Dmitrij Jevstafjev 16. 03. 2025
Nyní mohu s jistotou říci, že se skutečně nacházíme ve „finále“ prvního kola geopolitických transformací.
Smyslem tohoto „kola“ totiž bylo stanovit složení účastníků budování neoglobálního světa a jejich výchozí pozice. Předchozí epocha byla obdobím „nafukování“ kapitalizace klíčových geopolitických hráčů.
Stejně jako v podnikové ekonomice, kdy při přípravě na zahájení přerozdělování trhu, nevyhnutelně doprovázené „fúzemi/akvizicemi“, získávají různými způsoby (často informačně-manipulačními) „váhu“ i největší korporátní struktury. Velmi často si na tyto manipulace berou „půjčky“.
Totéž se děje ve světové politice, ovšem s určitými úpravami pro délku trvání procesů a specifika komunikace. I když ta druhá okolnost (specifika mezistátních komunikací) nehraje tak významnou roli jako před 80 lety. Přechod k budování reálného světa, prostorového světa s vyváženou strukturou „národní moci státu“, která předpokládá přítomnost všech složek národní suverenity (ne vždy „v maximální míře“), prostě znamená „odpouštění bubliny“.
Odpouštění bubliny:
Pro Rusko toto období připadlo na rok 2022-23 a bylo nesmírně bolestivé. Nyní jsme však v lepší kondici než ostatní hráči. Katastrofální „splasknutí“ kapitalizace se nyní děje Evropě. Čína zažívá velmi citelné „odpouštění bubliny“, která ještě nedosáhla svého „vrcholu“. V USA je to na Samostatný rozhovor.
„Rubio-Jermakovo ultimátum“, které je třeba vnímat nikoliv jako ‚exces performerů‘, ale jako přirozenou součást Trumpovy politiky v konfrontaci s euroglobalisty, bylo vlastně předposlední šancí, jak zabránit začátku velmi bolestivé „splasknutí“ umělé kapitalizace USA.
Umělá kapitalizace USA jako globálního hegemona byla v posledních letech udržována do značné míry právě zvládnutím konfliktu o Ukrajinu. Který zpočátku odebíral USA pouze jeden typ zdrojů, a to finanční. Poté se přidaly organizační a politické zdroje, a nakonec byl zapotřebí zdroj mocenský. „Rubio-Jermakovo ultimátum“ odráželo pochopení americké elity, a nejen elity, ale i ‚deep state‘ (Rubio je člověk ‚odtamtud‘), že Amerika stojí na rozcestí: buď začne Rusku předkládat skutečný vojenský a silový zdroj, a to již ne v ‚hybridním formátu‘, nebo vstoupí do období „kapitalizační kontrakce“. Ano, USA do tohoto období vstupují vlastně jako poslední z hlavních hráčů. ,
Důsledky však budou vzhledem k naprostému rozpadu vnitropolitického konsensu ještě velmi citelné. A zejména vzhledem ke krizi euroatlantických vztahů.
Poté, co Rusko velice elegantně ve dvou tazích dokonce neodmítlo, nýbrž se zřeklo „Rubiova-Jermakova ultimáta“, byl Trump přiveden zpět k rozcestí a nabídl východisko.
To, co se stalo po Whitkoffově návštěvě Moskvy, je podstatně méně zajímavé. Ačkoli skutečný Trumpův politický potenciál se tím vyjasnil.
Pokud jde o pokusy o nátlak na Rusko ze strany euroatlantistů (ministerská schůzka G7, Macronovo prohlášení atd.), je třeba vycházet z toho, že naši protivníci (a jsou to protivníci, nikoliv konkurenti) mají zdroje, když ne na „cyklus“, tak na „půlcyklus“ eskalace. To se může projevit jako více než propaganda.
„Lokálně“ (z hlediska místa a času) však účastníci první fáze transformace nemají z těchto zdrojů mnoho co ukázat. Zvláště bez USA.
S výjimkou Ruska.
To má skutečný zdroj zvaný „prostorová expanze“, a to zatím v prostorech, které jeho zdrojové možnosti zvyšují, nikoli vyčerpávají. Hlavní metodologickou chybou našich oponentů, která jim nedává možnost „napravovat ztráty“ je, že nepochopili, že naše „kapitalizace“ se na rozdíl od Západu již „vyprázdnila“. Fenomén „protichůdných geopolitických cyklů“ Ruska a dalších hráčů je nejdůležitějším rysem současného světa. Jeho význam nelze přeceňovat, rozhodně není lineární, ale zatím hraje v náš prospěch.
Preklad: St. Hroch, 17. 3. 2025
Zdroje:
