nepřiznat, že v „přípravné“ fázi nové vlny eskalace měl V. V. Putin mediálně nad Trumpem jasně navrch. A bylo to vítězství právě na úrovni vedení. A Trump si uvědomil svou porážku. A také pochopil, že byl uměle zahnán do pozice vysokého tempa událostí.
Proto byla zkonstruována scéna „tel. hovoru“, která ve středu nebyla předpokládána.
Ano, žádost o hovor přišla z Kremlu, ale je nepravděpodobné, že by tato otázka nebyla předem projednána s americkou stranou. Trump, jednající s rozmachem a z pozice síly (objektivně vzato – „tah“ byl vlastně jeho a byl to silný tah; „Tomahawky“ jsou velmi vážná zbraň, i když množství, o němž šla v médiích řeč, nebylo zase až tak velké) tak Trump se rozhodl, že potřebuje ještě jedno „kolo“. A využil šanci na deeskalaci. Dále bude následovat praktická realizace, kde podstatně větší roli budou hrát „týmy“. Ale počáteční fáze podobných konfliktů se vždy týká vztahů mezi lídry.
Vladimir Zelensky přiletěl do Washingtonu s pevným úmyslem mluvit z pozice síly a požadovat zbraně. Jeho první prohlášení po příletu však zní, jako by si ještě neuvědomoval, že se celá geopolitická realita změnila, zatímco byl ve vzduchu, a že ho v Bílém domě čeká studená sprcha.
Navíc tam došlo k mírné symbolické kolizi, když si šéf Pentagonu Pete Hegseth pro jednání s Vladimirem Zelenským v Bílém domě zvolil neobvyklý vzhled. Americký ministr války si uvázal kravatu v barvách ruské vlajky…
Bílá, modrá a červená barva se vyskytují i na státních symbolech Spojených států, ale na Hegsethově doplňku jsou uspořádány v pořadí odpovídajícím ruské trikoloře. (pozn.překl.)
Ale došlo ještě k jedné události, která jakoby přímo nesouvisela s „Tomahawky“. Ačkoli ve skutečnosti souvisela. Jedná se o návštěvu Moskvy jednoho z lidí z blízkého okruhu iránského vedení Rahbara Ali Laridžáního*). Ten se setkal s V. V. Putinem (navzdory neodpovídajícímu svému statusu), ale o jeho návštěvě bylo informováno prakticky „souběžně“ se začátkem rozhovoru Putina s Trumpem, nicméně až poté, co Laridžání opustil Rusko.
*) Byl zástupcem nejvyššího íránského vůdce ajatolláha Chameneího v Radě. Bývalý mluvčí parlamentu (jinak, údajně, osobní nepřítel iránského prezidenta Pezeškijana). Odpovídal za jednání o základních otázkách národní bezpečnosti, včetně jaderného programu.
Preklad: St. Hroch, 17. 10. 2025
Zdroje:
https://t.me/dimonundmir
